Únor 2013

Čekání na ptáky

27. února 2013 v 15:08 | Teeda |  Drobky
Začalo to nevinně pár slovy.
Já chci ptačí budku. Krmítko. Chci mít na balkoně spokojený ptáčky. Budu se na ně dívat Budu je krmit. A fotit. Bude to príma.

Pak přišel Jirka a povídá mi: "Hele, to jsou hrozný ptáci vopruzáci. Já je měl na koleji za oknem. Fakt hrůza. Nejdřív jsem je krmil, ale oni nikdy neměli dost. Pak mi začali klovat do věcí, co jsem měl za oknem místo v lednici. Normálně mi proklovali jogurt, ti vopruzáci. Ráno mě budili! Ťukali mi na okno! Celý hejno! No prostě strašný. Házel jsem po nich boty a nic nepomohlo!"

Neposlouchala jsem jeho strašení, výhružky o nesnesitelnosti ptáků, nekonečná upozornění na jejich ptačí zákeřnost.



Studentský baretík

25. února 2013 v 23:38 | Teeda |  Chutě

Dort plněný bílou čokoládou

Řeknu to na rovinu. Bílou čokoládu moc nemusím. Je na mě moc sladká a mám radši hořkou. Ale! Jsou lidé, jako moje mamča, kteří se po téhle sněhově-smetanově-krémové lahůdce mohou utlouct. A přesně pro takové lidi je tenhle elegantní dortík. Já ho výročně pekla k velkému životnímu datu, ale jak s ním tvarově či záměrově naložíte vy, to je jen na vás a vašich fantaziích. .)



Jak jsem se potkala s ilustrací

24. února 2013 v 23:02 | Teeda |  Knihy

"Obraz musí být pojednaný, ne vylízaný." Jiří Krásl

Procházela jsem svou knihovnu a říkala si, koho vyberu pro další setkání. Je tolik lidí, o kterých bych chtěla světu říct. Než jsem ale stihla vybrat dalšího velkého autora a spolu s ním stoh knih, které mě s ním seznámily, narazila jsem na knihu malou, jedinou, osamocenou a zastíněnou tak trochu veledíly kolem. A proč ne? A tak ji tu máte. Je to dětská kniha a vždy jsem k ní měla trochu zvláštní vztah. Kdykoli jsem o ní mluvila, nikdo ji moc neznal. Upadla v zapomnění na dlouhá léta. Když jsem ale na střední škole měla dělat seminární práci na ilustrátora knihy a mohla si vybrat kohokoli, vybavila se mi okamžitě, jako by právě ležela na stole přede mnou. A teď, když uběhlo zase tolik let, se k ní vracím, abych vám řekla, co je na ní tak zvláštního a proč byste ji vlastně měli poznat.


Retrolove

22. února 2013 v 17:51 | Teeda |  Myšlenky

Miluju, když moje plnicí pero klouže po papíře. Někdy píšu a najednou se soustředím místo na text, na tu linku, kterou hrot zanechává. Zkoumám hladkost a lehkost tahu a tichý šustivý zvuk pohybující se kovové špičky. Nechám se tím unést a vnímám jen ty oblé pohyby, rychle ubíhající řádkem.


Co mě tlačí v botě

20. února 2013 v 17:06 | Teeda |  Myšlenky


Zatracenej čas.

Tlačí mě jak kámen v botě. A nejen mě.



Jak jsem se seznámila s Robertem

17. února 2013 v 17:04 | Teeda |  Knihy
Robert Fulghum


Na střední škole jsem se naučila leccos. Psát taháky, psát omluvenky, vymýšlet příběhy, když je to potřeba, předstírat pozornost, když se to vyžaduje. Na střední škole jsem také poznala skvělé lidi, převážně z řad učitelů. Můj dějepisář, moje češtinářka a můj učitel na kytaru, to byli lidé, kteří můj život ovlivnili více, než sami mohli tušit. A spolu s nimi se do mého života příjemným způsobem vetřelo i mnoho lidí v podstatě neskutečných, jejichž názory a slova mě formovaly vlastně ze všeho nejvíce. Ve čtvrtém ročníku u mě jednoho dne zaklepal i Robert Fulghum se svojí nevšední poetikou o všedních věcech.



Prokrastinace. Lajdáctví. Odkladačství. A internet.

16. února 2013 v 14:22 | Teeda |  Myšlenky

Říkejte si tomu jak chcete. Mají to všichni mlaďoši tohohle světa, co se mají učit a neučí se. Myslím, že je to o příležitostech. Abych to vysvětlila, mám tu malou vzpomínku.


Jeho a její

15. února 2013 v 21:08 | Teeda |  Verše

(moje malá poezie o tom, že vzpomínky mají barvy, chutě a emoce)

Vůně té chvíle
mámivá, smělá.
Vzpomínky na něj, na ni,
na jednu duši, dvě těla.

Její vlasy
jako pomeranče se skořicí
Jeho ruce
jako boj v kleci s lvicí

Její oči
jako lžíce borůvek a džíny
Jeho hlas
jako večer a hluboké stíny

Její rty
jako krev vlčích máků
Jeho něha
jako let divokých ptáků

Vzpomínky na něj, na ni,
na dvě těla a jednu duši.
Mámivá, smělá,
nikdo ji nezadusí.

Valentýnský dortík

14. února 2013 v 1:11 | Teeda |  Chutě

Asi bych k tomu měla dodat pár zásadních informací. Valentýn mi nikdy nevoněl, říkala jsem si, že je to hloupacatej komerční svátek a nechci s ním nic mít. Jenže. Ukázalo se, že je to bezvadná záminka na kino, vaření véči, pečení, a vůbec.. je evidentní, že když máte s kým, tak je to fajn. Pro všechny, kdo tedy nejsou zapšklý vůči tomuhle dni, tu mám něco, co jsem si vymyslela nejen pro radost, i když tou to začíná i končí.
Všem kuchtičkám - na vědomost se dává, že čokoláda a jahody mají afrodiziakální účinky, jak je prokázáno. Mimo to, je to sexy kombinace. Tak hurá do toho! :)



Václav Havel

12. února 2013 v 20:11 | Teeda |  Myšlenky

"Terez, si v pořádku?" napsala mi Lucie 18.12.2011. Věděla, že u mě to bude trochu jinak než u ostatních. Totiž, že já to mám trochu jinak. Že právě zemřel člověk, kterého jsem měla zatraceně ráda a byla jsem si tím jistá i před tím, než odešel..
Ten den strhl obrovské davy. A další dny se přidávali další. Lidé chodili zapalovat svíčky a národ truchlil a byl pohnutý, jako za posledních skoro dvacet let nikdy, ačkoli poslední desetiletí bylo s Václavem více nesouhlasu než souhlasu. Jenže ve všech se ten den něco pohnulo, protože to znamenalo konec. Konec jedné éry a definitivní vstoupení do éry nové. Padla poslední velká osobnost našich dějin.



Jak jsem se seznámila Johnem

10. února 2013 v 23:55 | Teeda |  Knihy
John Steinbeck


Začalo to, když mě učitelka vyčapila na střední v hodině češtiny, jak si pod lavicí čtu a nedávám pozor. Tenkrát to byl svět Mika Waltariho v podobě Egypťana Sinuheta. Místo aby mi vynadala, začala se vyptávat, jestli se mi to líbí. Byla nadšená. Netrvalo to dlouho a přišla za mnou s knihou, kterou si musím přečíst. Bude se mi líbit, byla si jistá. A tak ke mě putoval Obraz Doriana Graye od Oscara Wildeho. Byla jsem unešena. Naprosto skvostné a fantastické dílo. Strhlo mě a obrátilo ve mě pocity všech druhů. O tom však zase jindy.

Když tedy přišla znovu a tentokrát s knihou O myších a lidech, poděkovala jsem a spěchala se začíst. Věřila jsem jejímu úsudku. Ale byla jsem trochu zklamaná. Nevěděla jsem proč. John Steinbeck byl pro mě zvláštním případem. Znáte ten pocit, když se vám kniha líbí, ale nevíte jak ji uchopit? Přesně v tom jsem vězela. Nebyla jsem si jistá. Byla to jednoduchá kniha, krátká, nijak složitý jazyk, žádná filozofická úvaha, prostě klidné čtení. Na těch pár stranách se ale vyskytovalo něco těžkého a pro mě v té době neuchopitelného. Bylo to uvnitř, ve významu těch jednoduchých vět. A tak jsem Johna Steibecka odložila k autorům zajímavým, ale neprahla jsem po něm více. Trvalo to čtyři roky než jsem se s Johnem setkala znovu.


Slečna u baru

8. února 2013 v 23:56 | Teeda |  Verše

(moje malá poezie o dopadech každodenních realit)

Hořké objevy
v nahořklém dechu
s prázdnou skleničkou
hořce a beze spěchu.

Ledové pohledy
v ledovém tichu
a mezi ledy na dně
ledovou hrdou pýchu.

Třpytivé oči
v třpytivých krůpějích
jsou přemítáním o dně
a třpytivých nadějích.

Hluboké rány
v hluboké duši
za každý krok
hluboce zkusí.

Hloupé myšlenky
v hloupých sledech
palčivé, vezněné,
o hloupých lidech.

Raněná v nitru,
hořká a ledová,
hloupě tam sedí,
třpyt očí schovává.

Raněná světem
samotou, láskou,
topí se skleničkou
s ledovou cháskou.

Tuňákový salát

8. února 2013 v 23:26 | Teeda |  Chutě
Hladový studentský salát. Studentský, protože je to moje jednoduché kolejní jídlo. Hladový, protože jak ho ochutnáte, budete mít pořád hlad. A ten hlad nezmizí dokud nesežerete na posezení celou velikánskou mísu tohohle.


Život za sklem

5. února 2013 v 20:26 | Teeda |  Myšlenky
Když člověk žije ve větším městě, zná to. Paneláky. Kdo žije přímo v nich, zná to. Protější paneláky.


Jahodové a čokoládové makronky

5. února 2013 v 12:06 | Teeda |  Chutě

Lehčí než vzduch. Křehčí než sněhová vločka. Sladké jako zamilované pusinky.


Mrkvový dort podle Dity

4. února 2013 v 22:53 | Teeda |  Chutě
Když jsem to slyšela, zaťukala jsem si na čelo. Cha cha cha. Prej mrkvovej.. jste upadli ne? Ale pak jsem otevřela Ditu P. a on s tou mrkvičkou nahoře vypadal na obrázku tak krásně. A tak jsem do toho šla. A světe div se, úplně jsem se zmrkvila. :)


Facebook

4. února 2013 v 18:29 | Teeda |  Myšlenky

Minulý rok jsem pořádala vánoční párty. Stejně jako každý rok to znamenalo mimo jiné založit událost na facebooku, popsat, co se bude zase dít a pozvat přátele. Když jsem provedla všechny tyhle běžné úkony a spokojeně se zahleděla na stvořené dílko, napadlo mě, že těch pozvaných přátel je tam nějak málo. Procházela jsem jednoho po druhém a pak mi to došlo. Eva chybí. Ale jak to? Řekla jsem si, že to je zase nějaký ten facebookový zkrat a šla jí pozvat zvlášť. Ale kde nic, tu nic. Eva nebyla k nalezení. Přešla jsem na obecné vyhledávání, najela na její jméno a otevřela profil. A tam to bylo. Překvapeně jsem se dívala na okénko, které mě pobízelo: "Znáte Uživatele Eva? Pošlete mu žádost o přidání mezi přátele."

Sebastián

4. února 2013 v 1:34 | Teeda |  Myšlenky

Bylo to na konci léta. Venku nebylo počasí nic moc. Nelákalo vás to nikam a nutilo nedělat nic. Skoro jakoby to byla záminka pro zákeřného rodiče, který vás chce za každou cenu zapojit do chodu domácnosti. A tak, než jsem se nadála, vlekla jsem několik panelákových pater dolů pytle se smetím. Nepříliš vonící úkol, kterému se mi nepodařilo vyhnout. Táhla jsem znuděně odpadky kolem domu a spílala v duchu všem, kdo kdy v našem bytě vyhodili cokoli do koše. Jenže pak se to stalo.

Smutná zebra

4. února 2013 v 1:04 | Teeda |  Myšlenky

Povím vám příběh jedné smutné zebry...


Red velvet a Sachr

2. února 2013 v 18:36 | Teeda |  Chutě

Velké narozeniny vyžadují velký dort. Moje sestřenka Lucie má focení tůze ráda, a tak mě napadlo jí narozeniny zpestřit dortem, který by naznačil, že focení je momentálně celý její svět. Když už budu dělat dort k významnému číslu nebude obyčejný, rozhodla jsem se.
A vymyslela kombinaci, ze které své dílko stvořím.
Na spodní část dortu korpus z těsta zvaného Red velvet / Červený samet. Na horní malé části sachrův korpus. Krém z mascarpone a šlehačky. Nakreslila jsem si na list papíru plán a finální podobu. Tak, a jde se na to. :)


Stožecká kaple

2. února 2013 v 17:11 | Teeda |  Toulky

Jednoho krásného rána jsme se s Lucií probudily a bylo nádherně. Takhle uprostřed prázdnin to byla ideální příležitost k prozkoumání něčeho, co ještě neznáme. Vzaly jsme mapu a rozhodly se konat.

Malej vejletík o délce cesty necelých 10 kilometrů, zdálo se to jako nic. Předpokládaný čas cesty ze Stožce na Stožeckou kapli asi hodina a půl. Zpáteční cesta do Černého Kříže totéž. Na začátku a na konci vlaková stanice, takže doprava zajištěna. Trasa naplánována tak, aby se cesta neopakovala. Prostě príma. Ehm. Dopředu vás upozorním na to, že to byl plán. Nikoli skutečnost. Ne však vinou mapy. Mapa mluvila pravdu, můžete jí věřit. Pokud se jí však budete skutečně držet.



Kleť a Dívčí Kámen

2. února 2013 v 14:29 | Teeda |  Toulky

Trasu Zlatá Koruna - Kleť - Dívčí kámen projdete za 6 hodin a je dlouhá 23 kilometrů. Když započítáte svačiny a prohlídky zajímavých míst, zabere vám tento výlet celý den. A proč taky ne.. Když je hezky, můžete trávit venku čas od rána do večera. S uťapkanýma nohama a dobrým pocitem se vám bude spát úplně nejlépe. A co nás na cestě čekalo? Starý cisterciácký klášter, maličká dřevěná rozhledna Granátník, památný strom se svatým modrým obrázkem, rozhledna Kleť, zřícenina Dívčí Kámen a keltské oppidum v Třísově. Je skutečně na co se těšit na každém kroku výpravy! :)



Sloupská divočina

2. února 2013 v 1:14 | Teeda |  Toulky

Jeden týden pod Lužickými horami, v malém městečku Sloup v Čechách. Jeden týden napěchovaný každodenním překvapením v podobě nečekaných útvarů, jeskyní, průlezů a tajemných zákoutí. A kdo mi nevěří, ať tam běží.
Vybrala jsem jen několik míst, která na mě nějak zapůsobila. Každý by si tam totiž měl najít to své.


Teeda

1. února 2013 v 12:30 | Teeda |  O blogu

Žiji, studuji, hledám sebe, hledám cesty.
V chutích, knihách, slovech, přes objektiv.
A kdokoli tu čte, může hledat se mnou...




Celý blog je autorský.
Nekopírujte z něj ani můj text, ani mé fotky.
Najděte si svou vlastní cestu... ©



Chcete číst víc? Pak utíkejte do ARCHIVU...

Něco byste mi rádi sdělili? Chcete se na něco zeptat?
Zanechte pod tímto článkem komentář nebo mi napište na schamte@email.cz.



* Titulní citát napsal pan Saint-Exupèry do Malého prince



Zapečené vajíčko se slaninou a rajčátky

1. února 2013 v 9:21 | Teeda |  Chutě

Vajíčko je nekonečná variace, vždycky se skvělým výsledkem. Bohužel pro všechny ostatní způsoby, až ochutnáte tenhle, jiný už nebudete chtít... To se prostě stává. Vítězí ten nejlepší! :)



HAMburger

1. února 2013 v 2:05 | Teeda |  Chutě

Základem jsou vrstvy tak dobré a lákavé, že jejich spojení vám zamotá hlavu. Zapomeňte na Meka, na tohle chudák nemá. Tohle je skutečná svačina nazývaná HAM burger! :)



Tvarohové špagety s citronem a sýrem

1. února 2013 v 1:42 | Teeda |  Chutě

Špagety jíme stále stejně. Vždycky v červeném kabátku. Tohle je mnohem jemnější, neobvyklejší a vymyšlené speciálně pro tvarohové nátury :).



Čokoládovo Čokoládový dort

1. února 2013 v 1:12 | Teeda |  Chutě

Povím vám o čokoládovém snu. Možná mi neuvěříte hned, ale teprve až když se vás ta chuť dotkne. A pak neodoláte nikdy víc.



Placaté brambory

1. února 2013 v 0:42 | Teeda |  Chutě

Není na světě větší slasti, než když se vám tyhle plátky brambor spolu se smetanou rozpustí v puse. Zamlaskáte, znovu se oženete lžící a rovnou z hrnce splníte svá nejtajnější chuťová přání. Každý na to má jiný recept. A každý ví, že ten jeho, je ten nejlepší! :)