Jen projít dveřmi

16. října 2013 v 23:23 | Teeda |  Myšlenky

Můj život se scvrknul do času a čas do života. Je to jako smyčka. Mám dojem, že žiji víc než dřív. Mám pocit, že jsem ztratila kontrolu nad časem. Každá volná chvíle je pro mě časem na to, co jsem zatím odložila pro něco jiného. A pak se stane, v tomhle momentálním životním šílenství, ta vzácná věc jako dnes. Odřekla jsem posezení s přáteli a vytratila se do malé večerní časové bubliny.



Lebedím si v pelechu. Pod huňatou hřejivou dekou. Po posteli mám strategicky rozmístěný bordel, jehož umístění má zřejmý význam. V první vlně v dosahu časopisy o jídle - Food, Apetit, Albert a hned za nimi Reflex a Respekt. Z druhé strany halda voňavých novin HN, MFd, Lidovky. S blížícími se volbami už jich je celý štos. Nejblíže u ruky právě dočtená kniha, margotkový koláč a veliký šálek s čajem.

Jakkoli se vám to může zdát podivné, všechna média ležící na dosah v mé posteli jsou teď právě součástí mého světa. Food časopisy se mnou kráčí v momentálním pohlcení vesmírem jídla a já zkoumám, jak se vlastně věci mají. Kritické týdeníky a noviny zase zkoumám ohledně voleb, protože jako uvědomělá občanka se chystám volit podle nejlepšího vědomí a svědomí. Navíc mě celý ten politický cirkus a jeho nepřeberná pojetí ohromně zajímá. Právě jsem dočetla Born to run a sahám po další nabídce z knihovničky. A dlabu buchtu, kterou zajídám jahodovým dortem, co jsem si včera upekla k svátku. Mám se skvěle.

Po pár pelešivých pročtených a prolistovaných hodinách mě napadlo - sleduji nepřeberné množství blogů všelijakého zaměření a dost často lidé píší a o jakémsi vlastním hledání, zoufání a přemítání nad životem. Někdy přemítám o tom, do jaké míry se jedná o nářek a do jaké o snahu o řešení. Tohle nedělá zaneprázdněný člověk. Tohle dělá někdo, kdo má až příliš času na přemýšlení o sobě. Člověk je podivný tvor. Vyvíjí se jen pod tlakem. Samo to nešlo nikdy. A ještě podivnější na tom všem je, že tenhle tlak, který způsobuje vývoj, znamená život a uspokojení. A to je něco o co vlastně všichni usilují. Je s podivem, že nejlepší lék na život je o něm nedumat, ale vzít za kliku některých z nabízených dveří. Co tam bude čekat, to je otázka na kterou nikdy nemůžeme znát (ani vymyslet) odpověď, dokud neprojdeme dál.

Před týdnem mi spolužák řekl: "Ty to máš strašně jednoduchý. Ty prostě víš, co v životě chceš."
A já mu na to odpověděla: "Každej to ví, jenom si to v sobě lidi neumí správně srovnat."

A tohle jsem vlastně dneska chtěla světu říct. Úplně náhodou, pod tlakem a v časové smyčce, jsem zkusila jedny ty dveře. A prošla jsem. A už vím, co za nimi je.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bev Bev | E-mail | Web | 17. října 2013 v 7:24 | Reagovat

Gratuluji k svátku i k otevřeným dveřím.
Dumám o životě a beru za kliky a obojí mi přináší uspokojení a někdy se mi zdá, že i vývoj. :)

2 Michelle Michelle | Web | 17. října 2013 v 9:42 | Reagovat

taktéž přeju vše nejleší k úternímu svátku :)
tvoje myšlenka... je hezká. a působí tak jasně, až mě skoro hladí po duši. pak si ale vzpomenu na chvíle, kdy já něco řešila a přemítala nad životem. jo, dřív to nejspíš opravdu bylo kvůli tomu, že jsem měla čas a prostě přemýšlela nad blbostma. no ale pak jsem šla, chytla kliku a otevřela. bez většího přemýšlení. po tom, co mě na medicínu nevzali poprvé a já byla bez zálohy, jsem se trochu sesypala. chtěla jsem to zkusit znova, tehdy už tak trochu proto, že to všichni čekali a tak nějak s tím počítali a navíc já nechtěla mít pocit, že před tím utíkám. jenže pak to nevyšlo ani podruhé. no a to jsou věci, které tě donutí přemýšlet. přiměje tě to pořádně si rozmyslet všechny možnosti, směry, kudy se můžeš vydat, jejich plusy i mínusy a přemýšlíš o své budoucnosti už trochu jinak. protože už nemáš tu možnost chyby, nemůžeš se znova hlásit na vysokou, protože už jsi prošvihla dva roky.
a taky přemítání o životě, třeba v létě, když jsem měla ten stav, tak to bylo ne z rozmaru, ale kvůli něčemu, co nedovedu popsat, aniž bych vysvětlila, co se stalo. a to nechci. mluvením o tom si tu realitu připouštím. a na to zatím nemám.

jen jsem chtěla říct... že každá mince má dvě strany a v životě není nikdy nic tak snadno vysvětlitelné :) ač tvoje myšlenka sedí na velkou většinu blogových případů a tihle znudění lidi, kteří si stěžují a přitom nemají na co mě hodně štvou.

3 vencisak vencisak | Web | 17. října 2013 v 11:11 | Reagovat

Zajídat politiku dortem je skvělej nápad... máme každý den na obědě politickou agitku od mého vedoucího a poobědový dortík je pro mě jediným pozitivním východiskem. :D

4 Teeda Teeda | Web | 17. října 2013 v 13:18 | Reagovat

[1]: A to je vzácná vyváženost. :)

[2]: Trochu nesouhlasím. Oni totiž lidi přikládají a moc velkou důležitost tomu, jak má uspořádaný život jeho okolí. Mě vyšoupli z vejšky po pěti letech. Začínám od začátku. A ničemu to nebrání. .)

[3]: Na politiku je potřeba obalit nervy cukrem. :)

5 Ježurka Ježurka | Web | 17. října 2013 v 13:51 | Reagovat

Tak jsem si dala dohromady dvě a dvě a zjistila jsem, že jsi Terezka a tak aspoň dodatečně vše nej... Měla bych si to už pamatovat, vnučka je taky Terezka. A prošla jsi dveřmi, které se ti zdály být nejblíž a tak je to dobře.

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 17. října 2013 v 18:18 | Reagovat

Tenhle článek... vyvolává ve mě rozpor a zároveň nekonečný soulad. Souhlasím i nesouhlasím zároveň.
.
Předně asi opožděně vše nejlepší k svátku :). Máme podobnou představu o momentálním uspokojení. Ideální víkend u mě probíhá tak, že zapomenu na školu, odřeknu všechny diskotéky a zmizím doma. Až na F.O.O.D čteme to samé. Občas přidávám Koktejl. Volby mě zajímají, protože mě děsí fakt, že mí plnoletí spolužáci jdou volit někoho jenom proto, že se jim to jeví... nějak. To nechci. Chci vědět, že vím koho volím.
.
Co se týče nářků na život, souhlasím, že jsou největší, když má člověk čas přemýšlet. Když neví, co "roupama". Tvrdívala jsem, že nejšťastnější jsem, když nemám čas žít. A platilo to. Jenže! Nastaly a stále s přestávkami nastávají doby, kdy nestíhám a neuvěřitelně mě to frustruje. Poslední dobou mi přijde, že dělám tolik věcí, ale nic, co bych chtěla, co by mi k něčemu bylo. Trávím hodiny učením chemie, biologie, abych nestíhala poslouchat německé poslechy a hrát si s matikou... Je to pradox. A ten paradox ve mě, navzdory veškeré zaměstnosti, vyvolává podobné chmury. Jasně, jde s tím něco dělat, jenže řešením je nespat, vykašlat se na školu, nebo nevím...
Nestíhání a činnost jsou super, ale jen po určitou dobu. Účinnost klesá spolu s časem.
.
Souhlasím také, že tlak pomáhá se vyvíjet. Když jsem seděla s rukama v kapsách a "pseudo-analyzovala se", nemělo to cenu. Pak se strhla smršť ne zrovna nejpříjemnějších událostí, které mě vyvinuly tak, že jsem zírala. Jsem kliďas, cynik, praktička a dost prozaička. Ale uspokojení mi to nepřineslo. Ne vždy. Uspokojení není o tlaku, ale o způsobu, jaký se ho chopíme a jakým ho tvarujeme. Alespoň podle mě. Je fajn, když si při tom člověk uvědomí co chce, ale ne vždy si to jde přiznat. Ne vždy to můžeme přiznat ostatním. A to pak brání chopit se toho tlaku efektivně...
.
Jsou chvíle, kdy to vidím podobně jednoduše... Jsou to okamžiky štěstí. Přeju ti je. Neuvěřitelně moc... A vlastně doufám, že se pletu a že ti vydrží...

7 Em Zet Em Zet | Web | 17. října 2013 v 19:46 | Reagovat

"Pod postelí mám strategicky rozmístěný bordel..." :D

8 PaPája PaPája | Web | 17. října 2013 v 20:00 | Reagovat

Nojo, vlastně, ty si Terka! Přeju jen to nejlepší a ať se ti splní ty nejtajnější sny! :)

Mě zase poslední dobou štve, že lidi, kteří si v životě nemají na co stěžovat, hledají problémy v ničem. A tak jsou nešťastní jenom kvůli tomu, že se nudí a přemýšlení nad jejich životem je vlastně jediné, co dělají...

9 Sentencia Sentencia | Web | 17. října 2013 v 20:16 | Reagovat

přede mnou je momentálně tolik dveří, že ani nevím, které si vybrat... a taky... mám hrozný strach většinu z nich otevřít. Protože vím, že za nimi bude kupa další a dalších. A možná jen teď vidím všechno prostě jen moc pesimisticky, protože se toho kolem mě děje tolik...uvidíme časem

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. října 2013 v 18:18 | Reagovat

Těší mě, když někdo bere život vážně (to ještě neznamená, že nemá smysl pro humor). A těší mě i to, když někdo bere vážně věci politické. Já to dělám taky, i když si z nich každou neděli trochu dělám legraci :-).

11 Elwin Elwin | E-mail | Web | 18. října 2013 v 21:27 | Reagovat

Děkuju za tenhle článek, za tu druhou část. Máš pravdu a já se nad sebou zase jednou zamyslela :-)
Mimochodem, nevíš, jak neresit a nepremyslet nad tím, na čem ti přitom tak moc záleží?

12 sarush ef sarush ef | Web | 19. října 2013 v 20:44 | Reagovat

Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, ale to cos, řekla je hrozně pravdivý. A myslím, že je dobrý občas si jen tak lehnout a trochu o věcech popřemýšlet.

13 Teeda Teeda | Web | 20. října 2013 v 12:36 | Reagovat

[6]: Jasně, že jsem to popsala jednoduše a samozřejmě to, co jsem napsala není dogma. Ale myslím, že je jasný, co jsem tím chtěla říct. Taky netvrdím, žít celý život v absolutní presu je ok. To je přece jasné, že ne. Ale chci tím právě říct, že čím víc času má člověk na to, aby se v tom nimral, tím je to horší.

[8]: I to mě štve... často to právě vídám tady na blogu, že si lidi stěžují, jak se nudí a jsou nešťastní z tak absurdních důvodů, že si rvu vlasy..

[9]: Měla jsem to úplně stejně jako ty. Tolik dveří a každé úplně jiné. A tak jsem se zamyslela, co chci vlastně já (ne, co se ode mě čeká, ale čistě co chci sama) a pak jsem jedny prostě zkusila... tenký led, ale jsem spokojená.. už jen proto, že jsem se rozhodla mi ulevilo...

[10]: Politické věci vážně beru... ale snažím se neangažovat city... byla bych rozčílená "imrvére". :)Je potřeba si z toho dělat legraci. :)

[11]: Tak to náhodou vím. Už se mi to stalo (taky občas fňukám nad životem a né že né .D). Obyčejně stačí najít něco jiného do čeho se člověk obuje s vervou. To ostatní pak samo nějak odezní a přestane tolik pulzovat...

[12]: Taky myslím, že jo. Ono občas podumat není na škodu (i tenhle článek je takové dumání), jen se to nesmí přehánět. Když už má člověk pocitm, že toho je moc, má vyběhnout ven a začít něco dělat.
"Dělání, všechny smutky zahání" není jen fráze. :)

14 eazi eazi | Web | 20. října 2013 v 23:51 | Reagovat

Spolužák má pravdu v tom, že ti co ví, co chtějí a jdou si za tím to mají v lecčem jednodušší, než ti, co zkouší a hledají se, ale klacky pod nohy jsou nám házeny všem... ;)
A taky jsem byla díky tomuto článku donucena se nad sebou trochu zamyslet. Díky ti. :)

15 Michelle Michelle | Web | 22. října 2013 v 9:34 | Reagovat

[4]: částečně máš pravdu, na druhou stranu záleží na prioritách, které mají lidi nastavené. a to není úplně podle okolí. ale já jsem nemyslela katastrofy jako vyšoupnutí z výšky po pěti letech. to je věc, se kterou se dá něco dělat a nezmění ti život od základu. myslela jsem věci jako třeba že se ti dítě zabije v autě... nebo podobné věci, které prostě neovlivníš a to jsou podle mě potom situace, kdy lidi přemýšlí nad životem. teda ty, které podle mě jsou ospravedlnitelné. jenom jsou to věci, o kterých málokdo mluví, takže okolí pak nechápe příčinu jejich "zbytečného přemýšlení nad nesmrtelností brouka". čert seber vysokou, to jde vždycky nějak udělat. ale i to tě přinutí přemýšlet nad tím, co dál a co vlastně chceš. nebo ty jsi nepromyslela další možnosti? ;)

16 Michelle Michelle | Web | 22. října 2013 v 13:51 | Reagovat

(možná ty komentáře vyzní blbě, ale všechno je myšleno pozitivně a "vyřčeno" s úsměvem :D

17 Teeda Teeda | Web | 29. října 2013 v 8:50 | Reagovat

[15]: Myslela jsem právě blogy, kde přesně vidíš a čteš "proč". A to se prostě musíš někdy chytat za hlavu. A ano, určitě jsem možnosti promyslela, ale nestalo se z toho několikanásobné blogové rozebírání a zoufalé volání na všechny, kteří čtou. :)
[16]: Já vím a né, nezní blbě. Zní, že čteš a přemýšlíš, žiješ, a to je přece príma. :)

18 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 30. listopadu 2013 v 21:50 | Reagovat

Kéž bych věděla, které dveře. Mám pocit, že se nakonec jenom dostanu oklikou tam, kam jsem se mohla dostat už předtím. Problém je, že stále netuším. Ne, nemám ani ponětí, jakým směrem bych se měla vydat. Říká se, že škola rozhodne o všem. Já pořád doufám, že to zas tak definitivní není, abych se zbytečně nemusela otáčet a nadávat.... :-D
Opravdu mě to přinutilo se zamyslet. Napsalas to tak, že se to čtenáře opravdu dotýká, a ještě když k tomu přičtu diskusi v komentářích, vyjde z toho něco vážně zajímavého a obohacujícího. Některé věci, ... mají mnoho úhlů pohledu, řekla bych, že skoro člověk od člověka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama