Co nesmyje déšť

30. prosince 2013 v 21:09 | Teeda |  Myšlenky
(pro Literární klub - soutěžní duel na téma "chaos")

Pršelo. Snažila jsem se prodrat davem lidí a dosáhnout na tramvaj 22, která slibovala, že se co nevidět dveře zavřou a nástup bude nekompromisně ukončen. Stařenka s hůlkou se zjevila v nepravý moment přímo přede mnou a donutila mě zastavit. Nebylo kam uhnout. Tramvaj zaklapla s rámusem dveře, zacinkala a rozjela se pryč, někam mým vytouženým směrem. To se stává.




Z nebe padaly provazce vody a pod střechou zastávky nebylo k hnutí. Schoulila jsem se do bundy a přemýšlela, proč proboha uprostřed prosince nemůže radši sněžit. Minuty se vlekly a mě začala být skutečně zima. Nerozhodně jsem přešlapovala na místě a přemítala o možnostech jít pěšky. Nakročila jsem k jízdnímu řádu a vzápětí za sebou uslyšela typické drnčení. To je tak, když se člověk rozhoupe. Tramvaj tu skutečně byla a nabízela v rámci možností suché a teplé místo k posezení. Uvelebila jsem se u okna a čekala, až obousměrný proud lidí zase rozkrojí a zastaví dveře a my se konečně rozjedeme domů.

Stalo se to v mžiku. Venku se ozvala dutá rána a všichni jakoby na chviličku znehybněli. Pak se strhl zmatek a chaos. Něco se stalo. S nosem přilepeným na skle okna jsem pátrala po něčem, co by napovědělo. Pak jsem si všimla, kde se kumuluje shluk lidí. Na zemi tam ležela ta malá stařenka s hůlkou a někde pod její hlavou a na čele se leskla krvavá červeň. Déšť padal stejně intenzivně jako před chvilkou a voda rozpíjela krev po chodníku a smývala jí přes obrubník dolů ke kolejnicím.

Uvažovala jsem rychle co udělat. Vstala jsem a chtěla vystoupit. Mám nebo nemám? Budu tam něco platná? Zavolali už ti lidé kolem pomoc? Stála jsem nerozhodně na schodech dveří a dívala se na tu bledou tvář a zavřené oči. Tramvaj zacinkala, dveře se zavřely a já se rozjela pryč. Očima jsem sledovala vzdalující se chaos na zastávce a v duši měla zmatek přinejmenším stejně velký.

Klíče při dopadu do kaluže bublavě zacinkaly. Krucinál! Zalovila jsem prsty ve studené špinavé vodě a vytáhla mokrý svazek. Klíč hladce zajel do zámku, dveře cvakly a já se přes mrazivou chodbu a další dveře konečně dostala do bytu. Pověsila jsem promočenou bundu, sundala ze sebe všechno, co jen trochu studilo a rychle jsem vklouzla do huňaté deky. Teplo. Konečně klid, žádný hluk aut, drnčení a šum lidí. Jenom tichý pokoj a měkká a hřejivá náruč postele. To to trvalo. Chvilku jsem nechala bloudit myšlenky po prázdném pokoji a okamžitě se mi vybavil ten okamžik tam venku. Přitáhla jsem si na klín počítač a pod nápis google jsem datlovala všechny možnosti a spojení, jaké mě napadaly. Nikde ani zmínka a neštěstí na zastávce, o úmrtí nebo zranění starší občanky na ulici nebo o včasné pomoci cestujících na té a té zastávce. Nenašla jsem nic. Ani hned ani později, ani další den a ani další týden. Nikdy se nedozvím, jestli je v pořádku. Nezůstala žádná stopa. Déšť smyl do druhého dne vše a zbyl jen chaos v duši těch, co neví…



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 snoubenitmou snoubenitmou | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 23:17 | Reagovat

Celkem dobře napsané. Je to podle skutečnosti?

2 Vendy Vendy | Web | 31. prosince 2013 v 19:15 | Reagovat

To vypadá jako podle skutečnosti. A nejhorší je, že nikdy nevíš, jak to opravdu dopadlo, jestli přijela záchranka včas, nebo ne...
Doufejme, že tady se podařilo stařenku zachránit.

3 annox annox | Web | 3. ledna 2014 v 13:20 | Reagovat

Vypadá to, jako by to bylo napsáno někým, kdo to opravdu prožil. Rozhodně je to dost sugestivní a strašně dobře napsané. Ta fotka ješte podtrhla , autorka fotila sama? :)

4 Teeda Teeda | Web | 3. ledna 2014 v 13:39 | Reagovat

Částečně podle zážitku. Fotku jsem fotila tady v Praze i když v jiném ročním období...

5 eazi eazi | Web | 4. ledna 2014 v 16:53 | Reagovat

Brrr, mám husinu...Krásně napsáno.
Ten hlodavej pocit, jak to dopadlo je strašnej, to věřím, na druhou stranu se člověk uklidňuje aspoň tou myšlenkou, že i kdyby vystoupil, tak je tam prd platnej.
Trochu mi vrtá hlavou, zda to byla jen náhoda, že ti zabránila vlézt do 22 nebo to tak mělo být...?

6 Barefoot Cinderella Barefoot Cinderella | Web | 5. ledna 2014 v 15:19 | Reagovat

Božínku, to je síla. Tahle povídka se ti fakt hodně povedla, měla jsem úplně husí kůži, když jsem četla a na konci slzy v očích. Doufám, že to je jen fikce, ale zní to skutečně. :-(
(Přestěhovaná Succuba :-) )

7 christiiinka christiiinka | Web | 5. ledna 2014 v 17:58 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Tohle je na takových chvílích nejhorší, jak už se jednou rozhodneš, nejde to vzít zpátky. A coby kdyby na klidu nikdy nepřidají...

8 Sentencia Sentencia | Web | 5. ledna 2014 v 18:27 | Reagovat

tak to je síla... doufám, že je to jen výplod fantazie a není to psané podle skutečnosti. Vůbec nevím, jak bych v takové situaci reagovala. Asi bych byla stejně zmatená, jako hlavní postava příběhu. Jsem ráda, že jsem zatím nic podobného řešit nemusela a doufám, že ani nebudu muset.

9 Bev Bev | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 6:49 | Reagovat

Výborně napsané, po přečtení něco hlodá v mysli, váhání co by kdyby a jak...

10 Elle Elle | Web | 18. ledna 2014 v 16:30 | Reagovat

:'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama