O cizincích, chlapech a zlých dětech

29. listopadu 2014 v 8:29 | Teeda |  Myšlenky
Už jsem se jednou zmiňovala ve své svlékací teorii, že máme v "módě" typy zákazníků dělitelné podle svého chování v kabinkách. Čím déle však v obchodě s oblečením pracuji, tím více získávám pocit, že tahle práce má několik dalších rovin, o kterých jsem dříve skutečně nemusela přemýšlet. V momentě, kdy se v téhle práci posunete od počítání kusů na kabinkách někam dál, je potřeba se obrnit velkou trpělivostí. Tahle práce má totiž nekonečně odstínů...



Cizinci
Nikdy jsem taková nebyla. Jakkoli mi cizinci v běžném životě nadále nevadí, v obchodě je to ale noční můra. Vietnamci. Zásadně chodí nakupovat hodinu a méně před zavíračkou, když máte už skoro vše složené a uklizené a myslíte jen na to, jak byste šli už rádi taky domů. Španělé. Rozječení, zpravidla s nekonečným počtem rodinných příslušníků, pořád chtějí něco přinést, pořád se na něco ptají, ale anglicky skoro nerozumí. Rusové. Absolutně nejhorší. Chovají se k vám jako k póvlu. Věci vám na kabinkách jen tak odhodí, pokud je rovnou nenechají v kabince. Zásadně nezdraví. A nejvíce mi vadí, jak na mě mluví rusky a čekají, že s nimi tak budu komunikovat. Tak to ne, drahoušci. U nás se rusky nemluvilo a mluvit nikdy nebude.

Chlapi
Někdy se jim směju. Třeba když sedí na rohu na stoličce s knihou nebo mobilem nebo tam třeba taky usínají, zatímco jejich děvče nakupuje. Pak jsou tu ti aktivní. Běhají po obchodě a shání pro svou drahou polovičku kde co. A pak jsou tu ti, co platí. Většinou to vybadá podivně a bizardně, ale někdy se musím na té kase usmát.
On: "Já ti to vezmu."
Ona: "No to si se zbláznil? Ani náhodou."
On: "Tak ty mi moje kalhoty pereš, tak já bych ti jedny mohl koupit, ne?"
On a ona: pusa. On mi podává platební kartu. Ona se červená.

Rodiny s dětmi
Věřte nebo ne, vadí mi víc než Rusové. Nikdy jsem na děti moc nebyla. A nikdy jsem nebyla na bezmezně tolerantní rodiče. Představte si to. Skládáte hromádku triček. Podle velikostí. A ještě aby byla všechna stejně a lícovalo to. A pak kolem projde holčička, a jak jde, jede rukou po lavičce složených věcí a shazuje jednu hromádku za druhou na zem. Jiný kluk se zase pověsí na kruhový stojan s kabáty a převrhne ho. Všechno je poshazované na zemi a co udělá tatínek? "Péťo, pocem." Nevynadá mu, dokonce se ani neomluví nebo nejde zvednout něco z toho, co tam jeho dítě natropilo. Na facku. Dítě i rodič.

Babičko
Je tu ještě jeden odstín, který jsem nezmínila. Práce v obchodě vám dá nahlédnout do typů lidí. Cizinci, páry, chlapi, i lidi, na kterých vidíte finanční kategorii, a pak taky rodiny. Matky a dcery jsou nesmírně zajímavá kapitola. Mě ale nejvíce drásají babičky a vnučky. Ničí mě ten vyžírkovej svět, kdy babičce na vnučky nákup nestačí karta a ona jí nutí hledat po kapsách další peníze, aby teda mohla nějak ty její věci zaplatit. Chudák babička ani neví, jak používat platební kartu. Její vnučka jí to ale ráda ukáže. Občas se za tou kasou stydím. Za ty nevychovaný bezcitný spratky. Pak si zase říkám, že si za to lidi můžou sami. Jak si je vychovali... Ale stejně. Častěji vídám suché rozkazovačné holky a sehnuté smutné babičky. Vděk a vřelost se sice sem tam objeví, ale je to nesmírně vzácné.

Na poslední chvilku
Jedním z mnoha odstínů téhle práce je zachování tváře. Jsem milá. Jsem milá i na ty, které od pohledu nenávidím. A jsem milá i na ty, kteří chodí nakupovat hodinu před zavíračkou a hrabou se v uklizených krásných kopičkách. Vytahují úplně zespod kalhoty největší velikosti. Je jim jedno, že je to všechno úhledné a že to asi někdo musel složit. Tihle lidé taky dost často vůbec nenakupují. Jen zvednou tričko a pohodí ho zpět. Ti nejotrleší vejdou do obchodu pět minut před stáhnutím mříže. Naberou něco z každého stolu. Povrtají se všude. Vlezou do kabinek, a když provokativně stáhnete napůl mříž, tak kabinky opustí, aniž by si cokoli koupili. Nechají po sobě spoušť na obchodě i v kabinkách. Proč taky ne. Nemusíme jít přece hned domů. Můžeme v klidu ještě do noci uklízet.


Práce v obchodě s oblečením má více než padesát odstínů. Je to nepřeberná změť emocí a psychologie. Navzdory tomu, že mě práce s lidmi baví, jsem ráda, že tímhle se v životě nebudu muset skutečně živit. Kdykoli mám chuť někoho zadupat do země, tak si říkám, že to je jen brigáda. A že, díky Bohu, můj život má i lepší odstíny než tuhle padesáti tónovou šeď.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 29. listopadu 2014 v 9:39 | Reagovat

:) je mi skoro líto, že jsme podobně neškatulkovali lidi na zámku :).
.
Jenom ke chlapům - mám spolužáka, kterému se všichni smějeme. Jezdí s přítelkyní nakupovat do Prahy. Funguje to tak, že on běhá po obchodě, zkouší si věci a ona chodí tiše za ním a nosí mu jinou velikost.
.
A to s těmi babičkami - to není pravda, viď že ne? Já si pamatuju, jak jsem od babičky nikdy nechtěla ani koupit čokoládu, protože jsem se styděla (a to s babičkou bydlím).

2 Robka Robka | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 10:04 | Reagovat

Do obchodů s oblečením chodím málo, ale když už, snažím se to, co si prohlédnu a nekoupím, zase složit nebo pověsit na ramínko. Ale celkově tam chodím nerada, hlavně v těch velkých obchodních centrech. Dělat bych tam nechtěla, stačí mi chvilka a bolí mě hlava z hudby, co tam většinou duní pořád dokola ( děs, běs) a věřím tomu, že lidi nebývají jenom příjemní. Zvlášť teď před Vánoci lituji prodavačky, je to nápor na nervy.
A s těma babičkama je to pravda... bohužel. Pokud ale někdo naučí vnučku (vnoučka) odmalička, že bude mít všechno, na co si ukáže, nesmí se divit. Děti je třeba vést ke skromnosti, jinak se to v budoucnu takovým babičkám šeredně vymstí. Vnučce je pak jedno, jestli bábi bude mít na léky a nájem, hlavně když jí zaplatí ty prima cool hadříky.

3 Lawiane Lawiane | Web | 29. listopadu 2014 v 10:06 | Reagovat

Hezký článek s morálním aspektem. Taky mě fascinuje přístup některých rodičů... nuže pak z toho jsou v pozdějším věku ty vyžírky babiček. Moje babička díkybohu nakupuje jenom v sekáči. :)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 10:31 | Reagovat

Jo, cizinci, to je kapitola sama pro sebe. Jako já když jsem v Praze a někdo na mě promluví rusky, rozumím mu, ale rozhodně nemám chuť se s ním bavit. Když už jedou do Česka a neuměj jazyk naší země, tak ať si aspoň osvěží angličtinu...
Co se rodin s dětmi týče, naše nakupování je kvůli dvouleté sestřičce většinou dost akční. Buď si ji musíme vzít do kabinky, nebo musí před kabinkami čekat nějaké jiné dítě. Jinak většinou nemáme šanci si ani nic zkusit. :D
A co se babičky týče - nejsem zvyklá vysávat ani rodiče, natož prarodiče. Ti jedni prarodiče mi nikdy nic nekoupili, protože šetří, ti druzí by mi naopak věnovali svůj důchod. Jednou mě takhle druhá babička vzala na nákup a já si stejně boty koupila za svoje peníze. :D Jen kalhoty a tričko mi koupila, aby se neřeklo. :)

5 sarush ef sarush ef | Web | 29. listopadu 2014 v 11:30 | Reagovat

Skvelej článěk. Upřímně třeba ti Rusové by mě fakt zajímali, já to sama nikdy nezažila, neměla jsem "tu čest" na ně někde narazit.

6 Janča Janča | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 12:42 | Reagovat

Zajímavý článek. :) Netuším, proč bys měla s Rusy komunikovat jejich jazykem, když ty jsi tady doma, tak ať oni mluví tím našim snad ne? Já když někam jedu, tak se snažím naučit alespoň základní slovíčka a potom používat angličtinu nebo němčinu. Opravdu bych na nikoho nevalila česky, když vím, že je nesmysl, aby se to kvůli mně prodavači učili.
Jinak s těmi babičkami je to smutné, ale máš pravdu s tím, že za to může ta jejich výchova. Babičky jsou tak moc hodné (většinou), že toho vnoučata využívají.

7 Michelle Michelle | Web | 29. listopadu 2014 v 14:40 | Reagovat

Nevím proč, zní mi to hrozně typicky pro velká města. Dovedu si představit, že v Brně to funguje úplně stejně. Je to smutné. Já si vždycky připadám hrozně, když mi babička chce přidat na něco, co jsem si koupila. Nedovedu si představit, že bych ji nechala platit za celý nákup a ještě ji tahala s sebou.

8 Willy Willy | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 15:35 | Reagovat

Pěkné čtení)

9 Elwin Elwin | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 14:05 | Reagovat

na tvůj článek o zákaznících si pamatuju a mimochodem pokaždé, když jdu do obchodu s oblečením, na něj myslím a snažím se po sobě zanechat co nejmenší bordel :D

tohle čtení bylo trochu smutné, hlavně o babičkách, které hledají po kapsách poslední drobáky.. Jasné, jak si je vyhcovali, tak je mají, ale i tak. A že jsou cizinci tak děsní, to mě trochu děsí. Stejně jako příklad s dětmi, to by si to moje budoucí mohlo zkusit a takovou by dostalo po škrani... ach jej.
Tak se drž a pěknou neděli :)

10 PaPája PaPája | Web | 30. listopadu 2014 v 18:33 | Reagovat

Á, ty tvoje články prostě žeru. Moc dobře se to čte, dá se do toho skvěle položit a i se nad tím zasmát, protože spící chlapíci u kabinek ... to už jsem někde viděla :D a samotnou kategorii matka-dcera sama zažívám. Rozhodně jsem nikdy moc nepřemýšlela, co vlastně zažívají ti za pultem, ale věřím, že na tyhle psychologický rozbory je to jako dělaný - když chodíme prodávat se školou na všemožný věci prodávat srdíčka a kytičky, pak už máme po vteřince jasno, jak se ten člověk zachová a jestli si to vůbec koupí. :D

A na "představení" vnučka dcera bych teda emocionálně moc neměla. Drásalo by mě to...

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 23:28 | Reagovat

Výborně napsáno! Já jsem ten typ, co pro sebe chodí nakupovat, jen když musí a chce mít pak nákup co nejrychleji za sebou. Když zboží jen trochu vyhovuje, beru ho a nevymýšlím. Ale přiznávám, taky bych ochotně nakupoval a ani by mi nikdo nemusel prát kalhoty :-)

12 Kika Kika | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 0:04 | Reagovat

úplně se dokážu vcítit do Tvých emocí až na to, že já jsem lidi po chvilce nenáviděla! :D já pracovala asi dva měsíce v pánském oblečení a to byla taky radost pohledět - pánové většinou absolutně netuší ani co mají za velikost.. No a nejlepší zážitek byl, když ke mně a ke kolegyni naklusala babička s dospělým vnukem a nutila nám ho jako ženicha!!! :D

13 Teeda Teeda | Web | 2. prosince 2014 v 22:13 | Reagovat

[1]: Tak pravda to bohužel je. Však píšu, hanbou bych se za ně propadla.

[5]: Tak to máš jedině důvod k radosti.

[9]: No.. tak je príma jestli to mělo minule trochu vliv. Ale jsem si poměrně jistá, že z lidí, co nám tam chodí si můj minulej článek asi moc nepřečetlo a když ano, tak si to rozhodně nebrali k srdci. :D

[10]: Ty si nejmilekší. :)
No věř mi, taky se mi z těch babiček svírá srdce.

[11]: No nejradši máme právě ty, co vyzkouší, vezmou, nevymýšlí si a neloudají se. :D

[12]: Tak já myslím, že pánské oddělení má i tu výhodu, že chlap se spíš zeptá a často to chce mít rychle hotovo. Ty ženský, to jsou ale takový čunčata, fakt... zůstává z toho rozum stát. Nicméně je fakt, že ženichy nám nikdo nenabízí. :D

14 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 21:37 | Reagovat

Trochu mi to připomnělo bývalou práci... i když to nebyla práce s oblečením, ale taky s lidma. Ty pozdě chodící bych vraždila. Když byli slušní a omlouvali se, tak v pohodě, ale to bylo výjimečně. Vzpomínám na jednoho, co mi řekl - Ještě jsou dvě minuty do zavíračky, to se stíhá, ne? A ty děti... který couraly všude a nejradši otiskovaly špinavý ruce na výlohu a šéf pak pořád ječel, že jsme to blbě umyli...

15 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 7. prosince 2014 v 8:25 | Reagovat

Opět krásně popsaná "typologie" lidiček :)
Zažívám něco podobného ve svém salonu krásy, jen nemusím skládat to oblečení.

16 Bev Bev | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 7:55 | Reagovat

Jo, moc pěkně jsi to zhodnotila, některý lidi jsou zkrátka paznehti bez kouska slušnosti. Jak už jsem říkala minule, jsem tak zblblá, že se občas přistihnu jak automaticky skládám i věci, které jsem vůbec neměla v ruce. :D
Taky extrém.

17 Karin Karin | Web | 15. prosince 2014 v 13:07 | Reagovat

Zajímavý sociologický průzkum :) práce s lidmi musí jednoho vyčerpat, ale snad občas i pobavit :)
Já brigádničím jako uklízečka v panelácích (už druhým rokem). Taky bych mohla zkusit něco podobného napsat. Mám přehled kde bydlí kdo, ale jelikož o většině obyvatel toho moc nevím, je zajímavé si to domýšlet :)

18 Strange Strange | Web | 15. prosince 2014 v 22:54 | Reagovat

Poloviny těchto typů si jde všimnout i jako "obyčejný" zákazník, napříkla rodin s dětmi :)

Jinak moc zajímavý článek, člověk za pultem tak nějak ani nevnímá...

19 lovitka lovitka | Web | 17. prosince 2014 v 11:15 | Reagovat

Haha, děti a Rusové. Noční můra všech, kteří pracují s lidmi. Otisky rukou všude po výloze. Lidé, kteří zásadně nezdraví a neděkují. Uf.
Kapitola babiček je nicméně smutná, tohle jsem zrovna nikdy nepozorovala...

20 eazi eazi | Web | 26. prosince 2014 v 14:53 | Reagovat

Já k tomu všemu nesnáším nakupující důchodce, co usnuli v historii. Turistické boty za 499 jsou strašně drahé, funkční triko za 129 taktéž a s bundou 3v1 za 1199 si opravdu děláme srandu?!
S babičkami nakupujícími vnoučatům v ČB moc zkušeností nemám, ale dost mě tvůj příběh děsí.

21 eazi eazi | Web | 26. prosince 2014 v 14:56 | Reagovat

A ještě jsem zapomněla na maminky, co si svoje dítko vykrmí jako vodňanské kuře a v 6ti letech je mu dětské oblečení úzké a dospělácké dlouhé, tak odcházejí s pohoršeným výrazem, že na jejich dítě prostě nešijeme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama