Sloupská divočina

2. února 2013 v 1:14 | Teeda |  Toulky

Jeden týden pod Lužickými horami, v malém městečku Sloup v Čechách. Jeden týden napěchovaný každodenním překvapením v podobě nečekaných útvarů, jeskyní, průlezů a tajemných zákoutí. A kdo mi nevěří, ať tam běží.
Vybrala jsem jen několik míst, která na mě nějak zapůsobila. Každý by si tam totiž měl najít to své.



Hned první den nás při příjezdu uvítal majestátně vyhlížející hrad Sloup. Celý je vytesaný do mohutného pískovcového kopce a je dominantou krajiny široko daleko. Vyrazil nám dech a spěchali jsme ihned dovnitř. Nikdy jsme nikdo neviděl něco takového. Každá místnost, každý schod, každý detail vytesán v jednom kusu skály. Ohromující.
Proplétali jsme se změtí chodeb a zaslechli jsme něco jako hudbu, jenže odkud? Po dlouhém hledání nás zvuk zavedl do kaple. Stál tam kluk s houslema a druhý seděl s kytarou. Byli neuvěřitelní. Zatajil se vám dech. Byli to ti praví muzikanti. Takhle to má podle mě vypadat. Jejich cit pro nástroje byl dokonalost sama. Už nikdy jsme nechtěli odejít.



V jednom z dalších dnů jsme se ubírali lesní pěšinou, jen tak, bez mapy a už jsme si říkali, že jsme zabloudili a že nás to asi nikam nedovede. A pak uzoučká stezka vyústila mezi skalami a otevřelo se malé skalnaté údolíčko. Na turistické cedulce na stromě stálo Modlivý důl. A skutečně. V protější skále byla vytesaná obrovská skalní kaple. Kde nic tu nic.. les.. pustina.. a najednou, kde se vzala, tu se vzala, byla tam.



A nebylo to poprvé ani naposled, co jsme takhle uprostřed ničeho našli něco takového. Kapličky, vytesané sochy, zastavení, oltáře. Člověk hledal v krajině alespoň zmínku po smyslu něčeho takového, ale málokdy se našlo vysvětlení.



Stejně tak se objevovaly všude v lesích schody... mohli jste jít stezkou a nebo taky klidně ne, ale šance, že narazíte na schody vytesané do skály jen tak, byla vždy velmi pravděpodobná. Líbilo se mi to. Vybíhala jsem po nich nahoru a dolu když byly větší, nebo jsem jen fotila a dokumentovala nepřeberné množství těch malých. Občas se poblíž vyskytla i do skály vytesaná lavička, která jako by zvala usednout ke svačince. A člověk usedl velice rád.



Do skály bylo skutečně vytesané úplně vše. Skalní útvar Dutý kámen připomínal skalnatou zříceninu, ale ve skutečnosti se o hrad nejednalo. Zato Svojkov, sotva o pár kilometrů vedle, zříceninou rozhodně byl, dá-li se to však říct a jednolitém čnícím kusu skály, který sice je torzem hradu, ale naprosto v celku.


Kromě hradů a nejrůznějších zastavení, je krajina protkaná také jeskyněmi. Nejznámější je možná ta, kde se natáčelo peklo do pohádky S čerty nejsou žerty. Klenbovitá, rozsáhlá, vytesaná do pískovce, ostatně jako vše. Zdaleka ale není v těch končinách největší. V mapě vás na první pohled zaujmou Cikánské jeskyně, které jsou nádherné, ale ta, která zapůsobila nejvíce na mě se nazývá Samuelova jeskyně. Váže se k ní legenda, jak už to tak bývá. Údajně ji vyhloubil někdy v 18. století nějaký Samuel Görner, který zde po mnoho let žil jako poustevník. Skoro bych to však ani nenazývala jeskyní. Uvnitř skály je totiž vytesané prosté skromné obydlí v podobě místnosti. Nahoře na skále je pak vytesáno mnoho schodů vedoucích k vyhlídce na celé daleké okolí. Vyhlídka není jediná, je jich v tom místě více. Ale tahle jeskyně má jinou atmosféru, než ty ostatní. Snad že tu někdo skutečně žil a zanechal tam nějaký svůj duchovní otisk, nevím.


Legendy se ale dotýkají spousty míst. Třeba takové Havraní skály. Je to sedm pískovcových zubů čnících samostatně do krajiny jako hřbet draka. Podle legendy se jedná o sedm zkamenělých zbrojnošů z blízké tvrze, kteří pronásledovali nějakou dívku. Stihl je za to ale trest, a tak tu stojí a hlídají obzor. Legendu o nich dosvědčuje už jen malá turistická tabulka.

Je ještě jedno místo, které na mě zapůsobilo jako žádné jiné. Jako jediné není vytesané do skály. Z městečka Sloup vede směrem k Janovu velice dlouhá lipová alej. Na jejím samém konci se zvedá kaple sv. Jana Nepomuckého. Je to kaple v dezolátním stavu, popraskaná, má blízko ke zřícení. Vandalové jí uvnitř počmárali a vymlátili co se dalo. Přesto, když jsme se tam už v podvečer vydali, byla atmosféra místa téměř mystická. Děsivá a přitahující zároveň.. znáte to.. je to jako Mostecká pánev - děsí vás to, ale neovládnete se a musíte na to fascinovaně zírat.


Možná bych mohla ještě něco říct o těch nádherných místech, ale nechci. Objevujte sami. Je tam ještě spousta neodhalených pokladů. Z příjemných pokladů, které vám ještě poodhalím já, ale musím zmínit hospůdku U sedmi trpaslíků. Nejít tam by byla velká škoda. Je to spíš takový maličký srub, ale vaří tam jak Páni Bozi... a kdybyste si chtěli život jóó osladit, tak v malé venkovní cukrárničce Pod stráží dělají ty nejdokonalejší domácí kremrole!


Postřehy přeživších:

- když je na ceduli Pozor zlý kůň, ceduli respektujte
- očkování proti klíšťatům by se mohlo hodit, jeden z členů výpravy se nám vrátil s klíšťovou encefalitidou (žádnej medík vám povím)
- kulturní program zjistit dopředu, jinak vám všechna skalní divadla utečou
- jo jo.. je tu ta možnost, že bude lejt jako z konve a vy budete spílat na nekonečný mokro v botách
- jo jo.. je tu také možnost, že až přestane pršet, přijde děsný nesnesitelný vedro - z toho plyne rada - buďte rádi za to co máte :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. května 2014 v 9:48 | Reagovat

Moc hezká výprava. Vandalové mají přece jen s památkami vytesanými do skály o dost víc práce než s tím rozbít cihlovou zeď nebo skleněné okno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama