Běh na dlouhou trať

21. března 2013 v 15:15 | Teeda |  Útěky

Po mé poslední (a jediné) zkušenosti s běháním, jsem se rozhodla, že na to půjdu revolučně. Otestuji varianty, najdu rady a vůbec. Poradím si.


Moji známí chodí do posilovny. Já se tomu vždycky směju, protože představa člověka, který soustředěně zvedá kusy kovu a tváří se při tom, jako by to byla meditace, hm... to se mi nezdá. Poslala bych je šupem pomáhat k nám na chalupu. To je posilovna zdarma a efekt vidíte hned. Posekat takovou naší horní louku, kde se bortí staré kamenné zídky a i tráva je tam tak historická, že se na ní musí kosou, to je vám rozcvička na záda a ruce. Najdete svalstva, o kterých jste do té doby ani neměli tušení.


Abych se ale vrátila k běhu. Jednoho dne mamka prohlásila, že by chtěla jít s nima, že venku jí sice běhání nejde, ale na pásu že jí to baví. Říkala jsem si "cha cha" a prohlásila, že to chci teda vidět. Také v rámci svých běhacích ideálů do budoucnosti jsem se pakovala s ní. Sice mě zahlédla, jak tajně cpu do kapes bonbony a foťák a vše bylo okamžitě odhaleno a s náležitou důkladností do posledního drobku zabaveno, ale i tak to byla nakonec zajímavá výprava.
Naše miniaturní městečko je vybavené na extrémní množství turistů. Na základě toho tu má fitness téměř každý hotel. Nejsme žádní troškaři a zamířili jsme si to rovnou k tomu největšímu. Tam prý mají i ten běhací pás. Vysolili jsme každý pade a vyfasovali ručníček. Nechtěla jsem si ho brát, přece jen, mám pochybnosti o možnosti zpotit se s tolika lidmi v tak vtipném a pro mě nepochopitelném prostředí, jdu se hlavně na čumendu, ale nakonec jsem si ho vzala. Můžu ho přeci použít jako polštářek, že.

Nahrnuli jsme se do malé místnosti a dali se do toho. Moji přátelé začali okupovat ty nepřeberné druhy strojů a já zabrala velikánský míč, na kterém se dalo sedět, ležet, rozvalovat se a koulet sebou po celé místnosti. Mezi tím mamka vylezla na pás, chvilku ťukala a štelovala, a pak se rozběhla a běžela jako by se nechumelilo pořád dál a dál. Překvapilo mě to. Ona vážně není běžkyně a to že běžela takovou dobu mě namotivovalo. Hned po ní jsem se tam tedy vyšplhala taky. Chvilku jsem bojovala s nastavením, nakonec vybrala střední rychlost a pás se se mnou rozjel. Musím říct, že ty scény z filmu, jak to tam lidi strhne a oni běží rychleji a rychleji a nakonec je to odveze dozadu a oni hodí tlamu, ty teda vůbec nejsou přehnané. Jak říkám, chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila ten grif, jak na to. Po počátečních nezdarech se mi ale podařilo stanout na pásu a v klidu běžet. Mamka měla pravdu. Dokázala jsem v kuse, celkem rychle, běžet přes deset minut. Šlo to nějak lehčeji než venku. Nemůžu říct proč a čím to je. Snad, že vás to nutí udržovat konstantní rychlost, nemusíte se vyhýbat kalužím a kamenům a není to chvilku z kopce a chvilku do kopce. Šlo to prostě skoro samo. Sice jsem zbytek z té zaplacené hodinky strávila v lehu na míči nebo se občerstvovala u baru s vodou (snažila jsem se vypít vody za padesát korun, abych na tom dneska neprodělala…), ale celkově mě to prostě bavilo. :)

Přišla jsem domů spokojená. Do druhého dne se mi v nohou usadila bolest namožených a dosud pohybu nenavyklých lýtek. Ach jo. Moje nohy si intenzivně uvědomovaly nalezení nové svalové hmoty. Já osobně, bych o ní možná radši nevěděla.

A tak přišel experiment dvě. Někde jsem se totiž při pročítání serverů o běhání dočetla, že namožené svalstvo je nejlepší rozhýbat stejným druhem pohybu. Venku samo sebou zima, bahno a mokro, a vléct se do kopce na běhací pás hned druhý den, to se mi skutečně nechtělo. Opět poradila internetová stránka o běhání. Říká se tomu běhání doma nebo běh na místě. Ha. Doporučují pustit si k tomu třeba televizi, aby se člověk nesoustředil na to, jak dlouho běží a pohyby vykonával mimoděk. Odstěhovala jsem tedy část nábytku, připravila prostor, hodiny otočila zády, aby mě to nelákalo na ně koukat a dala jsem se do toho.

Mám pro vás radu. Nedělejte to. Je to opravdu hloupé. Nejen, že se absolutně soustředíte výhradně na to, jak dlouho už běžíte, ale také to vůbec neutíká. Měla jsem pocit, že běžím tak patnáct minut a už jsem nemohla vůbec. Sesunula jsem se na blízký a velmi vhodně umístěný gauč a říkala si, jakej jsem borec a jak se lepším. Nahmatala jsem bezvládnou rukou hodiny a COŽE?! Čtyři minuty?! Běžela jsem jen čtyři minuty? Jo. Jen čtyři minuty. Asi jsem se s tím borcem unáhlila. Navíc nohy bolí stejně. Žádný efekt než naštvání z toho není. To jsou jasné počty. Tohle nebyl úspěšný pokus.

Světe div se, další den přeci jen vysvitlo slunko. Chtěla jsem dodržet svůj jarní slib a navíc bolest v nohou už skoro zmizela. A tak jsem se vydala na starou dobrou trasu kolem rybníka - k mému oblíbenému posedu a zpět. Celkem je to pět kilometrů a já to vzala indiánským způsobem. Teda, no, …ehm… většinu jsem šla. Ale! Cestou tam jsem uběhla jen tři sta metrů a byla tuhá. Na posedu jsem se léčila dobrou čtvrt hodinku. Cestou zpátky jsem se ale znovu rozběhla a tentokrát dala celých šest set metrů. Nedivte se mým přesným měřením. Během následné relaxace doma, jsem si na mapách musela najít, jak jsem byla šikovná. Běžela jsem necelých deset minut. Další ale! I tak jsem byla na bolestivém vrcholu blaha. Hlavně proto, že jsem přemohla svojí nebetyčnou lenost a skutečně plním (skoro) mé předsevzetí.

Ještě tu ale mám jeden důležitý poznatek na závěr. Totiž, pokud se vydáte na takovou vzdálenost do pryč, je potřeba si uvědomit, že když se vám v půlce cesty zachce to zabalit, umřít a být ihned doma v poloze ležmo, musíte chtě nechtě celou tu cestu jít zase zpátky. Přes rybník zkratky prostě nejsou.

V jedné důležité věci začínám mít opravdu jasno. Naučit se běhat, to bude asi běh na dlouhou trať.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eazi eazi | Web | 21. března 2013 v 16:47 | Reagovat

Hihi, pěknej článek. :D
Na páse jsem nikdy neběhala. Možná proto, že v okolí domova mám jen dvě fitka, kde jsou rádi za pár strojů a za kolo a za tu božskou výbavu chtějí 60 Kč. Proto se i trochu divím, že za pade ti nabídli takový luxus jako je ručník a voda.
Včera tu bylo taky krásně. Přemýšlela jsem, že taky vyrazím běhat v Budějcích nebo pojedu kolem řeky na bruslích. Nakonec jsem šla na byt pěšky a byla ráda, že jsem dorazila za světla... ;)

2 Myška Myška | Web | 21. března 2013 v 20:07 | Reagovat

Hezky napsaný. :-D Naučit se výdrži by se tréninkem ještě dalo,ale naučit se při tom dýchat.To jest můj problém. :) Takže když už jsem měla radost z toho,že uběhnu víc,tak jsem padla totálně vyřízená,protože u toho neumim dejchat. :( Ale tak přeju hodně zdaru a hlavně pevnou vůli. ;)

3 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | Web | 21. března 2013 v 20:12 | Reagovat

jééj, taky se chci naučit běhat, taky je to moje pŘedsevzetí, ale nejspíš spíše.. raději moje milované švihadýlko :)

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 21. března 2013 v 21:00 | Reagovat

Muž běží na dlouhou trať !

... výkřiky :  " Cestu si zkrať "
nebere vůbec na zřetel !
Když ptá se ho někdo  " Kam jdete  ? "
... nebo vlastně ... " Kam běží ?"

Wiktor  Wotlaska  mlží !
Lidé  řvou :  " Běháte na dlouho ?"

Odpoví :  " Howno  vám do toho!"
.....  až k ránu unaven zalehnul ...

" Tisíc  dvěstě pět oběhů ! "
( kdos zařval )  " Kolem sídliště !"

" Město oběhnu  napříště !
... jsem zapařen z rozkroku ... ku hlavě !"
... dí chlapík  chroptící ve trávě ...

5 Succuba Succuba | Web | 21. března 2013 v 21:58 | Reagovat

Ty to umíš podat tak vtipně!!! Jsem z těch tvých zpovědí o běhání naprosto nadšená a děsně mě to motivuje. Že bych taky začala běhat ať mám o čem psát? Hele, ničeho se neboj, běhání půjde. Zkoušela jsi pořídit si běžecké boty? Ty děsně pomáhají, ale vážně bys nevěřila tomu jak moc. :)

6 Teeda Teeda | Web | 22. března 2013 v 11:24 | Reagovat

[1]: To je výhoda malého města, totiž že velká konkurence tlačí ceny dolů, hlavně takhle přes zimu, kdy tůristi nejsou.
A kolem řeky si to budu brzo svištět do ČB taky, na bruslích i na kole. To mi narozdíl od běhu nedělá problém. :D

[2]: Jo jo, přesně. O dýchání bude další článek, protože mám pocit, že tam je také zakopaný pes. :D

[3]: Švihadýlko na mě má stejný efekt jako běh, akorát k němu musím přičíst zamotaný nohy a pár rozbitých věcí kolem. :)

[5]: Boty na běhání jsou v úvaze, ale musím říct, že se chci nejdřív ujistit, že se na to hned nevyfláknu a nebudou pak chudinky kležet v koutě. Znám se. Když na to přijde, tak jsem lajdák a lenoch. :)

7 pavel pavel | Web | 22. března 2013 v 20:12 | Reagovat

Mně vždycky bolí zadek po zimě, když vytáhnu kolo. :D

8 Mattonka Mattonka | Web | 23. března 2013 v 14:07 | Reagovat

No, takhle ti to řeknu. Mám nadváhu dobrých patnáct kilo. Je skoro duben a v září příštího roku máme jet s ročníkem do Chorvatska nejen k moři, ale hlavně na kola-a v Chorvatsku prostě rovinku nenajdete. Takže jsem se rozhodla, něco se sebou udělat. Jednou jsem šla běhat, ale krutě jsem to přecenila a vrátila jsem se s chřipkou. Ale tenisky rozhodně nevěším na hřebík a hned, jak mě opustí rýma, razím zpět do ulic. Někde tu kondičku prostě vyhrabat musím.
Takže naprosto chápu, jak se teď cítíš a držím palce, aby nám to oběma vydrželo co nejdéle.

9 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 23. března 2013 v 19:57 | Reagovat

Včera jsem si koupila nový boty (fialový, aby mi ladily k outfitu :D) a těším se na první jarní běh - je to poslední roční období, které mi chybí... Ale je dobře, že tě to baví, protože jinak to nemá smysl (zkoušela jsem už několikrát začít běhat, ale vydržela jsem to až při posledním pokusu - v létě)... Takže budu držet palce, aŤ se tratě i minuty prodlužují :)

10 ann ann | Web | 24. března 2013 v 11:09 | Reagovat

Hezky blog :)

11 Robka Robka | E-mail | Web | 24. března 2013 v 20:12 | Reagovat

Běhu se věnuji každý den - když dobíhám tramvaj. Jinak preferuji radši chůzi, je to přirozenější a člověk se přitom aspoň může kochat krásou krajiny(nebo děsit, podle toho, kde je). Ale máš můj obdiv za to, že se dokážeš takhle dokopat k vědomé fyzické likvidaci. :-)

12 Teeda Teeda | Web | 27. března 2013 v 0:33 | Reagovat

[7]: To mě taky. ALe vydržím to. Kolo mám nohem radši než běh. :D

[8]: Mluvíš mi z duše. Někde tu kondičku vyhrabat musím! :D

[9]: Já právě doufám, že s létem se to zlepší. A v prodlužující minuty a tratě doufám a vzývám přírodní síly, aby se to podařilo. :)

[10]: Děkuji.

[11]: Já bych se právě ráda dostala k bodu, kdy už to ta fyzická likvidace nebude. :D

13 karinga karinga | Web | 29. března 2013 v 22:41 | Reagovat

Taky se na to od jara chystám :) tvůj článek mě rozradostnil, pohled okna to zase zkazil.
Máš pravdu, běhání na pásu je tak nějak jednodušší, to je vyzkoušené, ale chybí tomu čerstvý vzduch, zelená tráva a snad i ty kaluže. Vždyť právě o tom to je a ne se potit spolu s dalšími v zatuchlé místnosti.
Tedy pořídit si dobré boty a směle do toho... až přijde to jaro.

14 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. dubna 2014 v 21:16 | Reagovat

Čtu tenhle článek po roce s obdobným předsevzetím. :) Kamarádi chodí taky do posilky, ale na pás mě zatím nikdo nedostane :D Pro zatím otestuju taky rybník.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama