Červenec 2013

Lívance s borůvkami

26. července 2013 v 10:46 | Teeda |  Chutě


U nás se dělají klasické kynuté lívance s droždím. Nikdy to nebylo jinak. Jenže. Dneska ráno jsem vstala a moje chutě byly nesnesitelně dotěrné. Doma ani kousek droždí a přece taková chuť na lívance. A tak jsem začala hledat recept na lívance s kypřícím práškem a doufala, že budou stejně dobré jako rychlé. Nakonec jsem si stvořila recept, který vychází z kombinace tří podobných internetových a dvou z tištěné kuchařky. Upravila jsem si poměry, ubrala či přidala ingredience a moje labužnická snídaně byla na světě. Mohu se zaručit, že neodoláte. :)


Léčba hladem

25. července 2013 v 0:59 | Teeda |  Myšlenky


Současný svět je plný nemocí. Civilizačních nemocí. Těch, kterými se nenakazíte kýchnutím, ale přesto se šíří jako mor. Tahle doba nám nabízí svobodu a život, který chutná až podezřele dobře. Na druhou stranu nám podstrkuje ideál v podobě pečeného vzduchu v časopisech. A tak to tu máme. Obezita nebo anorexie. Vyberte si, co chcete, vyjde to na stejno. Dneska ale nechci psát o lidech. Člověk má totiž tu moc, že dokáže svými problémy pohltit vše kolem sebe. Včetně zvířat.


Luž/ničení 2013

23. července 2013 v 0:08 | Teeda |  Toulky
Když jsme před pár lety jeli s partou poprvé na vodu, bylo to velký. Všichni jsme byli ucha a cloumalo s náma našich "náct". Jeli jsme tenkrát Vltavu, asi jako všichni začínající vodáci. Až na pár karambolů to tenkrát dopadlo dobře, na záchytku odvezli jen jednoho z nás a kánoe jsme vrátili v celku. Bylo to fajn, a protože se nám to tak líbilo, bylo jasné, že si to za rok zopakujeme. Vltavu, která připomíná spíš dálnici, jsme ale vyměnili za vodáčtější řeky a s tím jsme se trochu změnili i my.

Kdybych měla vybrat vodáckou řeku, která je mému srdci nejbližší, soupeřila by o první místo Otava a Lužnice. Protože jsme se ale právě letos na Lužnici vrátili znovu a já její náruč opustila sotva včera, povím vám něco o ní a o tom, jaké to je, organizovat tenhle malý výlet s partou lidí a jak si vlastně proklestit cestu meandry této spanilé řeky. Když jsem totiž kdysi na začátku hledala každou základní informaci, byl by mi takový shluk drobných rad velmi vhod.



Meruňkový džem

18. července 2013 v 10:30 | Teeda |  Chutě


Tahle sezóna ovoce mě vážně zničí. Už jsem zavařila pět kilo třešní a šest kilo meruňek. Rybíz mě čeká za týden. To ovoce bych zakázala. Jenže.. když pak ještě tou horkou meruňkovou marmeládou polijete palačinky… hmm.. zkuste neodolat…


Světelné překážky

14. července 2013 v 19:06 | Teeda |  Fotím


Mohla bych dělat tolik užitečných věcí. Zpracovávat další třešně, co na mě zírají z košíku, učit se, vyrábět trička na vodu, uklízet pokoj, měnit rybičce vodu (žumpu). Ale ne. Já se prostě musím vrtat v expozici, časech, světle a pořád mám pocit, že mi to ani za mák nepomáhá. Jenže já se prostě nehodlám vzdát. Na Zenit já fotit budu, kdyby trakaře padaly. Žádné clonové číslo mě nemůže zastavit.

Abych to vysvětlila. Už víc jak měsíc bojuji se mým drahouškem Zenitem E, který je na klasický kinofilm a k focení je tu zapotřebí určité zručnosti a hlavně znalostí. Vzhledem k jeho váze navíc ještě ochota posilovat.


Třešňový džem

13. července 2013 v 20:49 | Teeda |  Chutě


Mohla bych možná začít tím, jaký je rozdíl mezi džemem a marmeládou. Jenže ono to není vlastně tak jednoduché. EU nám s tím trochu zamíchala a převzala britské rozlišení - tedy podle druhu ovoce. Marmeláda by tak oficiálně měla být jen z citrusových plodů. Ale hoďme EU za hlavu a vezměme to podle našich babiček. Tedy - marmeláda je hladká, vyrábí se ze šťávy nebo rozmixovaného ovoce a je hustá. Džem je naopak řidší, ale s většími kusy ovoce. Obojí je výborné a z většiny ovoce se dají udělat obě varianty. Pro třešně jsem si letos vybrala džem.



Kouzelný úsměv na konci cesty

10. července 2013 v 23:25 | Teeda |  Myšlenky


Asi jako každý student, přes léto brigádničím, neboť do kapsy je stále hluboko. Už druhým rokem se mi poštěstilo pracovat na recepci, v jednom nejmenovaném domově důchodců. Když jsem na tuhle nabídku kývla, měla jsem docela strach. Bála jsem se tolika starých lidí, nemocí, smrti. Místo toho jsem se ale stala svědkem malých životních radostí a strastí. A světe div se, mám to tu ráda. Mám JE ráda.


Jak jsem se proletěla s Jonathanem

9. července 2013 v 2:55 | Teeda |  Knihy

Richard Bach
Jonathan Livingston Racek

Je maličká a tenká. Strčíte jí do kapsy, až se půjdete projít ven. Na hodinu si sednete na lavičku a domů se pak vrátíte o něco bohatší. O touhu letět. O touhu plnit si své sny. O touhu beze strachu a svázání toužit po věcech, které se mezi ostatními nenosí.