Vánoce nebudou

20. prosince 2013 v 11:54 | Teeda |  Myšlenky
Nesu se městem plavnou chůzí. Ano, jsou to přesně ty kroky, které klade člověk, který obyčejně nepije vůbec. Dvě vína jsou pak jako šplhání po skále bez jištění. Nic není jisté.

Metro se vřítilo do stanice a já obsadila strategické místo blízko u dveří. Takhle v noci je metro lepší. Málo lidí, víc myšlenek. Knihu, kterou jsem držela v ruce, jsem ani neotevřela. Hlavou se mi míhala jedna položka za druhou. Pomyslný seznam. Vykrást banku, abych mohla koupit dárky. Nechat práce a školy, a pak možná zbyde čas na to, oslavit Vánoce. Jasně. Príma plán. "Ukončete nástup…" Do vagónu honem vběhla veselá partička kluků. Ach jo. Taková klidná cesta to mohla být a místo toho tu je banda lidí, rušící moje klidné vánoční myšlenky. Prohlížela jsem si je zběžně. Obyčejní kluci. Ale ta šedá bunda se mi líbí. Začala jsem zkoumat majitele. Usmíval se, zatímco jeho kamarád vykládal s maximálním nasazením cosi. Tmavé vlasy, rozcuchané, ještě tmavší oči ostře kontrastující s bělostí trochu křivého úsměvu. Připadala jsem si hloupě. Zírala jsem na něj sprostým způsobem. Nejasně jsem tušila, že nebýt toho vína, bylo by snazší se ovládnout.



Rozhlédl se kolem sebe, tím automatickým způsobem, kdy registrujete okolí, ale vlastně ho plně nevnímáte. Přehlédl vagon a jeho pohled zůstal na mě. Všiml si mého hladového pohledu. Nestihla jsem zareagovat a zlomek vteřiny jsem se mu dívala přímo do očí. Pak jsem rychle ucukla a podívala se někam na podlahu. Neodvážila jsem se zvednout oči zpět. Cítila jsem tu známou červeň ve tvářích. Srdce mi splašeně tlouklo a měla jsem strach se pohnout. Míjely dlouhé nekonečné minuty a mě začínalo docházet, že kolem nich budu muset co nevidět vystoupit. Mohla jsem přejít k dalším dveřím, ale nechtěla jsem, aby to vypadalo, že se mám důvod vyhýbat. Takže do toho.

Dveře se otevřely a já se rychle propletla skupinkou. Než se kdo nadál, uháněla jsem ke schodům. Už klidná, protože jsem to zvládla. Opatrně jsem našlápla na eskalátor a otočila se zpět k odjíždějícímu metru. Kousek za mnou šla skupinka lidí, která vystoupila také. Skupinka kluků, kvůli kterým jsem prchala, právě taky došla k eskalátoru, nalodila se a jeden z nich se trhnul a stoupal pěšky. Byl to on. No jasně. Nejsem tady. Jsem neviditelná. Sledovala jsem cestu jakoby nic. Byl by to skvělej plán, kdyby se u mě pan dokonalý nezastavil.
"Slečno?"
Zvedla jsem k němu oči a nechápala. Takhle zblízka byl ještě hezčí. Ty oči, ten úsměv. Odzbrojující. Někdo procházel a on se posunul víc ke mně, aby se uhnul. Topila jsem se v neskutečných rozpacích. Sebrala jsem všechny drobky sebeovládání, které jsem v sobě ještě našla a zeptala se:
"Potřebujete něco?"
"To spíš vy," usmál se a něco mi podával. Moje knížka! Jak jsem pitomá. Nechala jsem jí ležet v tom metru.
"Aha. Děkuju. Nevím, jak jsem jí tam mohla zapomenout."
"Asi vás něco rozhodilo," řekl a díval se na mě přímo. Pěkný kvítko, tenhle kluk. Nejen, že mě přesně vyčapil, ale ještě si ze mě dělá legraci. Bude to beztak namyšlenej floutek. Něco jsem neurčitě zamumlala, knihu mu vzala z ruky, protáhla se kolem něj a zbytek schodů vyšlapala. Zůstal tam nehnutě stát sám.

Venku byl mrazivější vzduch. Všechno teplo z vína ze mě už vyprchalo a neurčitě jsem to dávala do souvislosti s tím krásným klukem, který mi zamotal hlavu ještě víc než chardonnay. Pomalu jsem se vlekla ulicí a říkala si, jak se to letos všechno sype. Nikdy mě nečekaly takové Vánoce. Tak smutné, tak málo doma, tolik plné starostí. V ruce jsem svírala knihu z knihovny, kterou jsem zapomněla v tom metru. Vánoce nebudou od Johna Grishama. Přišlo mi tématické si to půjčit. Zastavila jsem se na semaforu a čekala trpělivě, až se rozsvítí zelený panďulák a nechá mě přejít. Zábly mě prsty a tak jsem začala cpát knihu do kabelky, abych pak mohla ruce strčit do kapes. Nahoře vyčuhovala moje záložka, doklad o výpůjčce z knihovny. Moment! To nebyla moje záložka! Otevřela jsem knihu a doklad tam nebyl. Byla tam ale vložená stará jízdenka z vlaku a na zadní straně měla propiskou načmárané číslo. Bezpochyby telefonní. Místo podpisu tam stálo: "Rád bych ti popřál veselé Vánoce. Osobně."

Na semaforu svítila zelená a já tam pořád stála a dívala se do knihy. Možná letos přece jen budou Vánoce. Konec konců, jeden dárek už jsem přece dostala…


/pro vánoční soutěž blogu.cz/
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 vitr71@seznam.cz vitr71@seznam.cz | 20. prosince 2013 v 12:10 | Reagovat

A pak že se na vánoce nedějí zvláštní věci :-).

2 Angie Angie | Web | 20. prosince 2013 v 12:41 | Reagovat

Tak tohle bylo naprosto fantastické. Naprosto.
Jsem tak ohromená, že vůbec nemám slov, a to se mi běžně nestává.

Když se na to podívám z čtenářova pohledu, tak to bylo zcela fantastické v tom, jak to bylo poutavé. Tedy pro mě. Hrozně jsem toužila vědět, jak to dopadne a nemohla přestat číst. Málokdy u mě tenhle stav nastane.
Krásné, opravdu moc krásné.

3 christiiinka christiiinka | Web | 20. prosince 2013 v 12:51 | Reagovat

Woow, to je naprosto skvělý, zapomněla jsem i dýchat :D. Inteligentnější komentář teď v zásobě nemám...

4 Robka Robka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 15:22 | Reagovat

Souhlasím s předchozími komentáři. Poutavě napsaná povídka, která zaujme a napíná čtenářovu touhu dočíst do konce. Navíc jde o příběh lidsky blízký. Teď už jen zavolat na to číslo...

5 Bev Bev | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 15:27 | Reagovat

Poopravuji svou poznámku o talíři guláše. Teda takhle... přečetla bych si o něm strašně ráda, ale tohle je ještě mnohem lepší. Ách, proč naší vsí nevede metro?! :D
Velmi krásné. Hodně štěstí. S povídkou i celkově. :)

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 20. prosince 2013 v 16:07 | Reagovat

Víš co mě dostává? Že u tebe na blogu nikdy nevím, co je pravda a co už ne...
.
Bavíš mě :)

7 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 20. prosince 2013 v 17:00 | Reagovat

wooow, krásná zamilovaná povídka, ty se mi nikdy neomrzí :) jsem ráda, že se nakonec třeba dají dohromady :)
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

8 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 17:03 | Reagovat

Teeda, Teedo :-)

Člověk se zasnil a zase byl tím naivním už ne dítětem, zasněným a plným touhy po takových příbězích...

Hezký návrat do let, kdy platonické bylo reálnější než skutečnost.

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:36 | Reagovat

TO bylo nádherné! :) Čtení těchto vánočních příběhů mě dostává do nálady jako poslouchání koled! :))

10 Kariol Kariol | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 19:14 | Reagovat

Páni, zvláštní a zvlášť povedený příspěvek do soutěže! :) Pokud se dostane do výběru, což je s originální tématikou dost pravděpodobné, určitě budu hlasovat! Vážně se mi to líbí! :)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 19:42 | Reagovat

Moc pěkně se mi to četlo, text má zajímavý děj a ještě navíc optimisticky a přitom nedoslovně končí. Dobře napsané.

12 PaPája PaPája | Web | 21. prosince 2013 v 11:17 | Reagovat

Občas k tvým článkům/povídkám nenacházím slova a tohle je zrovna ten případ.

Máš fakt talent, měla by si psát někam sloupky, nebo něco do časopisů, nebo já nevím co.
Stejně jako Kariol máš u mě jistý hlas, protože tvoje psaní je fakt eňoňůňo. :D

(Neměla bych tě pořád tak chválit a taky ti někdy něco vytknout :D. Jenomže... u tebe to asi jinak nejde :D :))

Jen tak dál. :-)

13 Bels Bels | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 13:24 | Reagovat

Z toho bych Vánoce měla i kdyby jiné být opravdu neměly :D Myslím, že něco takového je sen, nebo alespoň zbloudilá myšlenka, každé slečny, kterou zaujme nějaký náhodný cestující :3

14 Lucy1616 Lucy1616 | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 13:32 | Reagovat

Příběh jsem přečetla jedním dechem. Opravdu krásný :)

15 Alue Alue | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 16:04 | Reagovat

Kdyby se tohle stalo mně v reálu, tak ho rovnou pozvu někam do hospody a nebudu zdrhat :D

16 Renaiti Renaiti | Web | 21. prosince 2013 v 19:54 | Reagovat

Úžasné! :-O valím oči! Je to krásné ;-)

17 Date tree Date tree | Web | 22. prosince 2013 v 13:42 | Reagovat

Tyjo, paráda! :-) jsi talent na psaní :-)

18 Jackie Jackie | Web | 23. prosince 2013 v 20:01 | Reagovat

Úžasné, úplně jsem se do toho ponořila, nádherně jsi to napsala a zasloužíš si být ve výběru!

19 ooJane ooJane | E-mail | 23. prosince 2013 v 21:28 | Reagovat

Nejdřív jsem si říkala, že to přece není vánoční a nakonci 'jééé, to jsou sladký Vánoce :))'. Moc pěkné. :)

20 Lyra Lyra | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 8:35 | Reagovat

Moc krásně se to četlo, velice čtivě napsáno, takže jsem hltala jeden řádek za druhým a byla zklamaná, když povídka skončila. A nejlepší na tom je, že něco podobného by se opravdu mohlo stát. :-)

21 Vendy Vendy | Web | 26. prosince 2013 v 11:26 | Reagovat

Krásné počteníčko, které dejchlo pohodou a trochou optimismu. A taky připomnělo okamžiky, které asi zažil každý z nás - pohled do očí, který zasáhne, trocha snění, návrat do reality - a tady trochu pohádkový konec. Nebo pohádkový začátek? :-)

22 Vendy Vendy | 26. prosince 2013 v 11:26 | Reagovat

P.S. Vánoce nebudou, ta knížka je můj favorit. Skvělá! :-)

23 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 15:04 | Reagovat

Aaaa, já se do NĚJ zamilovala! :D Moc hezký! :)

24 Teeda Teeda | Web | 27. prosince 2013 v 19:24 | Reagovat

[6]: :) To mě těší... a myslím, že tak nějak to má být. :)
[12]: Ehm.. no.. jen mě klidně chval.. já se v tom vyloženě vyžívám. :D
Děkuju. :)

Jinak všem moc děkuji za krásné komentáře. Pokud jste to hltali a na konci HO chtěli a ještě navíc máte pocit, že se vám to může stát hned zítra, tak jsem nejspokojenější. :)

25 Niky* Niky* | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 12:23 | Reagovat

Páni, úžasně napsané. Až do konce si myslela, že je to pravda, jenom víc povídkovsky napsaná. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama