Je potřeba se učit učit?

2. dubna 2014 v 23:02 | Teeda |  Myšlenky
Je to trošku rozvířené téma. Všichni řeší, jestli člověk, který učí, musí mít učitelské vzdělání. A mě to přijde velice legrační. Mám pocit, že nejvíce se totiž v tomhle tématu rvou ti, kterých se to vlastně netýká. Dneska mi ve škole jedna slečna vysvětlila, že by přece stačil kurz. Má velice agresivní názorové vystupování, a tak jsem se nehádala. Stejně bych jí nepřesvědčila. Obzvlášť, když vzápětí vyučující prohlásila, že ne pedák jdou vlastně ti, kteří se nikam jinam nedostali. Jenže já s ničím z toho nesouhlasím. A mám i pár důvodů.



Jako první je potřeba si uvědomit, koho chcete vlastně vzdělávat. Předškolní a mimoškolní děti, první stupeň, druhý stupeň, střední škola. To všechno má svá specifika. A úskalí. Někde povolit můžete, někde ne.
Zároveň je veliký rozdíl v přijímání do studijních oborů.

Velmi by mě zajímalo, kde se vzala ta myšlenka, že na pedák vezmou všechny. Mám kolem sebe tolik lidí, co se nedostali na učitelství a chtěli, že mě to prostě šokuje.

Začnu osobní zkušeností. Tedy co jsem musela splnit já.
Na střední školu jsem musela zvládnout talentové zkoušky z tělocviku, hudební a výtvarné výchovy a z přednesových dovedností. Dále mě čekala přijímací zkouška z mluvnice češtiny. Prověřuje se zdravotní a logopedická způsobilost.
Na vejšku jsem skládala přijímačky ze dvou oborů. Nejdříve znalostní test jednoho oboru, pak znalostní test z druhého oboru. Pokud jste u obou splnili bodovou hranici, mohli jste přejít k ústním pohovorům, zase každý předmět zvlášť. Tam bylo také nutné splnit bodovou hranici. Další limit byl stanoven celkovým množstvím bodů, bylo tedy potřeba se přes určitou hranici přehoupnout i po sečtení testu a pohovoru. Dále bylo samozřejmě nutné udělat na dostatek bodů oba dva předměty. Pak jste čekali, kolik lidí limit splnilo a jestli se vám podaří umístit tak vysoko, aby vás vzali.
Já prostě nevím, jestli je to skutečně "tak strašně snadný, že vezmou úplně všechny".

Co je problém předškolního vzdělávání - každý, kdo má dítě, má pocit, že tomu jako rodič rozumí nejlépe. Navíc každý chodil do školy. Všem je to tedy přece jasné, že.
Jenže je to prostě tak, že každé hůdě je jiné. Potřebuje jiný přístup, má jinou osobnost, platí na něj něco jiného.
Ve věku od tří do šesti let je u člověka největší vývojový progres. Nejvíce slov, nejvíce operací, mozková činnost jede tak rychle, jako pak už nikdy v životě. Vstřebáváte svět a hodnoty. V tuhle chvíli je potřeba rozvíjet co nejvíc, protože teď je ten moment. Každý učitel předškolního vzdělávání proto musí být vybaven znalostmi psychologie a pedagogiky, musí mít tvořivý potenciál a schopnost rozvíjet ne jedno dítě, ale dvacet najednou. Poutavým způsobem je naučit správně vnímat svět a dobře o něm uvažovat. Musí znát odpovědi na otázky a musí být morálně správně nastavený. Pak to funguje.

Při studování učitelského dvouooboru pro druhý stupeň nebo střední školy, to máte nastavené trochu jinak, než má klasické studium jednoho oboru. Abych dala konkrétní příklad. Student oboru české filologie má úplně to samé, jako má obor učitelství češtiny. Student oboru historie má kompletně stejný program jako student učitelství dějepisu. V čem je rozdíl? Učitelství nemá jen jeden obor. Má dva. K tomu má navíc psychologie a pedagogiky a samozřejmě didaktiku k oborovým předmětům. Zároveň musíte ještě připočíst praxe - z počátku náslechy, pak malé výstupy, později skutečná výuka. Popravdě říkám, že mi to nikdy nepřipadalo až tak těžké, ale faktem je, že toho nebylo málo. Zatímco moje spolubydlící z koleje měla na celý svůj obor státnice z necelých padesáti okruhů, já jich měla přes dvě stě.

Ale. Proč vlastně učiteli nestačí jen krátký kurz?
Celé to pedagogické vzdělávání není jen o tom, že vy se naučíte informace, a pak se je snažíte do někoho nasypat. O tom to vůbec není.
Učíte se správně mluvit a vystupovat. Učíte se psychologii dítěte. Musíte být schopni rozpoznat problém. Třeba i logopedickou vadu nebo nějaké druhy poruch. Musíte dokázat správně navázat kontakt s dítětem a musíte umět své znalosti podávat správným způsobem. Vždy jste ten, kdo jde příkladem.
A ne všechny ty věci jdou naučit. Navíc, ne všechny ty věci, které naučit jdou, jste schopni vstřebat za měsíc. Někteří je nevstřebají nikdy. Jsou lidé, kteří k tomu mají vlohy. Ale pokud ano, je potřeba to podložit a rozvíjet. Pak jsou tu ti, kteří možná už třicet let učí, ale třicet let to dělají špatně. Možná tady pak vzniká ten mýtus, "kdo neumí, učí."

Malý dodatek…
Učit, je krásná nevděčná práce. Musíte to mít rádi a musíte mít rádi předměty, které učíte. Musíte v tom být dobří, jinak se budete trápit a ovlivníte do života strašným způsobem mnoho lidí. Navzdory tomu, že jsem od toho dala ruce pryč s tím, že chci dělat něco jiného, nikdy neříkám nikdy. Ten pocit, když v někom vzbudíte nadšení pro věc, je neskutečný. Ten pohled očí dětí, které ve vás mají důvěru, je hřejivý. Čím jsou starší, tím těžší je zažehnout v nich jiskřičku zájmu, ale když se vám to povede, je to to nejkrásnější, co vás potká. Cítíte, že vás někdo obdivuje a má vás rád. Myslím, že v žádném jiném zaměstnání není důvěra a pouto takové. Navíc, máte v rukou životy. Formujete je. Když z vašeho studenta vyroste dobrý člověk, budete mít, nehledě na plat, radost.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bev Bev | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 7:25 | Reagovat

Moje mamka učila v mateřské škole a dodnes na ni moji spolužáci a známí z obce a okolí s láskou ale i respektem vzpomínají. Tak si říkám, že to asi dělala dobře. Jen odpolední spánek jí někteří nemůžou odpustit.. :D
Za sebe můžu říct, že jsem poznala učitele, kterých si vážím, i ty druhé, taky mi uvízli v paměti, ale jinak.
Napsala jsi to moc krásně. Je to určitě náročné povolání a musí bavit.:)

2 Adelaine Adelaine | Web | 3. dubna 2014 v 7:30 | Reagovat

Podle toho, co píšeš, jsem buď nikdy nepotkala učitele, co by měl školu, nebo vlohy. (co se týče toho, jak musí dítěti rozumět, milovat co učí atd.) Jo, učit je asi sakra těžký. Ale hlavně by se na učitele podle mě měly dělat nějaký psychologický testy, protože jsem potkala za život už tolik nevyrovnanejch učitelů, co neměli o děti zájem, že je to smutný.
Dobře napsané.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 7:54 | Reagovat

Tohle je téma, o kterém by se dalo diskutovat hodiny. Měl jsem to potěšení učit 4 roky na osmiletém gymnáziu a vzpomínám na to jako na pracovně své nejlepší období v životě. Pedagogické vzdělání uznávám jako věc profesně velmi potřebnou, byť sám žádné nemám (jsem vystudovaný chemik a spoustu pedagogických věcí jsem si musel těžce objevovat až přímo "na bojišti"), a navzdory tomu, že jsem v praxi poznal nemálo lidí pedagogicky výtečně vzdělaných, kterým scházela snad jen jediná věc: chuť a schopnost učit :-). Snad v žádné jiné profesi se totiž tak komplikovaně nesnoubí předpoklady odborné, metodické a osobnostní jako právě v pedagogice.

4 Pražský poděs Pražský poděs | 3. dubna 2014 v 8:47 | Reagovat

Zajímavě napsáno. A dosti pravdivě.

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 3. dubna 2014 v 9:16 | Reagovat

Vcelku souhlasím. Člověk, i kdyby byl největší odborník v oboru, nenuačí svoje studenty absolutně nic, pokud nebude umět nějakou metodiku a nebude znát i způsob, jak učit.

6 Takara Takara | Web | 3. dubna 2014 v 9:20 | Reagovat

Souhlas!  Představa, vzdělávání předškolních dětí je jenom "hraní si s dětmi" a není k tomu potřeba kvalifikace, je opravdu k pláči. V MŠ si děti samozřejmě hrají, ale i to je způsob výuky (jeden z mnoha, ale za to nejefektivnější). Ale kdo není vzdělán v "předškolce" asi těžko bude učit dítě např.: jak správně držet tužku (schválně kolik z nás tu tužku drží správně?!) a o nějakém testování laterality si můžeme nechat zdát. Nehledě na fakt, že právě v předškolním věku jsme schopni vypozorovat různé poruchy a změny ve vývoji dítěte (a nasměrovat rodiče do nejbližší PPP), rovněž známe problematiku ADD a ADHD atd. Známe?! Pokud jsme studovali střední peďák a případně PdF učitelství pro mateřské školy, tak známe a víme, co máme dělat...Pokud ne...tak nevíme, o čem  je řeč a díky tomu jsme více hlídačkami dětí než učitelkami. Práce ve školce není o jen o "hraní si s dětmi". Nejsme hlídačky...a i když si řada lidí myslí, že by z fleku mohli učit ve školce, není to pravda. Znám spoustu rodičů, kteří se svou výchovou a přístupem ke svému dítěti dostali do situace, kdy svoje dvě děti nezvládají...navíc role rodiče a učitele spočívá v něčem úplně jiném. Kvalifikovaní učitelé jsou potřeba a jedním z hlavních cílů pro učitele v MŠ je: "rozvíjení dítěte po všech stránkách", což znamená, že i učitelé musí tyto všechny "stránky" ovládat, aby mohli něco rozvíjet u svých žáčků...i proto má smysl vzdělávat učitele ve všech požadovaných oblastech. Plus praxe, která je přípravou na to, abyste hned první den ze školy či školky s řevem neutekli...odbornost (psychologie, pedagogika, logopedie, speciální pedagogika, alternativní pedagogika, sociální psychologie, základy psychiatrie atd. atd.) je důvodem, proč EU prosazuje, aby učitelé v mateřských školách měli nejméně Bc. Popravdě po 7 letech vzdělávání můžu říct, že pro školky stačí bohatě SPgŠ a ty 3 roky bakalářského programu už byly opravdu jen nadstavba (aby mě nikdo neprudil, že mám jen SŠ), protože prakticky: po 4 letech SPgŠ jsem byla "hotová" učitelka...Učit se učit?! Ano!

7 Takara Takara | Web | 3. dubna 2014 v 9:21 | Reagovat

[6]: Omlouvám se za tenhle sloh...

8 Sentencia Sentencia | Web | 3. dubna 2014 v 9:47 | Reagovat

podle mě má české školství problém celkově a nejde jen o vzdělání učitelů, i když i to má určitě nějaký vliv. Jelikož nedávno psala hodně podobný článek Magdaléna, dovolím si zkopírovat sem komentář, který jsem napsala u ní, protože můj názor na dané téma trvá. Ty jsi ho pojala trošku jinak a ze svého pohledu někoho, kdo sám učitelství studuje. Souhlasím s tím, že by měli být učitelé vzdělaní a proškolení. Ale vyhazovat někoho s již třeba dvacetiletou praxí, kvůli nedostatečnému vzdělání, mi přijde trochu zcestné.
A teď už komentář:
Ano, učit by měl člověk, co o daném tématu ví, je vzdělaný a má praxi. Ale třeba u odborných předmětů na učilištích mi přijde naprosto zbytečné, aby si nějaký mistr na praktický předmět, dodělával titul, který navíc nijak neovlivní to, jestli svou manuální práci v dílnách zlepší nebo ne. Pochybuji, že u takto kovaných učitelů se pedagogickým studiem změní třeba přístup k žákům natož jejich učební postupy a návyky. Na střední jsme měli na řadu odborných předmětů učitelky, které neměly pedagogické vzdělání, ale zato řádku let praxe a upřímně pochybuju, že by nám účetnictví vysvětlila líp holka, co v životě v nějaké firmě to účetnictví nedělala, ale "má z něj titul", než naše učitelka, která kupu let pracovala v bance a věděla o tom první poslední a byla schopná nám dát i praktické příklady.

9 Teeda Teeda | 3. dubna 2014 v 10:47 | Reagovat

[1]: To je na učitelství prima. To, že na ní s láskou vzpomínají, no... člověk vstoupí do života spousty lidí... To na tom mám ráda. .)

[2]: S tímhle bych naprosto souhlasila. Psychotesty pro učitele bych určitě zavedla. Nebo něco slabšího, ale aby to právě prověřilo předpoklady a vztah k učitelství.

[3]: A to je přesně ono. Máme hodně lidí bez chuti učit. Ti by učit neměli vůbec. Ti co tu chuť v sobě mají, by pak potřebovali snoubit právě vše, co si napsal.

[6]: Souhlasím, že ta střední pedagogická stačí. já se tam taky naučila v podstatě vše. Podle mě ale funguje i na vyšší stupeň vzdělávání. Většinu věcí z MŠ uplatní šlověk i ve výuce pro starší.

[8]:
Tak na Magdalény článek částečně reaguji, takže jsem to četla.
Znovu ale musím opakovat - jestli někdo učí třicet let a dělá to špatně, tak nechat ho v tom, jen protože to dělá dlouho, je podle mě nesmysl. Ano, u některých vybraných oborů je dobré, když přijde něco odvykládat odborník. Nicméně já už jsem byla svědkem i toho, že odborník všemu rozuměl, kromě dětí. To si to nějaký učitel mohl načíst a dobře mi podat a  bylo by to užitečnější než skutečná praxe, kterou mi člověk, ale neumí přiblížit. Ano, někdo o tom mluvit umí, ale jsou to výjimky. Je také potřeba si uvědomit, že třeba takové "učitelství účetnictví" samosebou neexistuje a pak je potřeba vytáhnout někoho z oboru. Proč by si ale, pokud chce dělat teď jiné zaměstnání, nemohl dodělat pedagogické minimum, to nechápu.

10 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 3. dubna 2014 v 11:30 | Reagovat

neskutočne krásne si to napísala a vo všetkom, v čom si sa v článku zmienila máš nesmiernu pravdu. Učiteľstvo je poslanie, tak ako keď sa niekto rozhodne svoj život zasvätiť Bohu. Je to to isté, lebo ak má človek robiť niečo s láskou a pre druhých, musí to v prvom rade cítiť v sebe...

11 Takara Takara | Web | 3. dubna 2014 v 11:37 | Reagovat

[9]: Jak co lze uplatnit na vyšší stupně...Každý stupeň školství má dané úkoly a cíle mateřské školy a prvního stupně 1.,2. třídy se mohou shodovat. Ale učitel ve školce učí jinak a sleduje jiné věci, než třeba učitel na 2. stupni...na druhém stupni nesleduješ, jak žáček drží tužku, sleduješ, zda ji vůbec drží a zda si otevřel sešit...úkoly jsou jiné, proto je v Čechách snaha, aby každý dělal to, co vystudoval a na co má "papír" (snaha ČR splnit požadavky EU) např. učitelka s Bc. obor mateřinky učí 1. nebo 2. třídu na základní škole...(ale pokud už máš Mgr. ze studia navazujícího na předškolky tzv. "školský management" na třeba UHK, pak už máš Mgr. a můžeš učit nižší ročníky národek, ale nemůžeš učit na 2. stupni...učíš, co si vystudoval a na škole měl dost příležitostí zjistit, která věková skupina či obor ti vyhovuje nejvíc...V mém případě jsem nikdy nechtěla učit ve školce, chtěla jsem učit na prvním stupni a týden praxe ve školní družině s 5. ročníkem mi ukázal, že mám své limity a musím se držet nižších ročníků...a ještě lépe školky...:) proto nerozumím tomu, proč třeba někdo studuje mateřiny na vejšce, když chce jít učit 2. stupeň, to mi nedává smysl...udělal by líp, kdyby šel na učitelství pro 2. stupeň hned...:)

12 Katrin Katrin | Web | 3. dubna 2014 v 11:46 | Reagovat

Naprosto souhlasím s komentáři výše a hlavně s tím, že to člověk musí mít prostě v sobě a musí chtít pomáhat ostatním předmět pochopit. Znám spoustu učitelů, kteří mají peďák, ale vysvětlují všechno strašně komplikovaně a jen z učebnic. Já jdu opačnou cestou (co nejmíň učebnice a co nejjednodušší vysvětlení) a to nemám pedagogiku vystudovanou, jen "načtenou". A musím říct, že žáci tento přístup vítají s otevřenou náručí.

13 Michelle Michelle | Web | 3. dubna 2014 v 12:02 | Reagovat

Tohle je hrozně ošemetné téma. V klavíru jsem měla učitelku, která hrála úžasně, perfektně rozuměla tomu, co dělá. Jenže protože to všechno pro ni bylo samozřejmé a přirozené, nedovedla to vysvětlit. Takový člověk může mít škol kolik chce a stejně se nikdy nenaučí pořádně učit. Potom jsem dostala učitelku, která neměla nic zadarmo a musela makat, aby to zvládla stejně jako ti, kteří to měli takhle od boha. S tou jsem za rok udělala to, co jiní za čtyři, protože si sama musela zkusit to vycvičit a pochopit. To, že k tomu měla školu "jak učit" je fakt, ale bylo to zaměřené na malé děcka a to, jak pracovala se mnou, bylo z její vlastní zkušenosti.
Tím chci říct, že ani pedagogická škola nezaručí to, že lidi budou vědět, jak učit a opravdu dovedou vysvětlit to, co vysvětlit mají a na druhou stranu lidi, kteří tu problematiku museli pochopit to budou schopní předat i bez papíru.
A nechci tím říct, že pedagogické školy jsou k ničemu, jsou totiž důležité. Jenomže pokud to člověk v sobě nemá, tak mu škola a inteligence nepomůžou. Proto bych nenutila lidi, co prokázali, že jsou dobří učitelé, aby museli mít i papír. Pokud to zvládnou i bez něj, proč jim motat hlavu odborným pojmenováním toho, co bezproblémově zvládají v praxi?

14 Teeda Teeda | Web | 3. dubna 2014 v 12:22 | Reagovat

[11]: To, že má každé své cíle a je to jiné vím. Ale mluvím o tom, že přístup, který jsem se naučila na mateřince jsem byla prostě schopná aplikovat i na středoškolské úrovni. Nemluvím o plánech, cílech a přesné metodice. Ale o přístupu.

[12]: To je vždycky. Každý zná spoustu učitelů, co to nemají a jde jim to. Proč si tedy to pedagogické minimum nedodělat. když si to člověk pak evidentně stejně "načítá" aby mu to nechybělo? Pokud to člověku jde a baví ho to, nevidím v tom dodělání žádný problém. Pořád mu to dá něco navíc. Učit bez znalosti psychologie dítěte jde, ale mít to je nadstandard, který je užitečný. Proto taky v těch učitelských osnovách je...

[13]: A to je to, o čem jsem už výše psala... mělo by se testovat, jestli člověk má psychologické předpoklady. A ona pedagogika a psychologie nejsou "jen odborným pojmenováním toho co vidíš v praxi". Jak jsem zmiňovala výše, každý vyučující, které mu to učení jde a má k tomu vztah, má na to talent, podle mě nic nebrání v tom, aby se ještě pozvedl a podložil to patřičným vzděláním, alespoň pedagogickým minimem.
A jak jsem zase psala v komentářích výše, mateřinka tě právě učí správnému přístupu. To je to, co pak aplikuješ i na vyšších stupních nebo klidně zušce. Mateřinka je plnohodnotné pedagogické vzdělání. Já osobně jsem se tam naučila nejvíc. Jak metodicky, tak prakticky. Takže bych řekla, že tvá učitelka zkrátka patří do kategorie těch, co k tomu právě vzdělání mají.

15 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 18:16 | Reagovat

Hodně podnětný článek, jsem ráda, že jsi vypíchla ty problémy, co mohou s dětmi nastat.
Vemte si dítě s ADHD. Ačkoliv může být učitel nejpovolanější v předmětu, který učí, vůbec nemusí tušit, jak s takovým dítětem nakládat. Učitel, jako člověk pracující s lidmi, a to s lidmi, kteří si tvoří názory a životní postoje, musí být člověk, který lidem rozumí. Musí rozumět specifičnostem a uvažování všech svých svěřenců, nejen těch, jejichž chování je mu blízké.
Proto jsou důležité základy psychologie.
Samozřejmě jsou lidé, kteří to mají v krvi, ale těch je, bohužel, minimum. A samozřejmě jsou lidé, kteří se to nikdy nenaučí, ani po několikaletém studiu. Tady by stálo za to se zamyslet nad tím, jak je to studium praktikováno.
Do toho já bohužel příliš nevidím, ale přijde mi, že spousta mladých učitelek, které dnes vyjdou z vejšek a jdou učit, umí akorát odříkávat definice.
Většina učitelů vychází při výkladu jen z jednoho zdroje, nepracuje se žáky, nesnaží se podnítit hlubší zájem.
Naproti tomu máme bezva učitele, který pracuje s učebnicí, atlasy, mapami, prezentacemi, dobovými výstřižky z novin, pouští krátká videa... a k tomu každou hodinu opakuje zkoušením na malé známky. V testech má různé typy otázek, uzavřené i otevřené úlohy, obrázky, mapy... Dokáže propojit svůj předmět (dějepis) jak se zeměpisem, tak se základy společenských věd.
A kde se to naučil? Učí se tohle na vysokých školách? Pokud ano, proč to tak nemají všichni?
Myslím si, že pedagogické minimum je nezbytné jen u velmi málo géniů. Ovšem nejsem zastáncem povinného několikaletého studia, které se, dle mého názoru, často zvrhává právě v to šprtání definic.
Také by nemělo být na úkor odbornosti.
V úvodu jsi psala názor tvé známé, že by stačil kurz.
Částečně s tím souhlasím. Nemyslím si, že člověk musí mít nutně diplom. Ovšem ten kurz by mít štědrou hodinovou dotaci a spíš než na drcení se psychologie (ač jsem se na ni vždy těšila, naše učitelka zsv je opravdu schopná podat to jako soubor definic a dělení) by se měl zaměřit na praktickou stránku věci, modelové situace a jejich řešení, zlepšování komunikačních schopností a ukazování různých typů výuky.
Věřím, že to vše je v rámci metodiky obsažené v osnovách vysokých škol pedagogických, ale výsledky jsou, aspoň u nás na škole, vcelku žalostné. Je poněkud smutné, že starší učitelé jsou většinou lepší než ty holky, co zrovna vylezly vejšku, ale asi je to dost i tím cvikem. Aspoň doufám.

16 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. dubna 2014 v 21:19 | Reagovat

Četla jsem tenhle článek dopoledne o chemii (aneb jak zaujme profesorka s aprobací - a to mě chemii bavila), odpovídám až teď.
.
Popsala si to nádherně, jen mi přijde, že je to trochu ideál ideálů. To, co píšeš, je strašně krásný a pokud to dokážeš, pak svět přišel o jednu nádhernou učitelku (neříkám navždy a definitivně :)). Nicméně si myslím, že to v praxi stěží funguje. Protože učitelka má taky svůj život, třeba špatný kolektiv v práci, osobní problémy - a to se na té výuce vždycky podepíše - a může být aprobovaná jak chce. Ale to bych odbočila od toho, co jsem chtěla napsat.
.
Když bych tvé ideály nevztahovala k současné situaci, naprosto bych souhlasila... Víš, ve svém článku jsem chtěla naznačit, že problém je jinde. Já netvrdím, že vzdělání učitelů je špatné,  to vůbec ne. Jen mi přijde, že to není problém, který by se teď měl primárně řešit. Měla by se úplně jinak nastavit motivace pro žáky i učitele (aneb proč kupujeme do škol interaktivní tabule a neuděláme soutěže, semináře, víkendové akce, ...). Problém je v tom, jak se na učitelství dívá právě tvoje spolužačka a vyučující... To je to, co bych chtěla, aby se změnilo. Protože na vzdělávání a učitelích de facto stojí celá naše republika - což mi přijde, že si uvědomuje moc málo lidí...
Je to běh na dlouhou trať, ukázat lidem,  že učitelství je perspektivní povolání, že není stereotypní (to je to, proč jsi odešla, ne?), že má člověk spoustu možností se dál rozvíjet, že jsou tu právě ty děti a pocity uspokojení, o kterých píšeš... Daleko snazší je zaštítit to školou... Prostě bude vyžadován papír - učitelé si během několika let dodělají vzdělání a vše bude zdánlivě v pořádku. Jenže ten hlavní problém tu prostě zůstane. To, že koukáme jen na papíry, akreditace, aprobace a další cizí slova... Že naši studenti nevidí ve vzdělání budoucnost... To je to, co bych jednou tam moc chtěla změnit, ten celkový pohled...

17 Ness Ness | 3. dubna 2014 v 21:25 | Reagovat

S tím,že se na střední pedagogickou nedostane každý si dovolím nesouhlasit. Známá se dostala jen na základě talentových zkoušek z hudební výchovy a kreslení a slovo "jen" píšu proto,že vzali úplně všechny co se hlásili bez ohledů na to že někteří měli jednu talentovku za 5.
Učitelství je opravdu velice nevděčná práce. Jakožto člověk omylný se zdaleka nelze zavděčit všem dítkům(ono nikdy ne všem nezavděčíte) natož rodičům. Obdivuji učitele,co dokáží naučit a co mají lidský přístup. Bohužel na střední škole jich potkávám daleko méně. Ať už jde o to,že pomalu neví co učí,o to že si nedokáží zjednat pořádek,nebo to,že je předmět který vyučují nezajímá. Podle mého názoru jsou učitelé na základních školách daleko kvalifikovanější a neprávem podceňovaní oproti "profesorům".

18 Taychi Taychi | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 21:51 | Reagovat

[2]: Já za těch cca 12 let života ve vzdělávacích zařízeních potkala mnoho lidí, kteří měli/mají nadšení pro svůj obor, učí, milují děti a práci s nimi, poznají, když je něco špatně(zrovna minulý týden se na pedagogické radě řešilo, že naše třída má podivnou atmosféru, že je mezi námi napětí a nikomu se tam dobře neučí), umí poradit.   Možná to vidím jako člověk, který po vzdělání prahne, který respektuje i sebehoršího učitele a nikoho zbytečně neprovokuju, takže pak mají i chuť si se mnou sednout a něco mi vysvětlit. Naše chemikářka třeba se mnou trávila odpoledne, aby mi vysvětlovala chemii, provozuje bezplatné doučování studentů s dyskalkulií, i těch o trochu méně zběhlých v matematice, či chemii. O těch hodných učitelích se totiž nemluví tolik, jako o zlých. To je princip lidského mluvení. Spousta lidí raději rozebírá horší a špatné věci, protože mohou přidat svoji životní zkušenost, zanadávat si, hrát si na psychology, zatímco na dobrou informaci se dá reagovat jen:,,Wau, tak to je hustý." nebo nějak podobně. :-)

19 idees . idees . | Web | 4. dubna 2014 v 17:45 | Reagovat

Mám kolem sebe teď hrozně moc lidí, kteří si dávají peďák jako záchranu. Někteří z nich by chtěli učit, někteří prostě potřebují pojistku, aby nezůstali rok na pracáku. Mám pocit, že přesně takhle vznikají všichni neoblíbení učitelé, kvůli kterým studenti nenávidí školu. Tvůj článek mě celkem uklidnil, pokud člověk nechce a nesnaží se aspoň trochu, tak magistra asi nevystuduje, že? Děkuji ti teda za klidné spaní :)

20 PaPája PaPája | Web | 4. dubna 2014 v 21:52 | Reagovat

Věříš v sílu telepatie? Já nejspíš ano. :D Včera jsem celý den přemýšlela, jak napíšu o mateřince. A tys to tu vypíchla moc pěkně. :-) V předškolním věku dítěti udáváme směr, jsme jeho vzor, jak se to má dělat. Nikdy nezapomenu na moje učitelky ve školce - Janu a Hanu. Byly pro mne bohyně, vždycky jsem chtěla být jako ony. Třeba kdybych je teď v šestnácti poznala, nebylo by tomu tak, ale to je prostě ten malinký věk - v něm si utváříme největší vazby a návyky.

Abych byla přesnější k tvému článku - já si myslím, že učitelství je těžká věc a to hlavně z pohledu pedagogiky a psychologie k dětem. Když se vžiju třeba do naší chemikářky... ona je moc hodný člověk a to, co dělají naši floutci, to bych už měla taky slzy v očích jako ona. Ví všechno, ale je nezvládá, na to je moc křehká povaha. Pak tu jsou takoví kantoři, kteří té práci moc nedávají, resp. těm předávaným vědomostem, co ale zvládnou je ta pedagogika. Bum a celá třída je v klidu. A potom je tu naše češtinářka. Každou hodinu má každý z nás uši nastražené, pusu zamknutou. Je výborná, ví toho tolik, přečetla snad všechny knížky v učebnici literatury. Jenomže jak jsem psala, to není všechno. Ona má potom ale právě ten dar, že to umí zajímavě podat, že hltáme každé slovo. A to je pro mě učitelka.

No, závěrem, asi se to člověku musí dobře sejít, aby byl opravdu dobrým učitelem a upřímně, já si myslím, že ty bys tím dobrým, ne-li  výborným učitelem byla taky. Si chytrá, čteš, máš rozhled. A do toho umíš nad věcmi přemýšlet ojedinělým, poutavým způsobem, že vždycky žasnu a nemůžu odtrhnout oči. A třeba o tom i někdy přemýšlím... :-)

Takže asi tak bych to řekla :-). Nevím jestli jsem to napsala ÚPLNĚ k tématu, nicméně co na srdci to na jazyku. :-)

21 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 5. dubna 2014 v 9:58 | Reagovat

Je to velmi zajímavý a podnětný článek. Každý by měl dělat svoji práci co nejlíp to jde a jsou obory, kde by měla být práce prováděna s láskou a odpovědností. A školství určitě patří mezi obory, kde to bez dostatečného vzdělání, ale i zapálení a lásky vůbec nejde. Je to velmi zodpovědná profese, protože učitelé formují naše děti. A když vidím, jak se mé dříve velmi zvídavé děti prahnoucí po nových informacích postupem času díky neprofesionalitě některých učitelů mění v cynické škarohlídy, je mi z toho smutno. Nejsou všichni stejní a problém je i v jejich finančním ohodnocení a pravomocech. Je to bludný kruh a bude trvat asi ještě dlouho a dá to i hodně práce, než se něco změní.

22 Ježurka Ježurka | Web | 5. dubna 2014 v 18:03 | Reagovat

Tento týden už čtu druhý článek na toho téma. Dobře jsi to napsala, taky k tomu mám co říct, protože dcera učí na gymnáziu a snacha na ZŠ. Obě studovaly pět let, po prakticky "zrušení ruštiny" studovaly další 3 roky, dcera si k ruštině a občance přibrala ještě němčinu a snacha k ruštině a výtvarné výchově ještě speciální pedagogiku. Mají vlastně obě tři aprobace, děti je berou a i po letech se k nim hlásí. VŽDY CHTĚLY UČIT! A kdyby toto své "poslání" nemilovaly, tak dávno zběhly, protože to finanční ocenění je hrozné!

23 Teeda Teeda | Web | 8. dubna 2014 v 22:11 | Reagovat

[20]: :) Já myslím, že od učitele by děti odtrhnout oči chtít neměly a o tom, co jim říká, by měli přemýšlet. :)

Vždycky, když jsem si na pokoji na intru povídala s mojí spolubydlou (pak i na koleji) nebo jí vysvětlovala něco, co nechápala, tak mi říkala, ať jdu učit, protože takhle jí to celý vlastně přijde fascinující. Jen nedokázala dekódovat, proč jí to nefascinovalo i ve škole. Myslím, že to bývá i o indivudulálním přístupu, o tom, jestli to máš vnitřně stejně nastavený a jestli si s tím člověkem sedneš. Profesionál by to měl zvládnout se všemi.
Ale napsala si to krásně. Úplně to zahřálo. :)

24 Angela Angela | E-mail | 1. ledna 2015 v 21:55 | Reagovat

GREAT DR OJABU, který přivedl můj manžel se ke mně jen jeden den. Mé jméno je Angela jsem z Velké Británie, jsem se oženil před 1 rokem. Můj manžel a já jsem žil velmi šťastný a krásný život. Tak jak šel čas, začal jsem si všímat této podivné postoj, který byl disponující. Ten se nyní bude spolu s dalšími dívkami, do té míry, že už není vyzvednutí mé volání, a on nebyl ani spát v domě ještě. Stal jsem se zmatený a nevěděl, co mám dělat. Tak jsem se stal strach a pletl, že přinesl tolik myšlenek v mé mysli, protože jsem ještě nikdy nezažil nic podobného v životě. Tak jsem se rozhodl navštívit kouzlo kolečko, aby zjistil, jestli mi může pomoct. A tak hned jsem šel na internet, kde jsem viděl úžasnou svědectví kouzla kolečka, která něčí bez milenku přivezl, "DR OJABU", tak jsem ho okamžitě kontaktoval a vysvětlil jsem mu všechny své problémy a on mi řekl, že to bude velmi snadné pro něj řešení, v porovnání s těmi, které mu předtím. A on mi taky dal nějaký důkaz, že se opravdu jisti, že jeho práce, a ujistil mě, že můj manžel se vrátí ke mně, jakmile je až s casting kouzla. A také mi řekl, abych veškerou svou důvěru v něj, a opravdu jsem ho poslechl. Tak to bylo 08:00 na příští ráno, když jsem se chystal jít do práce, když jsem dostal můj manžel výzvu, a on mi řekl, že se vrací domů, a on byl omlouval se mi, mi říká, že je velmi Omlouváme se za bolest, že mě stála. A po několika hodinách, opravdu se vrátil domů, a to bylo, jak jsme pokračovali v manželství s hodně lásky a štěstí, a naše láska byla silnější než teď, jak to bylo předtím. DR OJABU mi také řekl, že kdysi moje srdce touha byla poskytnuta ke mně, že bych měl jít a svědčit o jeho práce přímo tady na internetu. Právě teď jsem nejšťastnější žena na světě dnes píši toto svědectví, a já chci opravdu poděkovat "DR OJABU" pro podání zpět svého manžela, a přináší radost a lásku ke své rodině. Takže moje největší rada pro vás, kteří tam váš manžel nebo vaše žena chovala divně, nebo máte jakýkoliv problém s vaším vztahem, nebo cokoli, co má co do činění s kouzla kouzlení, on je schopen řešit jakýkoliv problems.All, co potřebujete udělat, je pro můžete kontaktovat tohoto muže kdykoliv, a ujišťuji vás, že to bude pomoci pro vás, já jsem 100% jistý, že to bude řešit to, pokud už budete potřebovat jeho mu pomohl kontakt s tohoto e-mailu: ojabuspelltemple@gmail.com

25 Klára Klára | 27. ledna 2016 v 10:16 | Reagovat

Já myslím, že to tak jednuduché opravdu není. z vlastní zkušenosti, máma je učitelka v mateřské škole a pedák má, a né proto, že by se nikam jinam nedostala, prostě ji práce s dětmi baví a chtěla ji dělat... a kurz? i když nejsem učitelka, tak tvrdím, že "jen" kurz opravdu nestačí... vždyť učitel je tak trošku psycholog, rodič, šéf a kdo ví kolik tváří ještě má... musí se naučit jak jednat s dětmi, jak se k nim chovat, jak jim vnuknout vědomosti aniž by jim to bylo nepříjemné, musí mít nějakou metodiku, co je má naučit a jakou cestou, aby to ty děti bavilo... podle mě na tohle opravu "jen" kurz nestačí... A co si myslíte o rostoucím trendu interaktivity? Zavedli byste to do škol? Čím dál více se s tím setkávám, že ve školách mají interaktivní tabule, různý ty kidzboardy atd., i od těch prvních stupňů.. a já nějak nevím jestli je to dobře... :/

26 Caroline Webb Caroline Webb | E-mail | Web | 23. listopadu 2016 v 10:52 | Reagovat

Big Díky Dr.Iroko mé jméno je Caroline Webb. Já jsem z United States Jsem zde, abych šířit celou práci reálného spell kolečka s názvem Dr.Iroko, kteří jen mi pomohl získat zpět svou jednotu s mým manželem a aby náš vztah velmi silnější a přinesla radost a štěstí do našeho marriage.He také vyléčil rakovinu prsu mé sestry. kontaktovat ho dnes v některé z vašich problémů:
1. PŘÍPRAVA Váš bývalý milenec zpátky.
2. ROZVOD kouzlo.
3. VÍTĚZNÉ loterií
4 plodném.
5. vytvrzování HIV a mnoho dalších.
6. BYLINNÁ CARE.
9. BEAUTY kouzlo.
10. BUSINESS CHARMS.A
Můžete ho kontaktovat pomocí tohoto e-mailu; irokospiritualspellcaster@hotmail.com~~HEAD=dobj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama