Červen 2013

Tajné samotářství

30. června 2013 v 0:50 | Teeda |  Myšlenky


Nikdy jsem nechyběla na žádné akci. Vždycky jsem byla středem pozornosti a bavila všechny. A také organizovala vše. Přes to přese všechno jsem s sebou měla vždycky knihu a kdykoli se mi zachtělo, tak jsem prostě uprostřed bujaré grilovačky našla v chatě křeslo a šla si radši číst.


Moje rozutíkané vlakomyšlenky

25. června 2013 v 21:24 | Teeda |  Myšlenky


Spolu s létem, ať už slunečným nebo deštivým, přichází moje radost z cestování vlakem. Mám vlaky ráda celý rok, ale v tomhle období je to jiné, hezčí. Připomíná to prázdniny, protože na výlety se u nás vždycky jezdilo vlakem. Bez vlaku to není výlet. Šumava je navíc protkaná malými lokálkami a je to kolikrát jediné možné spojení s cílem výpravy. A tak se člověk v lomozu a drncání dostává do míst, kam pěšky ani autem normálně jeho cesta nevede. Lesy, pole, louky, malé zastrčené chaloupky skoro na konci světa.



Jak jsem hledala v smysl v žitě

24. června 2013 v 19:04 | Teeda |  Knihy


J. D Salinger
Kdo chytá v žitě

Když jsem tuhle knihu četla, byla jsem překvapená. Ne tím, co jsem tam našla, ale tím, co tam lidé kolem mě nenašli. Jeden člověk mi řekl, že je to kniha o ničem. O klukovi, co je flákač. Že se tam nic neděje. Když jsem knihu půjčovala, bylo mi zase jinou čtenářkou řečeno, že kdybych některé citáty neměla podtržené, úplně by je přehlédla. Těšila se s každou stránkou, kdy přijde další. Protože byly skvělý. Když tyhle dva čtenáře dáte dohromady, dostanete někoho, kdo pochopil, proč jsem ty citáty podtrhla. Dostanete čtenáře, který čte mezi řádky, a který hledá význam těch citátů v příběhu obyčejnýho kluka, a pak je hledá v životě. Najdete mě.


Vzduch voní

18. června 2013 v 20:46 | Teeda |  Myšlenky


Sedím na balkoně a paprsky večerního slunce malují všude kolem mě zlatavé obrazy. Bylinky vzadu na poličce už rostou. Ve vzduchu je šum a tlumené hlasy se rozléhají tímhle krásným maličkým městem. Včelky na vedlejší lípě stále ještě bzučí a trylkování ptáků zaujalo kočku, která se mi otírá o nohu. Večerní letní melancholie, na jazyku ledová zmrzlina a vzduch voní, jako dálky, které přijdou co nevidět.


Studentské bylinkofígle

15. června 2013 v 0:29 | Teeda |  Drobky


Nacházím se v tom stresovém období zkoušek a jak to tak bývá, bojuji s několika věcmi najednou. První věc je, že jsem se na to (jako vždy) vyflákla a teď už nemám šanci se to stihnout naučit. Druhá věc je ta, že se to budu snažit dohnat a budu potřebovat, aby to více lezlo do hlavy, udržela jsem se vzhůru a něčeho schopna. Poslední věc je pak ta, že jsem z toho všeho tak ve stresu, že je mi špatně, nemůžu jíst, chytají mě záchvaty paniky a nemůžu v kombinaci těchto příjemných faktorů spát, což pak ústí zpět k nevyspání a snaze udržet se v bdělosti. Koloběh se uzavírá. V průběhu let ale člověk na pár těch věcí vyzraje a i když se to nedá úplně překonat, dá se to trošku eliminovat.


V grafitových tónech

12. června 2013 v 12:00 | Teeda |  Myšlenky


Každý Němec není Hitler. Každý Ital není Mussolini. Každý Rus není Stalin.
Každý Němec není Einstein. Každý Ital není Leonardo da Vinci. Každý Rus není Dostojevskij.
Každý Čech nekrade. Každý Čech nemá genialitu jako Cimrman.
Každý národ má své klady a zápory.

Každý není jako Láďa. A všichni nejsou jeho opakem.



Focení na dotek

10. června 2013 v 21:39 | Teeda |  Fotím


Obyčejně dávám svým článkům prozaičtější podobu, ale tentokrát chci vlastně hlavně klást otázky. Vás prosím o zasvěcené, odborné, obohacující komentáře nebo jen Vaše názory. :) Kdo tedy rád fotí nebo ho to k tomu táhne, čtěte dál.


Čokoládové muffiny s kousky čokolády

9. června 2013 v 16:01 | Teeda |  Chutě


Hebké, čokoládové, cestovní, rozplývající se na jazyku. Rychlé a jednoduché. A návykové! Ideální na snídani v trávě. Jen se zakousnout. :)



Hledám kamaráda, zn. spěchá!

6. června 2013 v 22:07 | Teeda |  Myšlenky


Když jsem chodila do školky, nechápala jsem ještě tak moc, že je důležité mít kolem sebe kamarády jako Anče od vedlejšího stolečku nebo Pepíka, co s ním máte společný háček na ručníček. Přátele prostě k životu potřebujeme a mé malé uvědomění si vlastní osamělosti přišlo až později, když už byla školková sdílení háčků jen nostalgickou vzpomínkou.



Svět k kapce vody

3. června 2013 v 21:36 | Teeda |  Verše

(moje malá poezie proudech, které zmítají srdcem)


Celý svět v kapce vody
bezděky
padá dolů.
Padám s ním
a tříštím se,
tříštím v doteky.

Stékám a čekám,
čekám na řeku,
která mě přijme a pohltí,
v proudech mě rozdrtí
potichu,
vzdouvající a dravá.

A ticho bubnuje
tolik melodií
o nás,
o povodni,
kterou prožívám
a žiji. S tebou.

Topím se v tobě
a kapky mi hladí tvář.
Jsi moje povodeň,
ve které plavat neumím
a stejně
nechám otevřenou hráz.

Žemlovka

1. června 2013 v 12:32 | Teeda |  Chutě

Když jí dělali ve školní jídelně, nebyla jsem moc ráda. Obyčejně to byla kejda a sem tam kůrka. U nás doma, když jsem byla malá, se nedělala nikdy. Až mnohem později se jednou stala ta věc, že se doma vyskytla skupina opuštěných rohlíků, ne tvrdých, ale ve stavu, kdy se nám do nich moc nechtělo a bylo nám jich líto. Co s tím? A tak jsme se zhostili té záchrany a mrkli jsme do babičky zápisníku. Je nutno říci, že jsme pak tuto expedici do notesu dělali velmi pravidelně a nějak se stalo, že ta vypečená sladká kráska se zapsala do našich srdcí a chutí navěky věků. Lákavý výsledek těchto výprav, do tajů babiččiny žemlovky, najdete níže.