Díky, že můžu.

23. listopadu 2014 v 0:49 | Teeda |  Fotím
Přemýšlím nad tím teď snad každý den. Vždycky jsem byla trochu cíťa. Emotivní děvče. U hymny pláču a Němou barikádu nedokážu předčítat nahlas. Jsem tak hrdá Češka, až se toho bojím. Je v tom jistý patos. Přesto vždycky dokážu vytáhnout z kapsy dávku kritiky a ironie. Což je mimochodem typicky české. K tomu všemu jsem byla vždycky "havlova holka". Táhlo mě to tímhle směrem protože kromě toho, že jsem emotivní idealistka, jsem ještě děvče, co má rádo dějiny. A v nich vůni svobody.



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama