Tajné samotářství

30. června 2013 v 0:50 | Teeda |  Myšlenky


Nikdy jsem nechyběla na žádné akci. Vždycky jsem byla středem pozornosti a bavila všechny. A také organizovala vše. Přes to přese všechno jsem s sebou měla vždycky knihu a kdykoli se mi zachtělo, tak jsem prostě uprostřed bujaré grilovačky našla v chatě křeslo a šla si radši číst.



Vyrostla jsem jako jedináček. Zvykla jsem si být sama. A vyhovovalo mi to tak. Ve školní lavici jsem taky radši sedávala sólo. Neslo to spousty výhod. Znáte to, věci si můžete rozprostřít po celém stole a na volnou židličku si dát nohy. Nikdo vám nekecá do toho, co chcete poslouchat nebo vás nikdo nebudí, když je výklad nudný. Prostě máte vše ve vlastních rukou.

Jsem ráda sama doma. Mám pocit určité svobody. Dělám si, co chci, jekám nahlas oblíbené písničky, drnkám na kytaru, směju se u filmů hodně nahlas, dávámsi do vlasů olejovou kůru a jím buď velmi luxusně nebo velmi vidlácky. Ráda se dopouštím obou extrémů. Kdyby se mnou někdo doma byl, nic z toho bych nedělala. Podvědomě se člověk hlídá a drží se ve vymezených hranicích.

Nepřipadám si jako samotář, bývám v partě družná a veselá, ale přeci jen, mám nějaké ty podivné projevy. Nemám žádné kamarádky, kromě mojí vlastní sestřenice. Mám jen kamarády. Ale nevím proč. Nesnáším, když mě někdo objímá nebo na mě sahá. Když vidím bandu holek, které se fotí a lepí na sebe, tak je mi to nepříjemný. Moje zóna nevstupování je prostě hodně široká. A tak si říkám, není to trochu znak samotářství? Není tenhle odstup od lidí něco jako znak určité podivnosti?

Proč se tím ale teď zabývám. Zítra se pakuju na Rock For People. Možná si říkáte, jak je to úžasný a skvělý a že si to určitě užiju. Ale neužiju. Ani trochu. Bude to vypadat jako vždycky. Když jsem tam byla poprvé, zaskočilo mě to. Byla noc, kolem jedenácté. Stála jsem uprostřed areálu a dívala se na ty davy. Tisíce lidí totálně opilých a rozeřvaných, brodící se v ohromné spoustě odpadků. Rozhlížela jsem se kolem a říkala si, proč tohle někdo proboha podniká? A nenašla jsem odpověď. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám pocit, že možná chyba není v ostatních, ale někde ve mně. Všichni se přece na festivaly těší. Nikdo nechápe, že se mi tam nechce. Ale nemůžu si pomoct. Mám ráda koncerty. Menší, klubové. Abych si užila atmosféru a muziku. Ale RFP je na mě moc.

Ne že bych snad svůj život trávila nějak osamocená, ale často se přistihnu, když jsem mezi lidmi, že by mi vůbec nevadilo, být radši sama. A zároveň tak sama sebou. Bez limitů. Ale to je tajný. Samotáři jsou totiž divní podivíni a ty nikdo nemá rád.

Nezbývá než se usmívat a tajně balit do tašky velkou knihu. Jako vždy. Snad budu mít tolik práce, že ji za týden nestihnu dočíst…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 30. června 2013 v 10:14 | Reagovat

Jsem také jedináček a pocity občas mívám dost podobné. Nemyslím si, že jsem nějak asociální, ale často se přistihnu, že než předstírat, že se bavím, bych byla raději někde sama.
Dřív jsem si vždycky říkala, že ta chyba je někde ve mně, že já jsem ta divná, co si to neumí užít, co se netěší, ... atd. Jak jsem ale tak poznávala různé lidi blíž a nebála se s nimi o tom mluvit, spousta z nich mi řeklo, že se musí doslova nutit někam jít. Překvapilo mě to - nikdy bych neřekla, že zrovna jemu/jí se někam nechce... A vlastně mi to pomohlo si uvědomit, že v tom nejsem sama.
A co se týče užívání... dost dlouho mi trvalo si přiznat, že se mi někde nelíbí. Jednou jsem ale byla na takovém menším konzertě - strašná nuda, prostě nepovedená akce. Kamarád, který tam byl se mnou, od toho zjevně čekal strašně moc a chtěl si to užít, pořád čekal, že se to zlepší, zároveň ale odmítal upustit od svého očekávání, které si vysnil. V tu chvíli mi došlo, že je daleko lepší si říct, že to prostě stojí za houby. Bylo to osvobozující.

2 Ježurka Ježurka | Web | 30. června 2013 v 14:28 | Reagovat

Tak si říkám, jestli by v tom případě nebylo pro Tebe lepší být doma. Ale zase máš ráda koncerty. Tak asi ne. A že jsi ráda sama to asi nebude jen tím, že jsi vyrůstala jako jedináček. Někdo se holt takový narodí. Ale co víš, třeba se to jednou otočí, až Tě to bude mrzet!

3 Robka Robka | E-mail | Web | 30. června 2013 v 15:27 | Reagovat

Ve spoustě tebou popisovaných vlastnostech jsem se našla. Taky jsem ráda sama, vlastně je mi tak nejlíp, i když nemůžu říct, že bych se necítila dobře ve společnosti. Ale musí to být společnost mi milých lidí, které znám a oni znají mě, takže ví, co ode mě můžou čekat.:-)
Co se týče festivalů - taky se letos chystám - ne na RfP, ale na Colours. A je fakt, že vyhledávám raději ty menší, takřka klubové záležitosti, které tu díky bohu ještě jsou. I když - kvůli hudbě se dokážu hodně přemoct a nakonec mi ty davy lidí až tak nevadí.

4 Houp Houp | Web | 30. června 2013 v 22:10 | Reagovat

Já bych na Rock for people nemohla, tolik lidí kolem sebe bych nerozdýchala. Já jsem takový podivný mix, člověk, který je rád sám, ale naopak se mi často stýská po společnosti. Ráda se obklopuji těmi pár lidmi, které miluji nejvíc na světě a že bych to spočítala na jedné ruce, když bych nepočítala rodinu. Mám prostě své vyvolené a ostatní k životu nepotřebuji. Nemám ráda návaly a houfy lidí, dostanu pak pocit úzkosti a nemůžu dýchat. Fuj.
Samota mi nevadí, jsem ráda uzavřená se svými myšlenkami. Myslím, že ten kdo se bojí být sám, se tak trochu bojí sám sebe. Ale kdo ví. -_-
Myslím, že pokud nutnost samoty nesahá do nějakého extrému tak se to nemusí brát jako podivnost. :))

5 Adelaine Adelaine | Web | 1. července 2013 v 0:34 | Reagovat

Abych řekla na začátek - píšeš skvěle, líbí se mi tu, hezky se to čte a tak vůbec, víš co. Dále - možná jsi jen prostě trochu introvertnější, každý člověk ve společnosti nemusí být nutně extrovert. Samotář jsem spíš já, často bych taky radši byla sama, než poslouchala řeči a nechala kolem sebe míhat lidi. Ale mám pak zase často momenty, kdy jsem sama a hroozně bych potřebovala někoho na vypovídání a nikdo není, to je pak na nic.

Jinak, na RFP bych nemohla. Odehrává se mi to dost blízko a prostě pff, nezájem. Nikdy mě fesťáky nezajímaly, ani koncerty. Já si radši poslechnu studiové verze songů, protože naživo se mi nikdy nelíbí, a ty lidi a tlačenice, to bych nepřežila.
Proč tam vlastně jedeš? Skoro to zní, jakože musíš, z toho článku. Asi jen kvůli těm kapelám. No, to ti neporadím. Já si to radši poslechnu hezky doma v pohodlí. Snad to nějak přežiješ.

6 PaPája PaPája | Web | 1. července 2013 v 18:21 | Reagovat

Co se týče párty a těhle festivalů, tak to jde docela mimo mě. Ničím mě to nezaujalo. Lidi se tam jdou hlavně opít.
Mám ráda menší posezení s lidmi, které mám ráda. Grilovačky, táboráky, a tak :). Má to takovou svojí atmošku.

Snad se ti bude RFP líbit, ikdyž z článku to vyznívá, že to pro tebe asi není ta největší výhra, ale jestli jde o zpěváky a kapely, tak to chápu, že tam míříš :).
Užij si to, ať už s knížkou nebo bez ní!:)

7 -Sweet Strawberry- -Sweet Strawberry- | Web | 3. července 2013 v 19:28 | Reagovat

Sice mám sourozence, ale taky jsem radši sama. Když nemám rodiče doma ani prarodiče se ségrou, dělám si co chci, nikdo mi neříká ,,to by jsi neměla". Jsem ráda sama, buď jsem na počítači a hraju nějaké hry, které jsou mé dosud oblíbené nebo si též čtu.. užívám si toho klidu a samoty, ale člověk by měl, někdy vypadnou mezi lidi. :) A že, když je samotář, že ho lidé nemají rádi? Mě osobně samotáři nevadí. :)
Můj kamarád, nebo-li teď můj kluk, se nebaví vůbec se spolužáky, říká, že to jsou aroganci nafoukaní, pořád mu dělali naschváli, schovávali mu tašku atd.. kdyby Marka chtěli poznat mimo školu, poznali by, že to je super kluk, kterého by si holka mohla jenom přát, i když je to, tak trochu samotář. :))

8 vencisak vencisak | Web | 3. července 2013 v 21:03 | Reagovat

Pojeď příště raděj na Colours. ;)

9 Sentencia Sentencia | Web | 6. července 2013 v 17:02 | Reagovat

jsme na tom hodně podobně. Jsem družná, kamarádská, nekonfliktní, ale zároveň mám s lidmi občas trochu problém, protože jsem ráda i sama. Lidé v mém okolí a mého věku nechápou, že nejsem každý víkend opilá někde na diskotéce nebo v baru... tohle pro mě prostě není a nikdy nebylo. Jenže člověk občas musí udělat nějaký ústupek, i když je mu proti srsti, aby ze společenského a sociálního života nevypadl úplně ....

10 Teeda Teeda | Web | 7. července 2013 v 11:31 | Reagovat

[1]: S tím mám taky zkušenost. Z tohohler jsem dávno vyrostla. Jak je to na houby, musí se s tím něco udělat nebo na to hodit bobek. Předstírat zábavu nemá smysl..:)

[2]: Kdybych zůstala doma, bylo by mi asi zase líto, že ostatní jsou někde beze mě. Nedá se to vyřešit. :)

[3]: Přesně tak. Někdy je nakonec člověk vážně rád, že to překoná a jde. :)

[4]: Napsala si to úplně přesně. Jsem ráda sama, ale někdy se mi pak stýská po společnosti.

[5]: Díky. .) Nu, jela jsem tam pracovně, takže proto to vyznění "musím". Ale právě ty davy lidí mě hrozně rozčilují. I když letos to nakonec bylo v celku únosné. Jinak, jak píšeš, tak přesně tak to mám. Momenty, kdy jsem sama a někoho bych potřebovala. A proto pak člověk podstupuje davový život, aby měl za kým jít.

[6]: Jela jsem pracovně, takže nebylo zbytí. Nakonec to proběhlo až obdivuhodně v klidu. Snad že letos přišlo jen málo lidí. :) Ale také souhlasím, že ta menší posezení jsou prima. To mi nevadí. Ono asi prostě strašně záleží na tom s kým...

[7]: Člověk musí vypadnout mezi lidi, s tím souhlasím. Jinak by si té samoty potom nevážil. .)

[8]: Tam by mě to zajímalo hodně, kromě muzikálních pestrostí mě láká i ten industriální areál, ale kde na to vzít? Na RfP jsem byla pracovně = žádné náklady, ale kdo by mi zaplatil Ostravu, to nevím. :)

[9]: Ano. Tohle na mě sedí dokonale. Takový přesný dovětek k článku, jako bych ho psala. :)

11 Infinity Infinity | Web | 7. července 2013 v 15:30 | Reagovat

Já jsem ráda sama, ale občas. Jindy zase nutně potřebuji společnost. Mám to podle nálady.
Ale mám jak kamarády, tak kamarádky. Ale pravdou je, že mám taky víc kamarádů, nějak si s nimi víc rozumím.
Já jsem ještě nikdy sama na festivalu nebyla, asi by mi tolik lidí kolem vadilo.

12 Neriah Neriah | Web | 16. července 2013 v 20:33 | Reagovat

Rozumím ti, jsem na tom podobně. Začalo to u mě ani nevím pořádně kdy. Nejsem sice jedináček, mám staršího bratra, ale bohužel dost problémového. Musela jsem s ním sdílet pokoj, což nebylo nic příjemného, a přes týden jsem zase pro změnu bydlela na intru, a ne vždy s příjemnýma lidma. Moje potřeba soukromí se navyšovala rok od roku víc a víc a teď jsem samotářská až extrémně. Nemám problém několik dní v kuse trávit ve svém pokoji a s nikým nemluvit. Na druhou stranu mi ale nevadí být ani ve společnosti, jen musí být menší, jakmile je tam nějak víc lidí, přestávám se ve všech orientovat a dělá mi problém všechny vnímat a adekvátně reagovat.
A taky nesnáším dotýkání. Lidi, co mě můžou beztrestně obejmout (rozuměj neodstrkuju je a vztekle nevrčím) dokážu spočítat na prstech jedné ruky. Bohužel ti ostatní si myslí, že když jim nedovoluju mě hladit nebo něco podobně hrůzného, znamená to, že je nemám ráda. Ale to vůbec není pravda!

Dřív jsem si myslela, že jsem fakt divná, a reakce okolí mě v tom jen utvrzovaly. Ale teď už si to nemyslím. Jsem to prostě já, a ten, kdo není schopný respektovat moji potřebu trávit nějakou dobu o samotě, a vadí mu, že se nenechám jen tak objímat, má prostě smůlu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama