Tajemství a náhody mezi listy

8. února 2015 v 22:40 | Teeda |  Myšlenky
Když jsem ve čtvrtek v noci dokončila proces výroby sáhodlouhého elaborátu na poslední zkoušku, ani jsem si nešla lehnout. Jen jsem přes tu postel tak upadla. A zůstala ležet. Během pátku jsem sebrala poslední síly na poslední výkony. Když jsem celý ty svý plány vymýšlela, nenapadlo mě, že mít dvě zkouškový najednou… no… že to zkrátka není naprojektovaný moc dobře. A tak jsem se konečně dostala zase do toho počátečního bodu. Čistý stůl. A potřeba něčeho, co mě pošle někam jinam, honem pryč, konečně z tohohle světa. A vytáhla jsem z knihovny první divokou knihu, která mi přišla pod ruku.



Byla to kniha z antikvariátu. Někdy vám povím o tom, jak skvělá je a jak moc se jí nemůžu nabažit. Tentokrát chci ale mluvit o tom, co jsem v ní našla. Byla to fotka. Vyvolaná klasicky, ten starý formát, kdy je fotopapír ještě takový tlustý, asi jako když vezmu do ruky svoje černobílé fotky z dětství. A teď ta největší podivnost. Na té fotce je vyfocená velmi stará televize. V té televizi, zdá se, běží nějaká animovaná stará disneyovka. Přijde mi to jako poklad. A tajemství.

Stává se mi to v knížkách z knihovny. Lidé tam často nechávají záložky, někdy i peníze, jízdenky, sem tam seznam na nákup. Ale už se mi stalo, že jsem našla i putovní vzkaz. Byl to lístek, na kterém bylo napsáno jenom "jak se máš?" a pod tím někdo jiným písmem napsal o tom, co dělá a že venku je krásné jaro a jemu se líbí si číst na lavičce. Někdo další lístek otočil a připsal, že je vážně krásně a taky čte venku a přikládá kousek krásy i pro "tebe". A za igelitovým přebalem u desek byla vložená vylisovaná květinka. A tak jsem vzala pero a dopsala jsem další kus a vrácenou knihou ho poslala dalšímu čtenáři. A spojila se tak s někým dalším.

Tajemný svět zapomenutých záložek. Pouto, které se spojuje ty, co otáčí stejné stránky.

/Jediné, co teď dělám - dumám nad tou fotkou. Co to asi je!?/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. února 2015 v 23:14 | Reagovat

Znáš diáře s příběhem od Deaf Messangera?:)

2 Teeda Teeda | Web | 8. února 2015 v 23:28 | Reagovat

[1]: Tak o tom jsem nikdy neslyšela. Měla bych to znát? Oč kráčí? .)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. února 2015 v 23:35 | Reagovat

[2]: Vyrábí takový specifický diáře, do kterých vkládá třeba starý dopisy, jízdenky, vstupenky, útržky z knížek, fotky...co kde najde ve sběru, na ulici. Taky je to takový tajemný, byť zase jinak než vzkazy v knížkách z knihovny:)

http://www.deafmessanger.com/shop/

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 9. února 2015 v 7:25 | Reagovat

Asi bych měla opět chodit do klasické knihovny. Takhle totiž nacházím jen podtrhané výrazy a u toho napsáno "metafora" "synekdocha" a tak :)

5 gabrilei gabrilei | Web | 9. února 2015 v 9:29 | Reagovat

taky často nacházím v knihách různé druhy záložek ale jedna mi udělala obzvlášt' radost.... jinak hezký blog :)

6 Lenin Lenin | Web | 9. února 2015 v 11:37 | Reagovat

Já nevím proč, ale mě ta fotka dost děsí. :)

Nikdy jsem takový putovní vzkaz v knížce nenašla. Což není nic divnýho, když jsem si z knihovny půjčila všehovšudy asi čtyři knihy. Já lajdák. :D

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2015 v 16:43 | Reagovat

Podobné fotky jsem dělal nedávno, když jsem poprvé zkoušel nový foťák. Ale to tak funguje až teď ve světě digitálních fotek, dříve - ve světě analogovém - bylo ještě třeba fotku vyvolat a byla s tím spojená nezanedbatelná práce, takže ten význam musel být větší než u mých testovacích obrázků.  

Připomíná mi to nedávný český filmový dokument o nálezu obyčejných fotek jakýchsi Číňanů z dovolené, ze kterého se odvinul poutavý a téměř detektivní příběh.

8 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 10. února 2015 v 13:26 | Reagovat

Já našla ve knize z knihovny pohled, který tam nechal kamarád... když jsem mu ho vrátila, tvářil se divně. :-D
Jinak většinou nacházím jen čmáranice tužkou, podtrhané pasáže... Patří to ke kouzlům knihovny. :-)

A ta fotka je opravdu záhadná. Pro mě snad i trochu zlověstná. Co to té koze trčí z hlavy? A proč vypadá jako mrtvá (ty prázdné oči)? Je to vůbec koza? A co má ta dívka na rameni? :-D

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. února 2015 v 11:15 | Reagovat

To je pěkný nápad, s putovní knihou. Něco podobného pořádá Tlusťjcoh, ale knížky putují poštou. U mě uvízly už tři a měla bych ja poslat dál, jsem děsná brzda.
Líbí se mi ten nápad, připsat nějaký vzkaz nebo přidat třeba obrázek či vylisované kvítko.
Jinak, ta fotka je z pohádky Koníček Hrbáček z roku 1975, roztomilá stará animovka.

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. února 2015 v 11:16 | Reagovat

[8]: Dobré postřehy, vyvolávající spoustu otázek. Ale ta dívka je kluk... :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 11. února 2015 v 14:32 | Reagovat

Taky občas v půjčených knihách nalézám různé předměty sloužící jako záložky, nejčastěji kalendáře nebo účtenky. Máš pravdu, je to jako zvláštní, tajemný vzkaz, člověk si chtě nechtě musí představovat toho, kdo četl knihu před ním. :)

12 Teeda Teeda | Web | 14. února 2015 v 14:59 | Reagovat

Tak mě se taky zdála děsivá. Ale když je teď jasný, že je to Koníček Hrbáček, tak to veškerou zlověstnost ztrácí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama