Prosinec 2013

Zapečený hermelín s rajčátky

31. prosince 2013 v 16:39 | Teeda |  Chutě
Všichni se dneska rozběhli slavit konec roku. Já se ale rozhodla vzít tentokrát oslavy trochu jinak. Odmítla jsem pozvání na bujaré veselí a nachystala jsem si osamocenou zábavu doma. Knihy, filmy, láhev vína a samo sebou něco na zub. Něco, u čeho se mi to víno dobře pije. Třeba tenhle zapečený hermelín s rajčátky. :)


Co nesmyje déšť

30. prosince 2013 v 21:09 | Teeda |  Myšlenky
(pro Literární klub - soutěžní duel na téma "chaos")

Pršelo. Snažila jsem se prodrat davem lidí a dosáhnout na tramvaj 22, která slibovala, že se co nevidět dveře zavřou a nástup bude nekompromisně ukončen. Stařenka s hůlkou se zjevila v nepravý moment přímo přede mnou a donutila mě zastavit. Nebylo kam uhnout. Tramvaj zaklapla s rámusem dveře, zacinkala a rozjela se pryč, někam mým vytouženým směrem. To se stává.



Jaký si to uděláš,...

27. prosince 2013 v 18:51 | Teeda |  Myšlenky
Víte, já jsem prostě úžasná. Dokážu všechno na světě. Vykouzlím vánoční atmosféru kdekoli a kdykoli. Vážně. Umím to. Tyhle Vánoce jsem byla doma na tři dny. Napekla jsem, nazdobila, potěšila a vrátila se do neutěšeného šedého města bez hřejivé vůně jehličí a cukroví. To mě ale nepálí. Zjistila jsem, že věci a okolnosti v životě, jsou vždycky takové, jaké jsou, a dá se s tím celkem dobře vypořádat s trochou trpělivosti. Horší je to s lidmi.


Dárky na poslední chvíli

23. prosince 2013 v 11:01 | Teeda |  Chutě
Domácí vaječný likér
Domácí arašídové máslo

Štědro klepe na dveře a vy zjistíte, že vám pro někoho malý dárek chybí nebo máte jen něco neosobního a chcete k tomu přidat trochu kouzla?… na to mám recept. Často říkám, že nejlepší dárky vůbec jsou ty, které se do tří měsíců spotřebují. Moje heslo je - žádné zbytečnosti. Jídlo, je ideální. Navíc, žádnému dárku nevěnujete tolik péče, jako tomu, který vyrobíte sami. A víte co je na tom nejlepší? Oba tyhle recepty vám zaberou každý maximálně do třiceti minut. Takže tady je návod na dárky snadno a rychle. :)


Vánoce nebudou

20. prosince 2013 v 11:54 | Teeda |  Myšlenky
Nesu se městem plavnou chůzí. Ano, jsou to přesně ty kroky, které klade člověk, který obyčejně nepije vůbec. Dvě vína jsou pak jako šplhání po skále bez jištění. Nic není jisté.

Metro se vřítilo do stanice a já obsadila strategické místo blízko u dveří. Takhle v noci je metro lepší. Málo lidí, víc myšlenek. Knihu, kterou jsem držela v ruce, jsem ani neotevřela. Hlavou se mi míhala jedna položka za druhou. Pomyslný seznam. Vykrást banku, abych mohla koupit dárky. Nechat práce a školy, a pak možná zbyde čas na to, oslavit Vánoce. Jasně. Príma plán. "Ukončete nástup…" Do vagónu honem vběhla veselá partička kluků. Ach jo. Taková klidná cesta to mohla být a místo toho tu je banda lidí, rušící moje klidné vánoční myšlenky. Prohlížela jsem si je zběžně. Obyčejní kluci. Ale ta šedá bunda se mi líbí. Začala jsem zkoumat majitele. Usmíval se, zatímco jeho kamarád vykládal s maximálním nasazením cosi. Tmavé vlasy, rozcuchané, ještě tmavší oči ostře kontrastující s bělostí trochu křivého úsměvu. Připadala jsem si hloupě. Zírala jsem na něj sprostým způsobem. Nejasně jsem tušila, že nebýt toho vína, bylo by snazší se ovládnout.


Vánoční punč s vůní skořice a vanilky

11. prosince 2013 v 19:57 | Teeda |  Chutě
Dneska jsme se se spolubydlící na bytě rozhodly napéct perníčky a pro tu pravou atmosféru jsme si k tomu pustily koledy, zažehly svíčky a já v rámci příprav nachystala punč, abychom při pečení a zdobení měly veselou náladu. Zkuste ho. Všichni mě za něj zbožňují a skoro se vsadím, že vy budete také. Ten, co se venku obyčejně prodává, vám už ale asi tolik chutnat nebude. Váš jazýček bude velmi zmlsaný... :)


Hřbitov knih

10. prosince 2013 v 22:28 | Teeda |  Myšlenky

Znáte to. Přijdete do knihkupectví a voní to. Voní to jako hromada hlubokomyslného papíru. A to každý psavec / čtenář / dobrodruh prostě chce. A chce to mít pro sebe. Sám. Svoje. Ničí. Jen jeho.


Je to taková nepěkná věc

4. prosince 2013 v 20:26 | Teeda |  organizačně

aneb - je to rozbitý nebo co.
Tak ale vážně. Omlouvám se všem, kteří píší skvělé články, a omlouvám se sama sobě, že nejsem schopná je po jednom dohledávat, když nefunguje bloglovin. Tak jsem si zvykla, že se mi vaše slova servírují na stříbrném podnose, že už jsem lenoch vzít krumpáč a jít dolovat žílu v blogových dolech růčo. Něco málo jsem obešla, to ano, ale i když jsem zanechala komentář, není tam. Je to k vzteku. A zároveň mám pocit, že i u mě to zeje prázdnotou. Zase - k vzteku.

Tedy - omlouvám se a ptám se - máte radu? Jak to zase rozjet? Články z wordpress a blogspot mi jedou, ale blog.cz s bloglovinem z tajemného důvodu přestal kamarádit a už to trvá dlouho…


Králík na smetaně podle Dity P.

3. prosince 2013 v 16:09 | Teeda |  Chutě
Králík na smetaně se u nás dělává podle kuchařky, kterou babička darovala svým dcerám někdy po vdavkách. Nemusím tedy asi ani zmiňovat, jak prastarý recept to je a kolikrát jsme ho mlsnými jazýčky všichni prověřili. Den předem se nakládá se zeleninou, která mi připomíná svíčkovou, a pak tu smetanovou dobrotu dlabeme s knedlíkem.
Jenže. Na našeho králíka na smetaně je třeba spousta věcí a více práce. A já zjistila, že ten Ditin je o tolik jednodušší a méně náročný na suroviny, že jsem se nakonec vrhla na její recept.


Jak jsem se potkala s Alanem

1. prosince 2013 v 16:22 | Teeda |  Knihy

Dlouho jsem se nezasmála u knihy tak, jako s Alanem a jeho kumpány. Skutečně neotřelá kniha s přístupem tak osobitým a příjemným, že vám zabere nanejvýše pár vteřin si na něj zvyknout. Ve chvíli, kdy přistoupíte na specifickou nadsázku Jonase Jonassona, si budete moci lebedit ve skvělém čtenářském zážitku. Humor, dějinné momenty, zapeklitý detektivní případ. A hlavně, v té knize je úplně všechno. Už po pár listech si bude říkat, co by se proboha tak ještě mohlo stát. Věta "to nevymyslíš" tu přichází o iluze...