Moje rozutíkané vlakomyšlenky

25. června 2013 v 21:24 | Teeda |  Myšlenky


Spolu s létem, ať už slunečným nebo deštivým, přichází moje radost z cestování vlakem. Mám vlaky ráda celý rok, ale v tomhle období je to jiné, hezčí. Připomíná to prázdniny, protože na výlety se u nás vždycky jezdilo vlakem. Bez vlaku to není výlet. Šumava je navíc protkaná malými lokálkami a je to kolikrát jediné možné spojení s cílem výpravy. A tak se člověk v lomozu a drncání dostává do míst, kam pěšky ani autem normálně jeho cesta nevede. Lesy, pole, louky, malé zastrčené chaloupky skoro na konci světa.




Cestuji vlakem celá léta do školy - na intr, na kolej, a nikdy jsem tenhle způsob dopravy nechtěla vyměnit za autobus. Dívala jsem se do cizích zahrad a uvažovala o tom, kdo tam asi bydlí a jestli by se mi také líbilo, žít na takovém místě. Všechna ta místa vypadají trochu víc lákavě, když jsou cizí a moje myšlenky se po těch místech prohánějí a představují si, jak krásné by to bylo ve skutečnosti. Jedna louka mi připadá dokonalá pro uspořádání letního tábora. Támhle ten nádražní opuštěný a pustý domeček bych zase zútulnila a zabydlela se v něm. Nádražní domky v polích mě vždycky lákaly. Támhle ten rybník bude určitě plný ryb. Tohle je ale malebná vesnička, tady se musí hezky bydlet. Kam asi vede támhleta pěšina. Jak ráda bych se rozběhla a zkusila, kde končí cesty, které míjím vlakem a ony vypadají přitom tak divoce, lákavě a nabízejí se v rychlém sledu mým očím. Navíc je tu vlčí období. Všude na okrajích polí a kolem kolejiště se to červená vlčími máky. Není nic krásnějšího.

Můj svět za oknem vlaku je trochu zvláštní, vysněný a mnohem hezčí, než bývá ve skutečnosti. Nahlížím do životů lidí, do přírodních zákoutí a vymýšlím si, jaké to je. V létě je to nejkrásnější, ale i v zimě to má něco do sebe, i když s úplně jinou atmosférou. V zimě se dívám do rozsvícených oken domácností a nějak mám pocit, že odsud cítím domov a teplo. Člověk se asi rád dívá do cizího domova. Zpoza okna vlaku mi připadá cizí domov tak mile přívětivý a hřejivý. Někdy tam září i vánoční stromečky a člověka to vnitřně těší, dívat se na něco tak obyčejně neobyčejného.

Nevím čím to je, že si z vlaku tyhle detaily uvědomuji vždycky mnohem více, než když třeba jedu autem. Možná je to tím monotónním drncáním, které vás chtě nechtě přivede do malého relaxačního tranzu. Pustíte myšlenky z vodítka a necháte je, ať se courají, kde chtějí. A ony možná, právě pro svou získanou volnost, utíkají na zapovězená místa. Málokdo z nás, když už nejsme děti, se rozběhne po pěšině jen tak, protože se mu líbí a vypadá tajemně. Ale naše myšlenky někdy chtějí být jako děti a utíkat za vysněným dobrodružstvím. A přesně proto stojí za to jezdit vlakem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 metztli metztli | E-mail | Web | 25. června 2013 v 21:50 | Reagovat

páni :) přesně jsi popsala moje myšlenky, když jedu do školy - jak jinak než vlakem :) trasa je sice krátká, ale i tak, člověk už to zná a s jistým napětím sleduje, co bude dál... je to až okouzlující pozorovat, co s krajinou provádí roční období...
a nebyla bych to já, kdybych na cesty vlakem neměla i dračí vzpomínky. Tam to všechno začalo... :)

2 eazi eazi | Web | 26. června 2013 v 16:07 | Reagovat

Nesnášela jsem cestování vlakem do školy, protože to trvalo 45 minut, zatímco autobusem jen 20. Ale postupně jsem si zvykla. Na jaře jsem zbožňovala, když jsem mohla pozorovat východ slunce, srny pasoucí se na louce u lesa, později houby rostoucí v lese, bruslaře jedoucí podél kolejí na cyklostezce a nejvíc jsem zbožňovala úsek Volary- Nové Údolí. Ta příroda tam je dokonalá! :)

3 Ježurka Ježurka | Web | 26. června 2013 v 16:45 | Reagovat

V celém mém životě jsem se opravdu nejvíc najezdila vlakem. A pokud jedeme s manželem na dovolenou, taky vlakem. Ale takto uvažovat by mne nenapadlo. to se přiznám. Je to asi proto, že jsem málokdy cestovala sama, ale vždy mne někdo zabaví. Je to zajímavý pohled!

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 26. června 2013 v 18:07 | Reagovat

Cesty vlakem jsou pro mě něčím svátečním... Vlak znamená léto, znamená přátele, tábor, rozsypanou kukuřici všude po kupé, slovní hry na několikahodinovou cestu...
Pozorování okolních domácností, (ne)ruchu funguje u mě spíš v autobuse - miluju noční cesty kolem benzínek, sledování rozsvícených oken v panelácích, ...
Překrásně napsané a přestože to obě prožíváme jinde, cítíme to asi podobně. Vlaky jsou zázrak.

5 PaPája PaPája | Web | 26. června 2013 v 20:39 | Reagovat

Cesta vlakem je neskutečná :). Vybaví se mi pod tím cesty na výlety a ta celá atmosféra, taková pohoda, ta příroda kolem a tak. Je to kouzelný :).
Máš pravdu. Okýnkem vlaku vidím přírodu a baráčky úplně jiným pohledem. Romantičtějším. Vlak je něco, co pořád přežívá v podstatě své původní podobě :).

6 -Sweet Strawberry- -Sweet Strawberry- | Web | 27. června 2013 v 16:14 | Reagovat

Páni, přesně tohle si řikám i já když jedu vlakem, takhle popsat by jsem to snad nedokázala, někdy by jsem se chtěla zase projet vlakem, ale nemám kam :( .. :)

7 shariony shariony | E-mail | Web | 27. června 2013 v 20:01 | Reagovat

Taky hrozně moc ráda jezdím vlakem. Vlastně i tím autobusem :-) Jen autem vůbec, to nemám ráda.

8 Sentencia Sentencia | Web | 29. června 2013 v 10:18 | Reagovat

vidíš to... a já až do nástupu na vysokou vlaky nesnášela a snažila jsem se jim za každou cenu vyhnout. Možná to bylo tím, že jsem naopak byla zvyklá od školky všude jezdit autobusem, protože u nás vlakové tratě nevedly. A teď, když si můžu vybrat, vždycky radši volím vlak a to z několika hledisek - je to levnější, rychlejší, pohodlnější. A hlavně takové poetičtější, přesně jak píšeš. To kodrcání a jetí kolem zahrad a tak, má opravdu něco do sebe :)

9 Michelle Michelle | Web | 29. června 2013 v 11:59 | Reagovat

Ráda jezdím na dlouhé cesty. Vlakem, protože si ráda užívám přírodu, vesnice a města z nadhledu, podíváš se na místa, která bys jinak asi nenašla. A autem jezdím ráda proto, že můžeme jet přímo městem, jeho děním, zblízka můžeš sledovat celou jeho atmosféru, prohlédnout si architekturu... a všechno. Moc ráda se lepím na okno auta, abych viděla tu krásnou budovu celou, připadám si pak hrozně malinká a trochu jako ve filmu :)

10 Teeda Teeda | Web | 7. července 2013 v 12:03 | Reagovat

[1]: To je ono. S napětím sleduji.  A střídání ročních období je prima o to víc, že já to mám na kolej 5 hodin cesty a tak je to všude trochui jinak. :) A také mám s některými místy svázané zajímavé vzpomínky. :)

[2]: Svět je tak maličkej. Cesta do NÚ je nejkrásnější vůbec. Ze Stožce ji mám po kolejích dokonce prošlou i pěšky. Vlaky k těm místům neodmyslitelně patří. :)

[3]: To je pravda. Aby si to člověk takhle užil, musí být na cestě sám. Nebo mít spícího spolucestujícího. .)

[4]: Je fakt, že někdy se dá podobný pocit zažít i v autobuse, ale přeci jen mi na tom něco chybí. Možnost vyklonit se z okénka, číst si (to já v autobuse nemůžu) nebo jen obyčejná psychická pohoda z důvodu alespoň minimálního sociálního vybavení. :) Tohle všechno mi dává možnost si v klidu meditovat směrem z okna ven. :)

[5]: Přežívá ve své původní podobě... to mě vlastně vůbec nenapadlo. To je možná další důvod, proč mě to k tomu tak táhne. Možná mám vlaky ráda i proto, že jsou taková neotřesitelná jistota tak dlouho...

[6]: Jsou prázdniny. To se vždycky najde nějaké to "kam". :)

[7]: Autem mě to taky nebere. Mám řidičák pět let a stejně neřídím. Jezdím na kole, vlakem, autobusem a úplně mi to k životu stačí.

[8]: Nedám na to kodrcání dopustit. A právě s nástupem na vejšku jsem začala jezdit ty pětihodinové vzdálenosti a došlo mi, že mi to vlastně vůbec nevadí. Že je to fajn. :)

[9]: Ten tvůj komentář mi úplně připoměl Cestu do fantazie, jak se tam ta malá holčička lepí na sklo. :) U nás to asi není takové, ale jet třeba po NY v autě, to si pak člověk musí připadat maličkatý. Dobrá.. možná někdy i to auto má něco do sebe.. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama