V grafitových tónech

12. června 2013 v 12:00 | Teeda |  Myšlenky


Každý Němec není Hitler. Každý Ital není Mussolini. Každý Rus není Stalin.
Každý Němec není Einstein. Každý Ital není Leonardo da Vinci. Každý Rus není Dostojevskij.
Každý Čech nekrade. Každý Čech nemá genialitu jako Cimrman.
Každý národ má své klady a zápory.

Každý není jako Láďa. A všichni nejsou jeho opakem.




Přišel k nám do třídy v pětce. Bylo to jako vždycky - oťukávání. Puberťácké řečičky. A pak, víte jak to na konci základky chodí, …parta. Seděla jsem v lavici před Láďou a každou přestávku jsme byly s Míšou otočené dozadu. Řešili jsme věci, co se tak v sedmičce řešívají. Kdo s kým a proč a co zítra. Četli jsme si navzájem úryvky z praštěných knih. Po škole jsme courali s celou partou venku a nikomu se nechtělo domů. Proč taky. Všichni jsou přece tady. Někdo kouřil cíga a někdo motal brko. Někdo kreslil.

V hodinách výtvarky s ním nebyla řeč. Zadumaně svištěl tužkou po papíře a tvořil. Náš učitel u něj stával celé hodiny a nevěřícně kroutil hlavou. My jsme stávaly opřené o okno a dívaly se, jak nás zvěčňuje v tmavých grafitových tónech. Vždycky jsme vypadaly na tom papíře lépe. Baštili jsme ho. S tužkou v ruce mu to seklo.

Pak začal chodit s Térou. Děsně jsme to řešili. Jak se dali dohromady. Kdo co komu napsal. První pusa. Ohromný školácký vzrůšo. Pár měsíců to bylo dokonalý. Pak se Téra stěhovala zpět na Moravu. A Láďa byl smutnej.

Škola skončila a o hodně lidech jsem už neslyšela. Někdo se prý oženil, někdo má i děti, pár lidí udělalo vejšku, spousta lidí už maká. A pak se něco doneslo. Láďa pracuje. Žije v Anglii. Má hezkou rodinu. Rád by nás někdy potkal. Občas zajede do Čech na návštěvu. Pořád u sebe nosí ořezanou tužku. Je stejnej jako tenkrát, jen teď kreslí v zemi, kde se na něj dívají jinak. Trochu lépe.

Nikdy na něj nezapomenu. A na větu, kterou Téra tenkrát řekla při občance před tabulí. Probírali jsme sociální témata, menšiny a vnímání z pohledu naší společnosti. Učitelka se jí ptala, jestli jí to nevadí, chodit s někým takovým. A ona řekla: "Mě se líbí tací ti snědí, jak taliáni, či tak." Učitelka se divila její toleranci. My se mohli možná divit taky, ale nebylo proč. S Láďou se přece známe.
Až na tu přednost, kterou na něm Téra tak baští a až na to, že má ten talent, který mu všichni závidíme, je prostě jako my. Je jeden z nás.


Ne každý má právo soudit.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 12. června 2013 v 13:11 | Reagovat

Nádherne napísané :) Niekoho tak výnimočného by som tiež chcela stretnúť ^_^

2 terezka66 terezka66 | Web | 12. června 2013 v 13:25 | Reagovat

Nádherně napsané a naprosto s tím souhlasím :-)

3 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 12. června 2013 v 13:32 | Reagovat

velice pěkné...

4 Sola. Sola. | Web | 12. června 2013 v 14:16 | Reagovat

wow... úžasné, líbí se mi tvoje psaní, člověka to chytne a nepustí :)

5 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 12. června 2013 v 14:53 | Reagovat

napsalas to úžasně! Občas to chce, abychom začali myslet! Jak by bylo těm, co urážejí ostatní, na jejich místě?

6 Ježurka Ježurka | Web | 12. června 2013 v 16:59 | Reagovat

Ano, souhlasím - krásné! Ale také dodávám, že by takových Láďů mělo být hoooodně víc!

7 Argonna Argonna | Web | 13. června 2013 v 10:53 | Reagovat

Krasny pribeh, dobre sa to cita. Vzdy sa treba divat na cloveka ako individualitu :)

8 Sentencia Sentencia | Web | 13. června 2013 v 17:40 | Reagovat

máš talent na vyprávění... každý tvůj článek je originál a je moc hezky vystavěný, to se mi líbí :)
jinak ohledně obsahu - každý je nějaký a nikdo není dokonalý. jen je potřeba, aby si tuhle věc uvědomilo víc lidí...

9 Enitas Enitas | Web | 13. června 2013 v 21:03 | Reagovat

Pěkně napsáno. Zobecňování prostě nefunguje. Nemůžu říct, že když se nějací jedinci nějak chovají, chová se tak automaticky celá ta skupina.

10 Teeda Teeda | Web | 14. června 2013 v 11:06 | Reagovat

[1]: Možná jsem měla štěstí a možná jich takových je mraky. Třeba taky na někoho tak prima narazíš. :)
[2]:[3]:Děkuji .)
[4]: Ó, děkuji.. jsem ráda, že nepustí. Někdy si říkám, jestli po mě někdo ty dlouhé výlevy vůbec bude chtít číst. :D
[5]: Přesně tak. Ono je snadné nadávat, ale těžší je zapojit špetku emapatie a dívat se i z druhé strany.
[6]: Určitě jich mnohem víc než tenhle jeden. Jsem o tom pevně přesvědčená. :)
[7]: Přesně o tom to je. Některé věci by se neměly zobecňovat.
[8]: To mě těší velmi. Ačkoli, když si to pak sama po sobě čtu, tak bývám stále nespokojená. :)
A přesně jak píšeš - každý je nějaký. Je potřeba to respektovat a neházet to všechno do jednoho pytle.
[9]: Přesně tohle mi na lidech vadí. Zobecňují a navíc to často dělají bez podložení a osobní zkušenosti, jen protože někde někdo něco řekl a oni se toho slepě chytí.

11 Robka Robka | E-mail | Web | 14. června 2013 v 18:57 | Reagovat

Je o tolik pohodlnější vidět to špatné, než hledat v lidech dobro. Jsem ráda za tento článek a díky za to, že ses podělila o svou osobní dobrou zkušenost.

12 Radka Radka | E-mail | Web | 14. června 2013 v 20:07 | Reagovat

Zrovna dnes jsem přemýšlela nad spolužákem z první třídy, ale pak nám zmizel z dohledu a já o něm nic nevím. Škoda, přála bych mu spokojený život.
Moc krásný příběh ze života :-)

13 Aurelia Aurelia | E-mail | Web | 14. června 2013 v 21:17 | Reagovat

V osmé třídě se mnou chtěl chodit kluk - měl moc krásné modré oči, tmavé vlasy a snědší pleť. Chodil do parku, kam jsme chodili s výtvarkou kreslit. Mně se moc líbil, ale styděla jsem se.
Pak mi kamarádka řekla, že je to cigán, teda asi napůl, protože má modré oči, ale přece bych se s někým takovým nezapletla!
Na ty jeho modré oči nikdy nezapomenu.
Pěkný článek

14 Succuba Succuba | Web | 15. června 2013 v 9:38 | Reagovat

Je to hrozně pěkný článek. Moc krásně napsaný. Myslím, že vaše učitelka musela být docela mimo, když se na to takhle otevřeně zeptala předevšema. Připomíná mi to jak v páté třídě naše učitelka s námi řešila proč vietnamci prodávají nekvalitní výrobky před vietnamskými studentkami, jejichž rodiče měli obchod... Přijde mi to velice netaktní. Do dnes si pamatuju, jak potom za mnou jedna z těch vietnamek přišla a smutně mi řekla, že to není pravda, že oni neprodávají nekvalitní věci....

15 Teeda Teeda | Web | 15. června 2013 v 11:25 | Reagovat

[11]: Ano, to je pohodlnější. A také je pohodlnější jít s nesnášenlivým davem, než projevit názor jen na základě skutečné zkušenosti. To tak bývá.
[12]: Tím komentářem si mě ponoukla k jedné myšlence. Je to zvláštní že máme tuhle zkušenost hlavně ze škol (základních) a ne třeba z pracovišť.. je vidět kde je jediná úroveň setkávání. Zvláštní, když se s nima tolik neznáme, že je tolik hodnotíme... :)
[13]:To je opravdu zvláštní.. vůbec si to nedokážu představit. Ale kamarádky projev je typický pro naši společnost. Pochybuji, že se ten přístup kdy změní..
[14]: No ono v té hodině nevyznělo neslušně. Probírali jsme v občance rozdílné kultury a ona se vlastně snažila dobrat toho, že je dobře, že to Téře nevadí. Byla to hlavně diskuze, která končila celkově shodou. Divila se té bezmezné toleranci v kladném slova smyslu, takže to bylo milé. Vlastně ji pak spíš povzbudila. .)

16 eazi eazi | 17. června 2013 v 13:49 | Reagovat

Jsem modrooká blondýna, tudíž jsem občas mívala problémy s cikánkama, kterým jsem proto trochu vadila.
Ale na jednu- Andreu nezapomenu, to byla parádní kamarádka. A taky na Erik, byli jsme dobří přátelé už od školky. Stejně jako s Denisou, vietnamkou...
Nikdy jsem nějak neřešila, kdo jak vypadá, jakou má barvu pleti nebo odkud pochází. Vždy mi šlo o to, jak si rozumíme a jestli se můžu spolehnout. A na ně jsme se mohla. I když už je teď moc nepotkávám, jsem za ně ráda. :)
A spolužákovi závidím, nikdy jsem neuměla na nic hrát, zpívat a kreslit postavy a zátiší pro mě bylo za trest.
PS: Pěkná úprava designu. :)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 20. června 2013 v 10:16 | Reagovat

Krásné! :)

18 Teeda Teeda | Web | 21. června 2013 v 21:49 | Reagovat

[16]: Hodně lidí zná jednoho nebo dva lidi, kteří jsou "jiní" a fajn.. je to zajímavý, kolik nás to takhle má. :) A děkuji.. chtěla jsem něco změnit a nechtěla nic měnit a takhle ta kombinace chtění a nechtění dopadla. :D
[17]: Děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama