Stínadla za/se Zenitem

17. května 2014 v 23:08 | Teeda |  Fotím
Jak to začalo. A proč jsem to vlastně fotila.
Dostala jsem výplatu a zcela neuváženě prošla kolem Luxoru. Chyba a nebo taky ne. Jak se to vezme. Vlastně jsem se chtěla jen tak porozhlédnout. Další chyba, protože kdo mě zná, tak ví, že se nerozhlížím dlouho a ihned po něčem zatoužím.




Už je to delší doba, co jsem se zmínila o malém návratu do dětských let. Pro mě je symbolem dětské naivity Jaroslav Foglar. A vždycky na jaře, když zem voní a všichni touží běžet pryč, tak na něj myslím, protože on to všechno bezchybně zachytil v podobě dětské touhy. Naivní, idylické a velmi upřímné.

Ale zpět do Luxoru. Bylo to chvilku po tom, co jsem si v jakémsi rozněžnělém rozpoložení přečetla jednu z jeho knih a teď jsem zakotvila v oddělení životopisných děl. A instinktivně a zcela náhodně vztáhla ruku k maličké knize s deskami z recyklovaného papíru a žlutou nálepku se symbolem ježka v kleci. Byl to dosud nepublikovaný rozhovor Pavla Maurera s Jaroslavem Foglarem. Okamžitě jsem jí koupila a začetla se do odpovědí ze života někoho, kdo obětoval dětskému světu a publikační činnosti vše. Doslova.

V nedočkavém rozdychtění jsem spěchala do knihovny, abych si půjčila další knihu, Jestřábí let. Životopis autora zachycující jeho nejtěžší léta. Vlastně jsem si už od dětství myslela, že ho znám. Ale teď jsem zjistila, jak velký rozsah má moje neznalost a kolik mezer mám. Stejně rychle jsem tedy hledala cestu ke knihám Život v poklusu, opět životopisné, a pak se zaměřila na místa, která jsou právě s Foglarem duševně a vnitřně spjatá, tedy kniha Miloše Dvorského, Mýtus zvaný Stínadla a několik naučných publikací a zaniklé Praze, židovské části a o historii Josefova. Zamotala jsem se do víru Prahy s duší. Foglar dětskýma očima vdechnul život i místům dávno mrtvým, která neexistují nebo dokonce nikdy neexistovala. A ve svém malém poblouznění jsem se právě tahle místa vydala hledat.

A vydala jsem se je hledat opět se svým Zenitem E, objektivem Helios 44-2 a vše jsem chtěla zdokumentovat na černobílý film. Po hodinách hledání a focení jsem přetrhla film a bylo po legraci. Jako naschvál jsem u sebe měla v zásobě jen jeden jediný film a to byl barevný PhotoPorst Color 200. Nedalo se nic dělat. Založila jsem ho tedy do foťáku a během hodinky obešla znovu, co se dalo. Nacvakala jsem 36 snímků a cestou domů rovnou hodila film vyvolat. Druhý den jsem se stavila pro obálku a zjistila jsem, že mi poprvé vyšlo všech 36 snímků. Ani jedno políčko nebylo chybně nastavené. Poprvé. Rychlost mi svědčí. .)

Vybrat pár kousků na ukázku bylo, jako se rozhodnout mezi čokoládou a čokoládou. Zkrátka, správná odpověď neexistuje. Co se dá dělat. Tady tedy konečně, přes všechny ty řeči, můj 7. film a kousek Stínadel, která neexistují a nikdy neexistovala. Ovšem, jak pro koho. .)

"Žlutá je barva naše"

"Tajemná Řásnovka"

"Světla a stíny v tichých ulicích"

"Stísněné nebe"

"Dávné legendy žijí v temných pouličních zákoutích"

"Každé dveře někam vedou"

"Tajemství za zdmi"

"V opuštěných zahradách"

"Schůzka Vontů"

"Večer světel"

"Stínadla vontům"

"A co na to Jan Tleskač?"


Později jsem se tam ještě vrátila, tentokrát s černobílým filmem. Ale o tom zase jindy… .)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. května 2014 v 2:16 | Reagovat

Máš moc dobré snímky. Asi nejvíc se mi líbí hned ten první, má v sobě pro mne asi nejzajímavější příběhy, ale i ostatní jsou velmi slušné, třeba svou zvláštní atmosférou mě zaujal čtvrtý od konce.

2 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 18. května 2014 v 8:48 | Reagovat

Krásné svou atmosférou i provedením.
Řásnovkou jsem jednu dobu  chodila dost často, a vždycky jsem přemýšlela, ve kterém z těch domů bydlí ti novodobí Vontové, kteří píšou po zdech výzvy k nové stínadelské bouři.
A zdalipak mají ježka v kleci? :-)

3 eazi eazi | Web | 18. května 2014 v 10:16 | Reagovat

mě se asi nejvíc líbí "Dávné legendy žijí v temných pouličních zákoutích" a "večer světel".
Na začátku článku, jak popisuješ zradu od černobílého filmu, jsem si říkala, proč se na Zenit nevykašleš a nevezmeš digitál, když nemáš jistotu, že co vyfotíš, to taky budeš mít... Při pohledu na fotky mi to všechno došlo. Jsou nádherné. Všechny. :)

4 Lenin Lenin | Web | 18. května 2014 v 11:15 | Reagovat

Musím říct, že o Stínadlech jsem se jako děcko zdráhala číst, protože jsem se jich bála, strašně. Vlastně i teď mám z tvých fotografií prázdných oprýskaných ulic trochu děs, já jsem prostě král srabů! :D Nic to nemění na tom, že jsou krásné, a že máš můj obdiv, že ses naučila pracovat se Zenitem a filmem a vůbec... jsi šikula. :)

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 18. května 2014 v 11:19 | Reagovat

Za Foglarem bych se rozběhla. Hned. Bez bot. Ale po přetržení filmu bych už asi znovu fotit nešla. Máš můj obdiv :)

6 Tia Tia | Web | 18. května 2014 v 13:39 | Reagovat

Foglara jsem četla a ještě pořád čtu hrozně ráda. Ta atmosféra dýchající z jeho příběhů je neopakovatelná. Tvoje fotky jsou úžasné. :)

7 Ježurka Ježurka | Web | 18. května 2014 v 14:13 | Reagovat

To jsou krásné (jako autentické) fotky. Také jsem jako dítě hltala Foglara, neznám nikoho, komu by se nelíbil. Tak se ani nedivím.

8 Haku Haku | 18. května 2014 v 16:52 | Reagovat

Úžasný, jak to tam žije ^^

9 Taychi Taychi | E-mail | Web | 18. května 2014 v 19:49 | Reagovat

Krásné. Fotit zenitem má neuvěřitelné kouzlo. Někdy bych si to také chtěla zkusit. Jen na procházku po Stínadlech bych asi neměla, jelikož nerada procházím pro mě neznámými uličkami. Foglara jsem četla jen v čítance, nikdy mě to nějak nelákalo na samostatné čtení, možná bych to mohla napravit. Moc děkuji za to, že jsem se mohla na chvíli pozastavit nad těmi skvělými snímky. Jsi talent! :-)

10 Lyra Lyra | E-mail | Web | 20. května 2014 v 22:21 | Reagovat

Na Foglarových knihách jsem vyrůstala a představa Stínadel mě vždy fascinovala a ve stejnou dobu i trochu děsila. Temné uličky, staré domy, do tmy zářící pouliční lampy, polorozpadlé kostely... Ráda bych tento svět našla, abych si ověřila, že nevymizel jako tolik jiných věcí v okamžiku, kdy se ztratilo mé dětství. Takže ti děkuji, že jsi mi ho svými krásnými fotografiemi alespoň trochu přiblížila.

11 Teeda Teeda | Web | 23. května 2014 v 23:31 | Reagovat

[1]: Celý ten dům mě fascinoval. Mám z něj nejvíce fotek. Za tu atmosféru ale nemůžu já, ani film, ani foťák. To je prostě to místo. :)

[2]: Na jedné zdi píší, že mají. Někdo za něj nabízí zánovní motocykl a oni odepisují, že mají, ale nedají. .)

[3]: Však co myslíš. Taky jsem v tuchvíli myslela, že mě trefí. Tolik toho přišlo nazmar. Ale pak když držíš v ruce ty fotky, nedá ti to...:)

[4]: Tak strašidelný to tam zase není... jen, ... trochu tajemný, když znáš ten příběh. .)

[5]: Přetržený film je překážka, ale pořád jsem měla náhradní. Vždy být připraven, to je moje heslo. .)

[6]: Moc děkuji. :)
[7]: A přece se najdou i ti, kdo ho rádi nemají. Ale je jich málo.. naštěstí. :)

[8]: Svým vlastním životem. :)

[9]: Moc děkuji. Musím říct, že zkusit si fotit Zenitem je báječný. Sice z toho pak vyjdou prima fotky, které třeba i na internetu ztratí ještě trochu kouzla, ale tu největší přidanou hodnotu, kterou to má, sem stejně dát nemůžu. Totiž ten cvakavej zvuk spouště, a jak to zní, když ručně motám film...

[10]: Otázka jeho existence je velmi sporná. Jsou jen kousky. Takové malé indicie. :)

12 bev bev | Web | 26. května 2014 v 14:36 | Reagovat

Nádherné fotky i povídání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama