Listopad 2013

Cmunda

29. listopadu 2013 v 21:25 | Teeda |  Chutě

Dneska jsem přišla domů pozdě, hladová, prochladlá a trochu smutná. Matně si pamatuji, že nám na střední škole říkali, že nervy nedorůstají. Na tenhle problém mám tedy jediné řešení. Nervy důkladně obalit. Mám na to hned několik receptů. Jeden z nich je právě na mé milované cmundičky nebo jak asi jiní lidé říkají - bramboráky. Smaží se ve spoustě sádla, jsou křupavé i vláčné a navíc, krásně voní česnekem a majoránkou. Olíznu tedy mastné prstíky a povím vám, jak na ně.


"No jo, pes"

26. listopadu 2013 v 22:43 | Teeda |  Myšlenky
V metru je to pokaždé stejné. Všichni koukají do blba nebo se snaží předstírat, že si ničeho, ale vůbec ničeho nevšímají. Další část lidí zírá do mobilu, knihy, do novin, jen aby se nemuseli rozhlížet. Syndrom železničního kupé v metru prostě nefunguje. Lidé si drží odstup a hlídají si vlastní uzavřený svět. Leda by je něco vyprovokovalo, pak možná zbystří.


Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí

24. listopadu 2013 v 21:55 | Teeda |  Myšlenky

Někdy se přesvědčuji o špatném systému, který většinou ve skutečnosti nevypovídá zhola nic o realitě. Ačkoli se tato myšlenka dá aplikovat téměř na všechna odvětví života, dneska tu dřepím na dece a mám hlavu v dlaních, protože jedna konkrétní absurdita mi zírá přímo do tváře.


Jablečný tvarohový koláč

20. listopadu 2013 v 20:41 | Teeda |  Chutě

Poslední záchvěvy podzimu schované v koláči. Tvaroh na sušenkové krustě, ve kterém se topí měkká jablíčka potažená skořicovým karamelem. Ještě kousnout a vychutnat, šup, než přijde zima. :)


Kuřecí křidýlka na medu

18. listopadu 2013 v 14:38 | Teeda |  Chutě
Venku dneska je tak sychravo, že by ani psa nevyhnal a teplá deka mě přemluvila, ať školu dneska nechám svému osudu. A tak jsem se, jako pravý lajdák a nezbedník, zůstala válet doma se skvělou knihou. Protože u deky a knihy mi trochu chyběl horký čaj, podnikla jsem cestu do kuchyně. Když jsem do zlatavého černého čaje s citronem lžičkou kapala táhnoucí se med, dostala jsem chutě. Medové chutě. Stačila chvilka a v troubě mi zlátla dobrota…


Jak jsem se potkala s panem Grishamem

16. listopadu 2013 v 13:18 | Teeda |  Knihy
Před chviličkou jsem se vrátila z jednoho čtyřsetstránkového setkání s Johnem Grishamem. Jedna z jeho posledních knih mě nechala prolajdat večer a noc a zanechala mě zase absolutně vzhůru a připravenou číst dál, kdyby bylo co. Tak je to vždy, když čtu o právu v jeho podání. Je to fascinující.


Co vlastně chceme říct

13. listopadu 2013 v 19:45 | Teeda |  Myšlenky

Jsem typ člověka, který nejdřív mluví a pak až přemýšlí. Je to proklatá vlastnost, které se prostě nezbavíte. V návalu nadšení ze sebe vysypete nějakou geniálnost a po chvíli (nebo po reakci ostatních) vám postupně dochází, že takhle asi ne…



Pojďte se mnou do zoo...

9. listopadu 2013 v 14:48 | Teeda |  Drobky

Jednou za čas chodíme do naší maličké zoo. Říkám maličké, ale ona už dávno není tak malá, jak bývala. Za svůj život jsem zatím navštívila a plzeňskou a pražskou zoologickou zahradu a zamilovala jsem si je. Nejradši mám však stejně tu naší malou píďu v Hluboké nad Vltavou. Co je na ní pro tak mně přitažlivého a proč tam chodíme takhle na podzim vám povím hned.



Jak zvládnout životní pohovor

8. listopadu 2013 v 0:26 | Teeda |  Myšlenky

Jsem organizační typ a bordelář v jednom. Je to tak. Jsem schopná strávit deset hodin v kuse tříděním, leštěním, rozdělováním a naprosto dokonale systematickým uspořádáváním. Stačí pak ale hodina, abych na perfektně naleštěný stůl navršila věci veškerého typu, a když se mi tam už nechtějí vejít tak začala vršit na židličku, postel, kam se dá. Patrně se ve mně snoubí dobro a zlo a nedá se s tím vůbec nic dělat. Jenže. Kromě toho takhle funguje i moje mysl a právě tahle černá a bílá mi působí rozpory v mém životě. Všechno uspořádám, vypadá to jasně a přehledně, a pak to zabordelím a jsem líná. Navíc, člověk je stejně ztracený a neví odkud začít, že.


Kakaové a vanilkové bábovičky

1. listopadu 2013 v 17:16 | Teeda |  Chutě
Když jsem u Dity viděla její mini bábovky, chtěla jsem je udělat podle jejího receptu. Problém je, že u nás všichni milují ty moje. Roztomilé, heboučké, jemné. Jen se rozpustí na jazyku. A hlavně - mimořádně rychlé a jednoduché. Tedy, není jiné volby. :)