Duben 2015

Hranice

16. dubna 2015 v 23:01 | Teeda |  Myšlenky
Seděla jsem na zídce a červánky za mnou dávaly všemu zvláštní podvečerní atmosféru. Měkkou a jemnou. Praha, která mi ležela u nohou, začala postupně rozsvěcovat světla a vedle mě si sedla partička cizinců. Ten, co mi seděl nejblíže, se občas otočil a podíval se na mě. Sympatickej tmavovlasej kluk. Cítila jsem ten pohled, a taky jsem cítila pokaždé, když zafoukal vánek, jak voní. Hrozně jsem si chtěla přisednout ještě o pár centimetrů blíž a dotknout se ho. Což bych neměla. A tak jsem přelezla zábradlí, seskočila dolů a vydala se večerem někam pryč.



Do poslední stránky

12. dubna 2015 v 18:12 | Teeda |  Myšlenky
Slovo za slovem. Hltám. Přelehávám a vrtím se na gauči. Lampička svítí do noci jediná. Čaj dávno vystydl. Otáčím na další stranu a cítím, že se blížím. Ke konci. Poslední stránka, poslední odstavec, poslední věta, poslední slovo. Zaklapnu jí, obejmu rukama a přitisknu k sobě. Dívám se prázdně do prostoru a moje mysl víří. Myšlenky utíkají daleko za zdi někam pryč. Mimo tenhle svět. Odložím knihu vedle, zhasnu lampičku a svezu se níž. Ležím a zírám do tmy. A chce se mi strašně brečet. A tak brečím.


Velikonoční jidášky

3. dubna 2015 v 10:47 | Teeda |  Chutě
Bylo to právě na Zelený čtvrtek. Ve čtvrtek před Velikonocemi zradil Jidáš Iškariotský Ježíše, a pak se oběsil. A v tento den by se také jidášky měly péct a na Velký pátek jíst. Sladké, kynuté, s medem, symbolicky ve tvaru provazu. V mých představách to bývalo zbožné tajemné jídlo. Až minulý rok jsem narazila na recept s fotkou a nestačila jsem se divit.