Květen 2014

Proč je lepší vyhořet než se stěhovat

29. května 2014 v 22:48 | Teeda |  Myšlenky
Drama o třech kapitolách.

Ani nevím čím začít. Jestli tím, že už nejsem holka z ípáku nebo tím, že bydlím s chlapem (čti čunčetem). Možná by se i slušelo říct, že to mám teď celých 12 minut (!) tramvají na první metro. To je další úžasná záležitost. A pak už asi jen ty krabice. Všude. A že nic není, kde má být. Vůbec nic. Připadám si velmi zavalená. A nedoceněná ve svém stádu.


Jak poznat špatný foodblog

20. května 2014 v 17:52 | Teeda |  Drobky
Opravdu hodně lidí v mém okolí si zakládá foodblogy a já trochu smutně přihlížím. Nemám totiž na to, abych si ho založila také. Ačkoli mě sem tam někdo do škatulky foodblogu přihodí, naprosto s tím nesouhlasím. Mám totiž poměrně jasnou představu o tom, jak by to mělo fungovat a také o tom, co je v mém okolí často špatně. Než mít nekvalitní kopii ostatních, to radši nebudu mít nic. A protože si nejsem jistá vlastními kvalitativními schopnostmi ve všech níže zmíněných kategoriích, tak jen přihlížím a mám plnou tlamku kritických keců.


Stínadla za/se Zenitem

17. května 2014 v 23:08 | Teeda |  Fotím
Jak to začalo. A proč jsem to vlastně fotila.
Dostala jsem výplatu a zcela neuváženě prošla kolem Luxoru. Chyba a nebo taky ne. Jak se to vezme. Vlastně jsem se chtěla jen tak porozhlédnout. Další chyba, protože kdo mě zná, tak ví, že se nerozhlížím dlouho a ihned po něčem zatoužím.


Vypsaný zázrak

6. května 2014 v 20:09 | Teeda |  Myšlenky
Fotografický klub vypsal téma "Moje nejmilovanější fotografie". Sice nejsem součástí klubu, tak nesmím přispět, ale jasně, že mě to bere. A i když zbožňuji asi tak stovky různých fotek, mám ráda jednu svojí, kterou jsem zachytila náhodou a má všechno, co ten okamžik měl. A vtipné na tom je, že jsem ho zachytila na svůj starý kompakt Panasonic, kterému už v té době bylo asi sedm let - takže žádný zázrak. Ale naštěstí, zázraky se dějí. Možná ne ty kvalitativní, ale ty emotivní určitě.



Nástrahy, překážky, záludnosti

5. května 2014 v 20:49 | Teeda |  Útěky
Našla jsem další záludnosti v běhu. To byste nevěřili, jak je těžký se k tomu vůbec dokopat. Nazout boty, někam dojít a tam se rozběhnout. A vůbec nejtěžší je to ve chvíli, kdy kvůli tomu nařizujete budíka na super brzo ráno nebo když máte volné odpoledne na válení se u knihy, počítače, sporáku, ale ne… vy nebudete vařit, číst, koukat, spát, vy půjdete běhat! Úžasný. I kvůli těmto životním nástrahám tedy mé nové jarní pokusy nejsou četné. Aby toho nebylo dost, tak ale řeším ještě horší věci, než že bych byla jen líná.


Umřít znovu

4. května 2014 v 22:06 | Teeda |  Verše
(Už je to mu nějaká doba, co jsem tahle slova poskládala. Patří k mé kytaře, takže je to vlastně píseň. Slova jsem v hlavě našla a zapsala, ale melodii jsem nepodchytila, a tak... zůstala jen tahle malá cigaretová úvaha...)


Životní závislost,
iluze davů,
zvrácená láska
pochybných mravů.

Její žár uštkne
a její jed hubí.
Každý to ví a chce,
každý se chlubí.


Chvíli chceš tiše křičet
v řevu hněvů
a postavit se davům.
A smát se ďáblu do očí
za to, že si tě ochočil.
Za to, že peklo je ti rájem
a kašleš na vykřičníky,
sen zapálíš a típneš o zem.

Koluje v krvi,
láskou tě dusí.
Každý to chce
a každý ví, že zkusí.

Dotkne se lehce rtů,
co umlčí,
svět rozostří
a vlčí mlhou zaskočí.


Chvíli chceš tiše křičet
v řevu hněvů
a postavit se davům.
A smát se ďáblu do očí
za to, že si tě ochočil.
Za to, že peklo je ti rájem
a kašleš na vykřičníky,
sen zapálíš a típneš o zem.

Chceš umřít znovu
každým dnem,
chceš umřít sežehnutý plamenem.
Chceš umřít znovu každý den
jako kámen letící do oken.
Jako Ikarus a Romeo.
Típnout ten vykřičník
a poznat dno.

Šťavnaté jahodové muffiny

2. května 2014 v 23:14 | Teeda |  Chutě
Jaro v plném proudu a v každém obchodě na mě křičí cedulky s nápisem "Jahody v akci!". Já si je někdy kupuji jen tak a baštím je neumyté ještě v tramvaji. Lidi na mě koukají a já jsem sladká až za ušima. Když jsem teď naposledy přičichla k vaničce jahod a ona voněla tak správně jahodově, napadlo mě, že si nevezmu jen na zobání, ale že v rámci venkovních posedávání v trávě by nebylo na škodu i něco napéct. Ačkoli mi spojení "jahodové muffiny" zní vlastně celkem podivně, je to prímové a jen se po nich zaprášilo, ještě než jsem je vůbec stihla vzít ven. To je myslím to nejlepší hodnocení, jaké se dalo udělit… .)