Červenec 2014

Itálie na film

21. července 2014 v 23:27 | Teeda |  Fotím
Skončil mi zase jeden větší kus volna a kromě jiného měl i tu výhodu, že jsem se letmo stavila doma. Má bezscenerová situace je bezútěšná, a tak pokaždé, když se mamince mihnu na zápraží, hned se tasím s vyvolanými kousky a okupuji počítač. Výjimečně přeskočím pořadí focení, protože předchozí dva filmy na sebe navazují a je potřeba k nim sáhodlouze cosi vysvětlit. Ale u tohohle filmu není tolik potřeba vysvětlovat nic moc. Všechno jsem k tomu totiž už pověděla ve svých výkřicích o tom, jak nejsem Kerouac.


Černobílá Stínadla

8. července 2014 v 17:49 | Teeda |  Fotím
Vrátila jsem se tam ještě jednou. Do neexistující čtvrti, kterou na základech starých fotografií vystavěl pan Foglar. O tom, jak jsem se k tomu vlastně dostala a proč jsem tam bloudila s foťákem hned několikrát, to už jsem psala. První zachycení, které mělo být černobílé, nevyšlo, protože veškeré úsilí bylo přetrženo i s filmem. Nezbylo než zachytit barevnou variantu. Jak jsem ale říkala, vydala jsem se tam pak znovu, protože to místo láká na svou auru, která se mi zdála k černobílému filmu mnohem blíže. Tentokrát jsem byla připravená na vše.


Jak jsem se potkala s katem

5. července 2014 v 22:21 | Teeda |  Knihy
Paměti kata Mydláře
Josef Svátek

Vím přesně, kdy mě začal zajímat dějepis. Byla to velká náhoda. Jako malá jsem jezdila k tátovi a celkem dost se tam kousala nudou. Můj nevlastní brácha baštil historii neskutečným způsobem a právě jemu vděčím za lásku k dějinám, hlavně dějinám naší země. Když jsem se tam totiž jedny prázdniny poflakovala a nevěděla do čeho píchnout, nabídl mi něco ke čtení. A ne jen tak něco ledajakýho. On sám netušil, a nikdy se nejspíš ani nedozvěděl, jak moc mě touhle podanou rukou ovlivnil. Jak moc mi změnil život, když mě nechal, ať se potloukám těch starobylých zažloutlých stranách...