Zlomy, otisky a klíče

31. ledna 2014 v 20:03 | Teeda |  Myšlenky
Přesně před rokem jsem se nacházela v období života, kdy jsem si říkala, že nemám nic moc. Státnice byly odložené a čekaly, až se dokopu něco dělat. Přátelé byli jinde a čekali, jestli se vrátí. Vánoční výzdoba pořád ještě nehnutě svítila do tmy. Život, jakoby stál a čekal, co se vlastně stane... A nestalo se nic a zároveň vše. Jak to tak bývá. Se špatnými konci přišly nečekané začátky.




Noc jako každá jiná. A ten pocit, že v sobě máte něco, co chcete říct. Ani vlastně nevíte, o co se chcete podělit, ale v určitou životní chvíli máte pocit, že tady, uprostřed ničeho, se musíte s někým spojit alespoň virtuálně. A tak jsem napsala adresu, jméno, nastavila barvu. Během noci jsem sepsala několik článků, protože jsem od počátku nechtěla mít prázdný blog s uvítací větou. Bláhové a naivní, ale přinášející určitý pocit uspokojení. Dala jsem se všanc a teď? Teď se to stane. Mám jeden opěrný bod.

Zvrtlo se hned několik věcí. Ale ta škola, to byl základ. Zabalila jsem to v půlce státnic a vím, že jsem to ne/měla asi dělat. Titul je důležitá věc. Nebo já to tak vnímám. Ale kdybych to nezabalila, tak pokračuju. Byla jsem přijatá na magistra a nebyla by jiná cesta, než pokračovat po vyšlapané pěšině. Jako bych to věděla, když jsem volila půl roku před tím název blogu. Na cestě. A proč jít rovně a přímo, když to můžu vzít oklikou, klikatými pěšinkami, křovisky, kaňony a pouští. Kdybych šla rovně, byla bych teď paní učitelka. Jenže cestou jsem našla jiné cíle…

V hlavě jsem viděla ten obrázek. Skončím se školou, nastoupím do zaměstnání a 40 let to bude stejné. Budu učit. Ale co víc? Stačí mi to? Vážně to tak chci? Nechala jsem dveře zavřené, aniž bych zkusila vzít za kliku a místo toho jsem vypáčila ty, které se jevily zamčené a nejzamčenější. Vrhla jsem se po hlavě do života, od kterého mě všichni zrazovali. Studium nového oboru v matičce Praze, k tomu práce, abych to zvládla. Uspěju. Říkejte si, co chcete, budu nejlepší.

Mezi všemi těmi zvraty, stěhováním, vyhozením, nastoupením, prací, pořád stál jeden maličký opěrný bod. Tajný virtuální otisk. Asi šestkrát článek dne na hlavní straně, skoro 12 tisíc návštěv, zapojení do klubů a jejich rubrik. Nic z toho pro mě popravdě nemá takovou cenu, jakkoli je to milé. Cenu má pro mě pocit, že někoho z vás znám a vy znáte mě. Je to malá parta lidí, ve které můžete tak trochu žít. Mezi řádky. Nepíšu blog, abych byla nejlepší, abych působila chytře, abych byla chválena (i když ty komentáře hltám a čtu desetkrát za sebou! - pořád jsem jen člověk :D) nebo abych dosáhla nějakých blogových hvězd. Chci sem patřit. Chci, aby někdo přes moje slova něco pochopil a našel tam mě. Protože jsou to věci, které se v reálném životě neříkají. Nahlas ne. Dají se jen a jen napsat. A přitom jsou klíčem.

Jsem tu přesně rok.
A nechci jmenovat, ale slušnou řádku z Vás chci potkat osobně. Prostě chci. A doufám, že se to stane. Kdo by to byl řekl, před tím rokem, že…
Otisk. Nuly a jedničky. A mezi tím já a Vy.
Tak jsem tím vlastně chtěla říct... Děkuju. Že tu jste a že to čtete. Do konce.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 31. ledna 2014 v 20:43 | Reagovat

Že jsi na blogu teprve rok, bych neřekl. Připadá mně, jako kdybys tu byla ještě déle než já (od listopadu 2011), všude je tě plno.
Ale jestli se můžu zvědavě zeptat, který obor tě tak nadchl, že jsi učitelství nedokončila a raději přešla na něj?

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 22:32 | Reagovat

Gratuluju k výročí. Napsalas to moc hezky, otevřeně a přitom poeticky. Myslím, že jsi blogový prostor ovládla během toho roku velmi zdatně a rád si k tobě chodím číst. Stejně jako spousta dalších jiných lidí. Tak moc držím palce, ať ti vychází škola, práce, blog i vše ostatní a ať tvoje otisky ve všech důležitých matériích jsou i nadále jasné a hluboké.

3 Petule Petule | Web | 31. ledna 2014 v 23:49 | Reagovat

Gratuluji k výročí, je krásné někam patřit ať už je to jen virtuální. Nechť tvé cesty nejsou tak spletité...

4 Ježurka Ježurka | Web | 1. února 2014 v 13:50 | Reagovat

No vidíš, mně se taky zdá, že už tě znám déle. Gratuluji k výročí a jsem ráda, že jsi momentálně sama se sebou spokojená. A pevně věřím, že TY TO DOKÁŽEŠ! Všechno to, co sis dala jako cíl a tvrdě si na tím jdeš! K tomu ti moc fandím a držím pěsti!

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 1. února 2014 v 18:32 | Reagovat

Skor nez pogratulujem, ked to halt vsetci predrecnici robia, (asi sa to tak patri!) sa tiez chcem spytat ako Milos, co teda robis, co studujes teraz? (Ja som chvilami velmi smutny, ze som sa na "ucitelovani" nedal prehovorit.) Napises o tom?

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. února 2014 v 18:44 | Reagovat

A tak se po roce naplnila má domněnka ohledně tvého bývalého studia.
A vlastně, přestože tě vůbec neznám, vím, ti tak nějak důvěřuju, že to zvládneš...
A když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsi byla na blogu první, koho jsem chtěla poznat tak nějak víc... byla jsi někdo, koho jsem začala jako první sledovat :)

7 PaPája PaPája | Web | 1. února 2014 v 21:00 | Reagovat

Já jsem si taky podle nějakých tvých článků myslela, že si na peďáku :-)!

Je to hezký shrnující článek :-).

Tvůj blog mám úplně nejradši společně s blogem Magdalény, příjde mi, že cokoliv co napíšeš, má hlavu a patu. Tvůj blog mě uhranul na první pohled. I ten vzhled tomu dodal. Ty máš určitě zmáknutý nějaký reklamní fígle! :D

Tak se drž dál, ať máme co číst! :-)

8 vencisak vencisak | Web | 2. února 2014 v 15:54 | Reagovat

Obdivuji, že sekla se školou a šla studovat novou. Já bych na to teda v půli státnic neměl. Hlavně pokud tě nové studium naplňuje více než to předešlé.

Když jsem měl první blog někdy v roce 2007, poznal jsem mnoho skvělých blogerů, se kterými se dnes kamarádím osobně. Blog toho dokáže nabídnout spousty, jen by se to nemělo přehánět, virtuální komunita by neměla nahrazovat reálný svět, ne? :)

9 Sentencia Sentencia | Web | 2. února 2014 v 16:02 | Reagovat

jak jsi řekla, je to maličkost, ale vím, jak příjemná a důležitá tahle maličkost dokáže být. Já bloguju už někde 8 let a i když mám občas pauzy, tak to dokáže neuvěřitelně pomoct. Díky blogu jsem poznala kupu skvělých lidí, i když většinu z nich, jen virtuálně :) Je skvělé mít takové místo. Přeju ti spoustu dalších takových spokojených let :)

10 Lenin Lenin | Web | 2. února 2014 v 21:26 | Reagovat

Co na to říct... Snad jen, kdybych patřila mezi ty, jenž chceš znáš, ozvi se, půjdeme do ZOO!

11 Teeda Teeda | Web | 3. února 2014 v 15:37 | Reagovat

[1]: Všude mě je plno? Ani se mi nezdá. :)
Ale obor zatím neprozradím. Možná zpětně, až budu mít hotovo, ale zatím o tom pomlčím...
[2]: Děkuji. Moc mě to těší.
Také si k tobě ráda chodím číst, i když musím říct, že mi to momentálně bloglovin opět nějak komplikuje... :/
[3]:[4]: Děkuji. :)
[5]: Nechce se mi zatím říct, kam jsem přešla (jsem takhle hrozně tajemná, že), ale napsat o tom, proč jsem opustila učitelství bych mohla. Dokonce jsem o takové bilanci učitelské cesty už uvažovala. .)
[6]:[7]: A zrovna my bychom se mohly sejít na kafe jako nic a myslím, že bychom si měly hodně co říct. :)
[8]: Tak to je jasné. Však také stíhám žít - ve škole, v práci, ve vztahu, s rodinkou... někdy by se spíš hodila chvilka klidu. .)
[9]: Moc děkuji. Baví mě to tu. :)
[10]: Báječný nápad. Otázka je, jak by sis poradila s mým nadšeným hýkáním u každého druhu a neklidnému přebíhání mezi druhy, a vůbec. Jak jde o zvěř, jsem jako malá. :)

12 Lenin Lenin | 3. února 2014 v 16:08 | Reagovat

[11]: To mame spolecne, v tom nevidim problem. :)

13 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. února 2014 v 19:18 | Reagovat

[11]: :) Tak třeba až se s PaPájou objevíme v Praze... ;)

14 Teeda Teeda | Web | 3. února 2014 v 20:59 | Reagovat

[13]: A mohli bychom jít do zoo všichni! :)

15 PaPája PaPája | Web | 3. února 2014 v 21:18 | Reagovat

[14]: Až mě někdy uvidíte, budete si připadat jako v ZOO! :D

16 Bev Bev | E-mail | Web | 7. února 2014 v 15:04 | Reagovat

Přicházím se zpožděním, ale s o to větším nadšením. Napsala jsi to překrásně.:)
Velice gratuluji blogu k jeho prvním narozeninám a také k jeho vtipné, milé a moudré autorce, které držím palce, aby vypáčila každé dveře, které se jí zamane a za každými našla přeně to, co si přeje.
Krásné dny, milá Teedo a hodně štěstí. :)

17 Barefoot Cinderella Barefoot Cinderella | Web | 8. února 2014 v 20:45 | Reagovat

Jejda, to jsi napsala krásně! Máš pravdu, občas to jde jenom napsat, občas to nejde říct, protože když to řekneš, nevzní to správně. A je jedno jestli člověk má básnické střevo nebo jen neuměle vypisuje svoje myšlenky do klávesnice. Já jsem moc ráda, že tady mezi těmi jedničkami a nulami jsi, moc ráda čtu tvoje články a ještě radši tvoje komentáře... Jsi statečná, že jsi se vykašlala na vyšlapanou cestičku! Jen tak dál... Life is hard or it's a party... The choice is up to you! :-)

18 Teeda Teeda | Web | 9. února 2014 v 0:41 | Reagovat

[16]: Jak je to milé přání. Děkuji.
Poslední dny na tebe často myslím. Čtu Vejce a já a bůhví proč, ta Betty mi tě děsně připomíná. Snad životním přístupem, nevím, možná stylem psaní, ale něco tam prostě je! :)

19 Teeda Teeda | Web | 9. února 2014 v 0:47 | Reagovat

[17]: Děkuji. A když jsme u posledních dvou vět komentáře - sama si je teď opakuj. :)
To je legrační, protože jak (z většiny) nekomentuješ na svém blogu komentáře, tak já mám vždycky pocit takového toho šeptání do zdi, kdy si říkám, třeba tam na druhé straně někdo je. Navíc si vždycky připadám jako vyvrhel a cynik. Celá já. :D

20 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2014 v 10:50 | Reagovat

[18]:Přijde mi to zajímavé, protože celý víkend se v duchu vracím k tvému článku i k tobě. :) A taky moc milé a potěšující. Děkuji. :D
Snad v tom opravdu něco bude. Jsem vděčná virtuálnu za taková překvapivá a povzbuzující setkání. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama