Listopad 2014

O cizincích, chlapech a zlých dětech

29. listopadu 2014 v 8:29 | Teeda |  Myšlenky
Už jsem se jednou zmiňovala ve své svlékací teorii, že máme v "módě" typy zákazníků dělitelné podle svého chování v kabinkách. Čím déle však v obchodě s oblečením pracuji, tím více získávám pocit, že tahle práce má několik dalších rovin, o kterých jsem dříve skutečně nemusela přemýšlet. V momentě, kdy se v téhle práci posunete od počítání kusů na kabinkách někam dál, je potřeba se obrnit velkou trpělivostí. Tahle práce má totiž nekonečně odstínů...


Díky, že můžu.

23. listopadu 2014 v 0:49 | Teeda |  Fotím
Přemýšlím nad tím teď snad každý den. Vždycky jsem byla trochu cíťa. Emotivní děvče. U hymny pláču a Němou barikádu nedokážu předčítat nahlas. Jsem tak hrdá Češka, až se toho bojím. Je v tom jistý patos. Přesto vždycky dokážu vytáhnout z kapsy dávku kritiky a ironie. Což je mimochodem typicky české. K tomu všemu jsem byla vždycky "havlova holka". Táhlo mě to tímhle směrem protože kromě toho, že jsem emotivní idealistka, jsem ještě děvče, co má rádo dějiny. A v nich vůni svobody.


Citronový koláč

12. listopadu 2014 v 15:54 | Teeda |  Chutě
Nejdřív jsem ho upekla. Vychladl. Pak jsem ho pocukrovala. A nakonec se do něj zakousla a byla strašně zklamaná. Vůbec to nebylo takové, jaké jsem si to představovala. A tak jsem fotky hodila do koše a říkala si, že o tomhle koláči psát nebudu. Jenže jsem druhý den přijela pozdě z práce a nevěděla, co bych to mlsné tlamky vzala. Inu vzala jsem onen citrónový koláč. A Bože!, chutnal mi. A tak jsem vytáhla fotky z koše a říkala si, "ještě počkám". Ale už o tom není pochyb.


Ničitel s hebkým kožíškem

10. listopadu 2014 v 16:03 | Teeda |  Myšlenky
Už je to nějaká doba, co jsem zmiňovala náš nový přírůstek. Kocour Vojta zaujal v našem šedém životě místo malíře s paletou barev. Podotýkám dost neukázněného malíře, protože nám ten život okamžitě vybarvil a to tím nejdrsnějším způsobem. Na druhou stranu, člověk se naučí smát všemu. Náš život je teď o tolik vtipnější.


Pětibodová výzva

5. listopadu 2014 v 23:10 | Teeda |  Drobky
Předsevzetí. Obyčejně si je lidé dávají s počátkem roku. Já ale letos začínám dřív. Mám potřebu si ve svém chaosu vytyčit vrcholky, které chci zdolat. Nedělám to pro srandu králíkům. Dělám to, protože si to potřebuju uspořádat. Navíc, už mám nový diář a nepopsané listy vyzývají. Zjistila jsem, že pokud si nedám konkrétní cíl, který vrcholí a je nějak neodvratně časově ohraničený, nikam to nevede. Proto přicházím s revolucí. Kdy, když ne teď. Kdo, když ne já.