Proč se dívám na Ženu za pultem

22. září 2014 v 16:32 | Teeda |  Myšlenky
V pražském Kalichu se divadelně zpracoval seriál Žena za pultem. Role pokryli Kaiser a Lábus a podle mě je naprosto jasné, do jaké roviny to asi tak posunou. A nemám s tím problém, vsadím se, že to bude psina. Celé to má ale háček. Když Česká televize sdílela tuto událost a napsala k tomu "normalizační seriál" a "sledovali jste ho?", rozpoutala se tradiční internetová diskuze, kterou nikdy nesmíte číst, pokud nechcete kypět vzteky. Přesto, jsem byla velmi zvědavá.



Myslím, že o politice, která se u nás odehrávala po roce 1948, něco vím. Znám jí den za dnem, podpis za podpisem a četla jsem desítky pojednání. Zkrátka coby učební látku, mám české dějiny do roku 1989 jako jednu z nejoblíbenějších. O komunismu a tehdejším sovětském socialismu vím dost na to, abych ho dokázala tvrdě odsoudit. Přes to všechno se na Ženu za pultem ráda dívám.

Když jsem jako malá jezdila k babičce a dědovi, vždycky tam podobné věci šly v televizi. Staré detektivky s Hrušínským a Anděl na horách. Letité filmy, často komunistické. V té době se ani na jedničce ještě nic moc nového sledovat nedalo. Děda byl kdysi předsedou JZD a žilo v něm přesvědčení a o špatné a zlé Americe. Navzdory tomu, to byl velice přísný a chytrý člověk. Mohli jste se zasmát jeho politické důvěře a tomu, že čte Haló noviny, ale dál už jste jít nemuseli. Přes můj zjevný a mnohokrát vyslovený nesouhlas, jsem pro dědu měla porozumění a velký respekt.

Dnes už tu babička ani děda nejsou. A já jsem náhodou narazila na seriál Žena za pultem, když jsem se přehrabovala v databázi čsfd. Matně jsem si vzpomínala, co se říkalo ve zprávách, když zemřela hlavní hrdinka. Nebylo to nic dobrého a přetřásalo se tam především politické pozadí. Jeho hodnocení bylo otřesné, přesto, že ve své době byl nesmírně sledovaný (možná i proto, že bylo na výběr ze dvou kanálů). A to byl právě důvod, proč jsem si to stáhla a šla omrknout. Musím přece ten legendárně děsnej komunistickej seriál, tu hrůzu hrůzoucí, vidět.

Když si odmyslíte pulty plné potravin, po kterých tenkrát byla nekonečná sháňka, když si odmyslíte ty soudruhy a soudružky, a myslím, že asi třikrát za celý dvanáctidílný seriál se tam objeví pár vět o tom, jak "se nám v tom režimu dobře žije", přes tohle všechno je to vlastně úplně normální příběh zasazený do tehdejší doby. Jde tu o lásky a rodinné problémy a je to všechno takové normální.

Když jsem se dívala na celý ten příběh, byla jsem silně nostalgická. Ačkoli jsem ten seriál viděla poprvé, všechno mi to tam připomínalo babičku a dědu. Stejné auto jaké měli a nábytek, který jsem ještě před pár lety vídala tak často. Mamky dětství, které znám z fotek a vyprávění. Bylo jí sedm nebo osm let, když se seriál začal vysílat. Celé mi to silně připomínalo dětství a lidi, které mám ráda, a třeba už tu nejsou.

Co jsem tím vším chtěla říct.
Netoužím žít v tehdejší době a nelíbí se mi, jak se věci tehdy měly. Vycítím v tom seriálu každou věc, která by tam být neměla. Navzdory tomu ho mám ráda pro vzpomínky, které vyvolává, a navíc mě držel příběhem, což se dnes tak úplně u seriálů nestává. Dokážu odlišit nostalgii a realitu a vím, v čem je rozdíl. Nenávist lidí, která se v diskuzích projevila, mi přijde směšná, protože každý, kdo o tehdejší zdejší politice něco ví a dokáže rozlišit správné a špatné, by to ani nemusel řešit. Ti, co to neví, se v tom jen plácají a prohlašují velká prázdná slova. Svou předpojatostí a odsouzením, svou neochotou hledat podstaty a netolerancí, se právě oni blíží tehdejšímu režimu více, než kdokoli jiný.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 22. září 2014 v 17:05 | Reagovat

Tak pokud jde o tu nostalgii tak se ti nedivím, že se ti to líbí. To mám s některými filmy a seriály také. Ale Žena za pultem zrovna pro mě není. Ano jak píšeš když si odmyslíš soudruhy a soudružky a věty chválící onen režim tak to je úplně o ničem - jenže problém je, že člověk si to u sledování odmyslet nemůže, protože právě tam je to zasazené a tam to prostě má být. To je jako si odmyslet u sledování Titaniku ten velký ledovec - taky to tak nějak nejde dohromady, ale jinak z nostalgické stránky a vzpomínek na prarodiče to chápu.

2 PaPája PaPája | Web | 22. září 2014 v 20:50 | Reagovat

Tyjo, až se znovu narodím, chci být stejně chytrá a inteligentní jako ty. Vážně se mi líbí, jak se na věci díváš:). Souhlas.

Taky se mi nelíbí ten režim, co byl dřív (ačkoliv jsem v něm nežila), ale právě v tom důsledku nostalgie se strašně moc ráda koukám na seriál Vyprávěj - ten nábytek ze 70. let mi připomíná babičku s dědou, protože takové vybavení doteď mají, a mě to přijde hezké si takhle oživovat vzpomínky na rané dětství nebo si na ně vzpomenout, jak se mají teď, jaký budou asi knedlíky. :-) Jako rodina tenhle seriál sledujeme v telce jako přišpendlený, hrozně moc se těším, až tam budou devadesátky, to bude teprve dětská nostalgie. :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. září 2014 v 1:04 | Reagovat

Napsalas to moc pěkně, líp bych to určitě neuměl. Myslím, že seriál (když si odmyslíme mnohá "reklamní vylepšení") celkem věrně odráží dobu svého vzniku. Osobně nepotřebuji ke štěstí sledovat ho, prostě proto, že nemám důvod na tu dobu nostalgicky vzpomínat a ani ho nepovažuji za nijak zvlášť kvalitní. Ale kupříkladu ve srovnání s Majorem Zemanem, který vznikal ve stejné době a byl zlý a ideologicky nenávistný do poslední své vteřiny, je Žena za pultem celkem plytkou "soc-soup operou" :-). Podle mého názoru si nálepku "normalizačního seriálu" zaslouží, protože v sobě obsahuje všechno to, co normalizační prostředí tehdy podporovalo a naopak vůbec nic z toho, o čem nechtělo mluvit; je to vlastně taková esence té přijatelnější formy normalizační praxe v tehdejších masmédiích. No a k vypjatým debatám na internetu - když to řeknu ošklivě, je to daň za odstranění analfabetismu: I ti duchem nejprostší idioti a nejnesnášenlivější sociopati mají bohužel schopnost své myšlenky (nebo spíše to, co zbývá po jejich precizním odstranění) zapsat do slov, která bohužel i mne dokážou spolehlivě rozčílit, kdykoli na podobné diskusní fórum zavítám.

A ještě si dovolím poznámku, že jsem osobně moc rád, že tě tohle období zajímá a že k němu dokážeš přistupovat střízlivě a bez extrémních předsudků z jednoho z pólů názorového spektra. Není nic horšího, než si pohled na skutečnost dopředu zastínit ideologickými brýlemi, protože pak se dá snadno přehlédnout mnoho doopravdy důležitých skutečností.

4 Vendy Vendy | Web | 23. září 2014 v 12:49 | Reagovat

Mně se Ženská za pultem docela líbí, už proto, že je to docela poklidné a přitom zábavné vyprávění. Soudruhování a soudružkování jsem taky zažila, takže mi to nepřipadá nijak divné ani nepatřičné, v tomto seriálu - probůh, vždyť to byla taková doba!
Stejně tak i mně šlo hlavně o příběh, osudy lidí, nejen hlavní hrdinky, ale i ostatních holek z obchodu. Pulty plné potravin? Někdo může namítnout, že pulty z té doby zely prázdnotou. O tom pochybuji, byly salámy, byly saláty i obložené chlebíčky, ruská vejce a aspiky, stejně tak zákusky. Pravda, spousta věcí byla podpultových, telecí, játra, čabajky nebo některé trvanlivé salámy. Ale spousta věcí byla naopak k mání a takový junior se tenkrát dal jíst, na rozdíl od dnešního junioru, který je opravdu plný sr*ček.
Jediné, co mě tam opravdu baví a rozesmává, je, když si holky odběhnou od pultu, kde je fronta lidí, a řeší své soukromé problémy. Dnes by je vyrazili, ani by neřekly popel.

5 Teeda Teeda | Web | 24. září 2014 v 11:59 | Reagovat

[1]: Nemyslím si, ž e v tom seriálu ta ideologie tolik vyčnívá. Jde tam o jednotlivé příběhy učednic a prodavaček, klasické lásky, rodina a podobně. Ono politické ovzduší tam vnímám jako součást doby protože tak to tehdy prostě bylo. Kdyby to v tom seriálu chybělo, bylo by vzhledem k době vzniku něco v nepořádku.

[2]: Jé, ty si tak milá. :)Zase až tak moudré to není. Je to jen myšlenka. .)
Ale jak popisuješ Vyprávěj, tak myslím, že si úplně rozumíme. :)

[3]: Ach, ty diskuze, to je úplně přesně napsáno. Já si kolikrát rvu vlasy hrůzou nad tím, co kdo z té klávesnice pustí do světa.
Děkuji. Vnímám to z pohledu dějin a psychologie. Jedna věc je politika, jiná věc jsou lidé, a dále jsou lidé takoví a lidé makoví. Každá mince má dvě strany. Tohle ve mně zanechal náš vysokoškolský vzdělávací systém. Jesli je to dobře asi prokáže až život. .)

[4]: Přesně. Vnímám to jako takový oddech, který mě navíc naplní tou nostalgií. Nepovažuji to za esenci kvality, ale myslím, že už jsem koukala i na mnohem větší hlouposti. :)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 7. října 2014 v 17:14 | Reagovat

Nelíbí se mi na tomhle seriálu do jaké pozice postavili hlavní postavu. Muže kterého milovala se musela vzdát. Svoboda rozhodování dostala výprask...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama