Květen 2013

Paneláková holka s vůní oregana

30. května 2013 v 22:55 | Teeda |  Myšlenky


Někdo o mě může říct, že jsem paneláková holka. Ano, to jsem. Mám ráda horkou sprchu, prima postel a topení, kdy stačí otočit kohoutkem. Ale pak je tu ten druhý život.



Černí kocouři

28. května 2013 v 22:20 | Teeda |  Verše


(moje malé veršování o kočičích nocích)


Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
za smrtí
i když nic je nenutí.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
oči ohněm,
tělo tmou.

Tlapka za tlapkou,
když se nocí plíží,
i stíny utekou,
jen bílý měsíc shlíží.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
několik drápů ostří
je slyšet jen jak jiskří.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
rychle se blíží,
občas se plíží.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
však není slyšet předení,
ten tvor, ten za tmy nelení.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
tím tónem další zvou
za svou zlomyslnou hrou.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
zlým znamením nám jsou
a smůlu přinesou.

Tlapka za tlapkou,
když nocí tiše jdou,
jak stíny jsou,
měkce nocí přeběhnou,
tiše,
jen tlapka za tlapkou.

Rebarborový skořicový koláč

25. května 2013 v 21:35 | Teeda |  Chutě

Rheum rhabarbarum je skutečně zvláštní ingredience. Nejen, že se dá konzumovat pouze řapík, a to ještě jen tepelně ošetřený, ale listy dokonce obsahují jedovaté látky, v první řadě kyselinu šťavelovou. Jo. Člověk si říká, proč by proboha tohle někdo někdy jedl. A hele. Jedl. A jak rád. :)



Klíčovou dírkou do lesů

22. května 2013 v 12:20 | Teeda |  Drobky

Když se má člověk učit, často to dopadne tak, že dělá něco úplně jiného a pak má výčitky svědomí. Mám do státnic necelé tři týdny a pořád se ještě přesvědčuju, abych už sakra začala něco dělat. Vychází mi to sedm a půl otázky na den a stejně mi to nezabrání prokrastinovat. Je tisíce možností, jak se flákat. Můžete uklízet, vařit, koukat na filmy a seriály, zakládat blog nebo předstírat jinou užitečnou činnost. A pak jsou tu ty webkamery. Nevím, jestli to znáte, ale já vás každopádně seznámím. Je to takovej milej způsob, jak koukat klíčovou dírkou přímo do domova našich lesních kamarádů. A taky je to jeden ze způsobů jak trávit čas, když se máte učit.

(Orlovec říční)


O živelných pohromách, slzách a smíchu

21. května 2013 v 19:22 | Teeda |  Myšlenky
Věnováno panu Miloši Zemanovi.

Člověka, bůhví proč, od přírody fascinují katastrofy. Fascinuje nás tornádo, které se řítí oblastí, unáší věci, zvířata, lidi, nechává spoušť. Přitahuje nás pohled na sopku chrlící lávu, je to nebezpečné a máme strach, ale stejně se musíme dívat. Chceme se dotknout vln při povodních, protože ta neskutečná a děsivá síla vody nás unáší a nejradši bychom si na ni sáhli s dychtivým výrazem a přitom hrůzou v očích. Živly. Nikdy je nedokážeme úplně pochopit a někde vzadu jsme pořád ti primitivní človíčci, kteří si možná chvilku mysleli, že zvítězili, ale ono je všechno vlastně úplně jinak.



Lehký jahodový koláč se šlehačkou

17. května 2013 v 16:57 | Teeda |  Chutě


Asi neexistuje jednodušší lehčí letní koláč, který vás nezatíží ničím, než neodbytnou chutí jíst ho stále a stále, dokud úplně nezmizí. Má své klady i zápory. Máte ho hotový hned. Bohužel, stejně rychle ho i sníte…


Jak jsem se seznámila Garcíou

8. května 2013 v 15:38 | Teeda |  Knihy
Gabriel García Márquez
Sto roků samoty


Budete v ní chvilkami tápat, ale budete ji číst rádi. Možná si budete každou chvilku myslet, že je vše roztříštěné a neucelené, ale na konci knihy se vše spojí a dojdete k pochopení. A k malému štěstí a smutku zároveň. Jako vždycky, když najdete řešení a uvědomíte si všechno. Znamená to konec hledání.
Otevřete tuhle knihu a pochopíte, že čas se nedá uchopit. Plynutí času je subjektivní věc. Konec je zároveň začátkem. Tohle všecho nesměřuje na konec, konec není, je jen kruh, koloběh života, sto roků života, sto roků samoty.



Šperkuji

3. května 2013 v 21:42 | Teeda |  Drobky


Čím začít. Saccuba psala, že by ráda věděla, jak vyrábím šperky z pet lahví. Inu dobrá. Dostala jsem se k tomu náhodou a nejvíc jsem se toho stejně naučila vlastním zkoumáním. Ten materiál se dá využít na mnoho způsobů a tvarovat se z něj dá šperk ledajaký. Jedna z možností jsou tyto květinky. Obrňte se trochou trpělivosti. Vždycky je lépe, vidět to na vlastní oči, ale myslím, že to snad zvládnu popsat tak, aby to bylo všechno jasné.


O obyčejných věcech neobyčejně chybějících

2. května 2013 v 23:36 | Teeda |  Verše

Někdy vám někdo chybí
pro věci, které jste ani nevěděli,
že vám mohou chybět.

Vysezený důlek na rohu gauče,
staré fialové vybledlé prostírání,
zmačkaný pruhovaný kapesník
položený na křížovkách
hned vedle čínky,
kterou se tak dobře píše.

To známé pokašlávání
a slova "rozumíš mi"
a "hačej pěkně".
Káva černá s hustou sedlinou
v tlusté sklenici z tlustého skla,
plná reliéfů a na malé nožce.

Rybářská stolička dole,
před vraty od garáže
na které malujete mokrými štětci
a vaše tahy mizí, jen co uschnou.
Na zdi pak pruty a podběráky,
ve skříni tisíc tajných věcí,
co voní jako auto
nebo schované cigarety.

Je tolik příběhů, které jste slyšeli
a vzpomínek, nejen vašich,
které nechcete zapomenout
a je tolik střípků,
co vám chybí do skládačky
a tolik otázek,
které jste chtěli vyslovit
a udělali jste to pozdě.



Jihočeská divadelní prkna

2. května 2013 v 0:06 | Teeda |  Drobky
Divadlo mám ráda. Nemyslím, že jsem nějaký extra odborník. Něco mám načteno, z dramatické výchovy jsem maturovala a mám za sebou pár let v divadelním souboru. Nepovažuji se ale za někoho, kdo by měl právo a tolik zkušeností, aby mohl říkat, co je dobré a co není. Přesto si nemohu pomoct a jsem zklamaná. Jsem zklamaná z Jihočeského divadla. Poslední dva roky jsem přestala nějak do divadla chodit, a tak jsem teď udělala trochu vítr a zařekla se, že to musím trošku dohnat.