Akce Mordor

25. června 2017 v 23:57 | Teeda |  Myšlenky
Možná to znáte... ani nevíte jak, dostane se k vám prsten a najednou ho vláčíte do Mordoru. A když to konečně máte hotový, tak máte pocit, že jste bez cíle. Všechno je jinak a přitom vlastně stejně. Život se nezměnil, jen nevíte, kam teď vlastně nabrat směr.


 

Nejlepší aplikace

27. února 2017 v 21:05 | Teeda |  Drobky
Asi před dvěma lety, jsem měla za úkol na jeden předmět napsat esej na téma budoucnosti internetu. Co se s ním stane, jak se bude vyvíjet a měnit. Kromě citování dat, jsem si neodpustila poetické srovnání, ve které věřím čím dál tím více. Internet je neprostupná džungle a lidé se v ní začínají ztrácet. Budoucnost vidím v ohraničení. Vybudování vlastních malých zahrádek, kam si člověk vysadí jen to, co chce.


Řekni mi, jaké používáš appky, a já ti povím, kdo jsi

2. února 2017 v 9:09 | Teeda |  Myšlenky
Už je to slušná řádka let, co jsem zakládala svůj blog. Včera tomu bylo 4 roky. Nechce se mi věřit, že jsem to vlastně vůbec kdy udělala a co víc, že jsem tu doznala internetovému světu tolik ze svého života. Dneska jsem probrouzdala hlavní stránku a všimla si článku na rozloučenou od Standy. Klikla na nedostupné stránky autorského klubu, kde kdysi visel i můj přijímací profil a vedla jsem tam po dva roky Gurmánku. A je to všechno pryč.


 


Je leden. A po něm jaro...

16. ledna 2017 v 22:22 | Teeda |  Myšlenky
Marně vzpomínám, kdy jsem v půlce ledna měla čas, volno, pohodu. Mám pocit, že kam až se táhnou moje vzpomínky, se táhne i jedno zkouškové za druhým. Pokaždé nachlup stejné. Studené, smutné, nenáviděné. A přece je ve vzduchu teď i něco jiného než jen zbytky studeného kafe a mrazivá rána cestou na tramvaj.



Laskonky

21. prosince 2016 v 9:37 | Teeda |  Chutě
Každé Vánoce stejný scénář. Upečeš rohlíčky, linecký, taky vyrobíš vosí hnízdečka, pracny a kdovíco ještě všechno. A pak přijde ten moment, kdy v lednici zůstane miska bílků, protože z nějakého tajemného důvodu, všechno vánoční cukroví vyžaduje jen žloutky. Co s tím? Trochu bílku padne na polevu na perníčky, z něčeho se dá udělat sněhové cukroví, ale ještě existuje možnost, jak udělat cukroví, které se nebude tvářit jako zbytkové, ale jako vrchol cukrářského umění. Laskonky. Nebo, jak jim doma nesprávně říkáme, kokosky. Křupavé a sladké, lehké jako sníh. Kokosovo-karamelové...



Kuře po baskicku s divokou rýží

6. listopadu 2016 v 16:40 | Teeda |  Chutě
Směs voňavé pečené zeleniny a bylinkového kuřete, spousta šťávy a k tomu divoká rýže a svěží salátek. Jen to naházíte do mísy a máte hotovo. Za oknem prší, ale doma je s touhle věcí na talíři teplo a útulno. :)


O letadýlku, nevěstě a ženichovi

26. října 2016 v 16:58 | Teeda |  Fotím
Zní to jako pohádka. A vlastně skoro jo. Byla to krása. Tohle svázání bylo ztělesněním svobody a tohle "navždy" bylo symbolem "teď". Byla to mladá krásná svatba neuvěřitelně zajímavých lidí. A to nesoudím jen podle ženicha a nevěsty. Lidi totiž můžete prohlédnout i podle toho, jaké mají přátele. A taková je svatba vlastně vždy. Taková, jací lidé na ní jsou.



Cuketové rizoto

23. října 2016 v 19:42 | Teeda |  Chutě
Zeleninové, husté, ostré, bylinkové, sladké a barevné. Podzim si žádá dýňové polévky, masité bašty a chutě, které zahřejí a barevně prozáří zašedlé mokré dny. A já dostala cuketu! A ranec paprik. Tak co jiného udělat, než pořádnou mísu zeleninového rizota.


Svatební peripetie

29. září 2016 v 0:34 | Teeda |  Fotím
Letošní léto se trochu roztrhl pytel s bílými šaty. Nebo alespoň mě se to tak zdálo. A protože v mém okolí nikdo takové věci na film nefotí, nějak se náhodou stalo, že jsem se k tomu nachomýtla já. Byla to třetí svatba, na které jsem kdy byla, druhá svatba, na které jsem fotila a první svatba, kterou jsem fotila cizím lidem. A poprvé jsem na takové akci přetrhla film.


Řekni mi, kde píšeš blog

19. září 2016 v 17:01 | Teeda |  Drobky
Tak trochu je mi líto, že jsem se probrala moc pozdě na to, abych se zapojila do projektu o místě, kde vznikají blogy. Včera jsem zabloudila na díly projektu a usmála jsem se, protože jsem asi před dvěma lety myslela na to samé. Napsat nějakou výzvu a posbírat fotky koutů, kde se to všechno odehrává. Lidi už mají takovou povahu. Rádi nahlížejí v noci do rozsvícených oken a zvědavě věří v teplo rodinného krbu někoho jiného.



Podzimní dilemata

18. září 2016 v 20:49 | Teeda |  Myšlenky
Neudělala jsem nic a zabralo mi to veškerý čas. A myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo se teď po začátku léta probral, aby zjistil, že z venku mu na okno ťuká podzim. Po čtvrt roce jsem nedostala vyhazov z žádné práce, žádné školy, kupodivu ani z autorského klubu ne. Takže je to vlastně zatraceně úspěšný období.


Kynuté lívance

13. června 2016 v 16:59 | Teeda |  Chutě
Pomalu začíná léto a já ráno co ráno snídám na balkoně. Popíjím kafe a dívám se do zahrad. Balkon má tu výhodu, že přede mnou není automaticky počítač a já se hned nezavrtám na internet. Místo toho se dívám, poslouchám ráno a vychutnávám. Mažu si topinky pestem, vařím krupicovou kaši nebo rozklepávám vejce na křupavou slaninu. Pak venku dlouho jím a teprve potom pospíchám. Jedno z takových ranních snídaňových potěšení jsou i lívanečky...


Nejlepší šunkofleky - vláčné a vypečené

18. května 2016 v 20:45 | Teeda |  Chutě
Můj kamarád má tůze rád šunkofleky. Jednou se dokonce zmínil, že je to jeho nejoblíbenější jídlo. A protože já jsem já, a znělo to jako výzva, napadlo mě, že jako vánoční dárek by taková miska zapečených flíčků mohla být príma. Mělo to jeden háček. Nikdy předtím jsem je nedělala...


O štěstí, práci a lidech

14. května 2016 v 18:58 | Teeda |  Myšlenky
Okupuje mě podivný klid a cuká mnou vědomí, že něco nehraje. Zkoušky dělám až příliš snadno, práce se mi až moc líbí, lidi kolem sebe mám zbytečně moc ráda. Můj život je v nerovnováze. Být šťastná na obě strany je obrovsky těžké.


Lidé nečtou...

14. dubna 2016 v 18:27 | Teeda |  Myšlenky
Čert vem knihy. O to mi tu nejde. Myslím, že je stále dost těch, co do ruky knihu vezmou. Kdykoli jedu metrem nebo tramvají, tak se utvrzuji v tom, že čtení zdaleka není tak mrtvé, jak to mediálně vyznívá. To, co mám teď na mysli, je jiný problém a jiné čtení. Je to snaha diskutovat a říct vlastní názor. Takže v čem je jádro pudla?


Děti? Díky, nemám zájem.

24. února 2016 v 21:35 | Teeda |  Myšlenky
Začínám z toho být trochu otrávená. Kdykoli něco takového řeknu, tak se na mě sesype parta lidí, kteří to nechápou. Přesvědčují mě, že k tomu dospěju, že to jednoho dne pochopím. Matky, které jsou už skutečně matky, se na mě dívají z vrchu, protože ony vědí něco, co já ne. Protože ony objevily ten obrovský smysl života a tím je ten uzel, co jim tropí usoplený randál v kočárku.
A mě je to ukradený. Bad bad girl...


Segedínský guláš

2. února 2016 v 21:17 | Teeda |  Chutě
Už jsem asi velká holka, protože jak jednou umíte tuhle věc, můžete už cokoli. Segedín je základ. Učila jsem se ho sama a měla jsem strach, že to bude moc kyselý, málo křehký, málo smetanový, a víte co? Byla to pohodička. Troufám si říct, že tohle je začátečnickej recept u kterýho se nenadřete a i tak dojdete k labužnickému výsledku.



Industriální divočina

30. ledna 2016 v 23:39 | Teeda |  Toulky
Aneb vždycky je čas dělat něco, na co vůbec nemáte čas... :)
Zkouškové v podstatě hotové, úkolů přesto stále milion. No, to se nedá jinak, než uvařit segedín nebo se vydat na výlet, že jo. Takže jsem sedla za počítač a otevřela mapu, abych si tedy vybrala, kam se to vydám. A jak jsem tak prstem bloumala po okolí Prahy, zrak mi padnul na Kladno. A já si vzpomněla, že přesně před rokem touhle dobou, jsem tam už byla. Ne kvůli hokejovému týmu, ale protože tam mají perfektní starou rozpadlou huť. Krásnou, charismatickou a trošku nebezpečnou.



Blikající kurzor

16. ledna 2016 v 22:12 | Teeda |  Myšlenky
Život se scvrknul do modrého světla monitoru. Celý den v práci sedíte a koukáte do počítače. V tramvaji hledáte na telefonu přátelský kontakt, který vám chybí. Pak přijedete domů a jdete zase za modrým světlem, psát seminárky, rešerše, vymýšlet projety. Na cestu mým životem momentálně nesvítí žádné slunce, jen bledé světlo, ze kterého na mě ustavičně poblikává kurzor.


Nebát se strachů

29. prosince 2015 v 21:25 | Teeda |  Myšlenky
Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro rok 2015. Nesplnila jsem z nich skoro nic. Co je na tom bezvadnýho vysvětlím hned...


Další články


Kam dál