Život za sklem

5. února 2013 v 20:26 | Teeda |  Myšlenky
Když člověk žije ve větším městě, zná to. Paneláky. Kdo žije přímo v nich, zná to. Protější paneláky.



V prvním patře, v druhém okně zleva, žije starý pár. On má vousy a vypadá přísně. Tak nějak si představuji šerifa z divokého západu. Je trochu snědý, ale ne moc. Má ostré rysy, je to vidět i na tu vzdálenost a dvě skla, která nás dělí. Jeho žena je hezká. Dokonce bych řekla, moc hezká. Má dlouhé bílé vlasy a nosí je rozpuštěné. Ti dva se k sobě báječně hodí. Je to jako dobro a zlo, černá a bílá, prostě je to krásné. Večer co večer hrají karty. Ale dnes tam byla jen ona spolu s dcerou. Už nikdy víc jsem ho tam neviděla.

Pokoj dvou sester je ve třetím patře, v prvním okně zprava. Ta mladší je v experimentálním věku. Její účesy jsou šílené, pokusy s alkoholem a drogami neúměrné. Ta starší je jen o něco málo moudřejší. Zase se to stalo minulý týden. Večeřeli všichni v kuchyni, ve třetím okně zprava. Na stole stála váza a mladší experimentátorka ji převrhla. Strhnul se naprostý chaos. Něco se řítilo k zemi a kde kdo se snažil kde co zachytit. Když už neletělo nic ze stolu a situace ohledně talířů se uklidnila, začaly lítat pohlavky. Následovalo několik bouřlivých gest. Za chvilku se rozsvítilo vedle v pokoji. Experimentátorka účesů, začala zběsile vyhazovat věci ze skříně. Dělil nás déšť a rámus kapek dopadajících na parapety. Ale i tak jsem jasně slyšela v duchu křik. Bouchnutí dveří. Byla pryč.

Jen o patro výš ve stejném bytě, byl na zatažených žaluziích v polosvětle lampy vidět obrys dvou lidí. Nejdřív tanec. Pak polibek. Pak svlékání. Pak sex. Naprosté ticho. Jiný svět ve kterém není slyšet křik dole, déšť za oknem, pláč dvou žen z druhé strany domu. Nic. Jsou jen oni dva.

Sedí tam celé dny a noci. Je černá jako mour a vyhlíží jako někdo, kdo čeká, kdy se otevřou dveře (nebo první okno zleva ve čtvrtém patře). Je tam i teď. Sedí za sklem. Elegantní jako vždy, překrásná a hrdá kočka. Dívá se ven do tmy. Občas ji něco zaujme a ona se nastraží. Někde se ozve rána a ona sebou trhne. Odskočí kamsi dozadu. Po chvilce se zase vynoří a opatrně se usadí zpět na své místo. Dělá jakoby nic. Na její hlavě se tu a tam objeví ruka a přejede po její srsti až dolů k ocasu a zase zmizí. A ona jen sedí a přede. Přede někam za to sklo, nějak pryč, někam ven.

Je až neuvěřitelné, jak dokáže být světlo pronikavé, když je okno dobře umyté. V posledním patře, v druhém okně zleva, žije ona. Téměř každou noc, tak kolem třetí hodiny tam tahle starší, asi tak padesátiletá žena, myje okno. Někdy, když má patrně dobrou náladu, si to nechá i na pátou hodinu ranní. Je neuvěřitelně pružná a pečlivá. Rychlým pohybem leští každý detail, každou šmouhu, kterou by ve světle její alespoň tisíci wattové žárovky mohla objevit. Ta zář a blyštící se okno vás dokáží spolehlivě probudit v jakoukoli noční hodinu. Myslím, že kdyby se rozhodla jedné noci vyleštit pouliční lampy, bylo by jich potřeba určitě tak o polovinu méně.

Nakonec je tu ten strom. Stojí mezi dvěma paneláky a odděluje je. V létě je plný ptáků, ruchu, ševelu a života. Teď je zima a on stojí nehnutě. Připomíná sochu. Je smutný a starý. Trochu zasněžený. Jeho chatrné větve se i pod mírným sněhem s námahou a tíhou ohýbají. A nebo tak možná stojí vždy. Jen, když zmizelo listoví, je to víc na očích. Ptáci jsou pryč. Je tu sám. Tak to s těmi paneláky bývá. Nejen člověk si tam připadá osamělý. Díváte se do desítek oken a do desítek životů, jako by to byly rozdílné světy. A přitom je to ve skutečnosti úplně jinak. Realita je totiž vždycky trochu jiná.


* fotka převzata z google, předělána k nepoznání, nicméně není má
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 5. února 2013 v 21:10 | Reagovat

zajímavé :)

2 Argonna Argonna | Web | 5. února 2013 v 21:27 | Reagovat

Krasne napisane :) clovek nepotrebuje niekedy ani telku, staci mu pohlad z okna, nie? :D to je ta "vyhoda" mestskych panelakov.

3 Teeda Teeda | 5. února 2013 v 21:56 | Reagovat

[2]: Otázka je, jestli by se tahle "výhoda" líbila mým sousedům od naproti, kdyby zjistili, že na ně koukám a ještě to troubím do světa. :D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. února 2013 v 0:10 | Reagovat

[3]: Připadá mi to jen jako popis, nikoho nejmenujete, takže postřehy o životě lidí. Žiji v našem paneláku už půl století, víme jen kdo tam začal bydlet- naproti, dokonce jsme ty lidi znali skoro všechny osobně, ale s léty se to tak vyměnilo, že ani neregistrujeme,  jak ti lidé žijí. Sledovat je snad ani nejde, vidím jen, kde se svítí dlouho a kde ne, když jdu spát. Ale zajímavé by to mohlo být.

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 9. února 2013 v 12:49 | Reagovat

Zajímavé pozorování.;-)
Ten panelák na fotce je ovšem mimořádně hnusný. Jako někde v Chánově.
U nás na sídlišti už jsou všechny paneláky barevné, nová okna, nové dveře.

6 Laň Laň | Web | 14. února 2013 v 13:57 | Reagovat

Ta fotka je působivá, ten text taky. Nemám co dodat.

7 Štěpánka Štěpánka | Web | 26. února 2013 v 11:54 | Reagovat

Hrozně dobrá fotka,taková pohlcující.Dobře a poutavě napsané:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama