Únor 2014

Zpátky tam...

24. února 2014 v 20:19 | Teeda |  Myšlenky
..kde nebe je vysoké a modré, kde oblaka rychleji než jinde plují.
Dočetla jsem knihu, kterou jsem četla snad tisíckrát. Už někdy minulý týden jsem měla pocit absolutního nezvládání a vyčerpání. Nestíhám nic. Nemám čas na to, co bych chtěla a ani pro ty, co by chtěli. A smutek, který mě ty dny provázel, jako by si šel naproti s tím krásným počasím. Ve vzduchu je jaro. Všichni ho už dýcháme.


Malá chlebová rebélie

20. února 2014 v 20:34 | Teeda |  Myšlenky
Začalo to včera večer ve škole. Při útěku do práce jsem trpěla, protože jsem nemohla najít kapesník. A pak jsem skládala svetříky na etapy, protože jsem pořád posmrkávala. Pořád to ale vypadalo neškodně. Než jsem dorazila spolu s večerem domů. Ukázalo se, že nemám až takovou chuť k jídlu (JÁ!). Vzápětí mi došlo, že ten krk přece jen docela bolí. Ach jo. I přesto, plán byl jasný. Zítra škola a pak seznam úkolů. Jenže... ty plány, že.


Tuňáková pizza

9. února 2014 v 1:30 | Teeda |  Chutě
Dřív nebo později ve vašem životě přijde situace, na kterou jste se bezvadně připravili. Konečně přijdete po dlouhé době domů a myslíte si, jak pokecáte s pár přáteli. Uděláte občerstvení (drobné minipizzičky) a čekáte svou kultivovanou návštěvu. Už málem stavíte na čaj, a pak náhle někdo zavolá, někdo dostane nápad, ozve se tamten a pod oknem zapíská ten další. Vykloníte se z okna a slyšíte jen "Héj, ty si doma?" Tak dáme hru, ne?". Jo. A místo kultivovaného posezení s pár kousky zobu se vám do bytu co nevidět nahrne parta lidí obsahující ještě větší partu lahví vína a všechno dohromady to navíc znamená hodiny dračího doupěte, carcassonne, puerta, veže a jiných zákeřných společenských her. Tyhle dlouhé hodiny pak obsahují navíc hodně lidí. Sečtěte lidi a čas a máte dohromady absolutní nepřipravenost. Aneb, nikdy si nemyslete, že nemůže přijít nepředpokládané. Může přijít cokoli.


Mini pizza

3. února 2014 v 15:51 | Teeda |  Chutě
Pokud se po dlouhé době konečně podívám domů, musím vidět všechny. To znamená jediné. Dlouhé večerní posezení. Musí být co pít, kde sedět a hlavně, čím to klábosení zakousnout. V rámci italských nálad, jak jinak na to jít, než přes všemi tolik oblíbenou pizzu, že. .)