Listopad 2015

Vyvolané kousky léta

23. listopadu 2015 v 1:24 | Teeda |  Fotím
Člověk by chtěl takhle na úvod vytáhnout nějaké to moudro a pěkně ty fotky uvést. Háček je v tom, že v mém letošním trávení léta nic až tak geniálního nebylo. Jen takové to pražské dýchání teplého vzduchu, pikniky, dost (hodně) vína, courání po zapomenutých ulicích. Foťák zůstal dost dlouho v šuplíku, než mě vůbec napadlo do něj natáhnout nový film...


Portugalské koláčky s pomerančovým karamelem

21. listopadu 2015 v 12:48 | Teeda |  Chutě
Pomerančové a skořicové. Že tedy ten podzim spěchá zimě na proti, alespoň podle kalendáře, tak v obchodech už je u košů s pomeranči cedule "sleva". A všechno to po té kůře voní. Taky v ulicích jsou už první punče u stánků a skořici teď koupíte v pytlíčku s potiskem vloček. Blíží se to! Přesto pomeranč a skořice nemusí nutně znamenat zimní čas. Může to být třeba prosluněný portugalský koláček, který vám ponurý krátký den rozjasní. :)



Tíha

13. listopadu 2015 v 1:20 | Teeda |  Verše

/něco mě tíží, asi, snad ve vzduchu, nevím... /


Otevřená,
spadla jsem
na zem
jako kniha
a stránky se mi
pomačkaly.

Cosi tu zůstalo,
tíha
nepřečtených slov
tiká.

Otevírá
moje prázdno
v tobě.
Tak trochu si mě svlékl
a nechal v dešti.
Potrestanou.

Že jsem tě
nepřečetla,
nehodila na zem,
nezmačkala tvé stránky.





Švestkové koláčky

8. listopadu 2015 v 10:54 | Teeda |  Chutě
Esence podzimu. Šťavnatý, sladký listopad ukrytý v listovém těstě, vanilkovém cukru a rozpečených švestkách. Možná se mi vysmějete, protože na tenhle recept nepotřebujete skoro nic. A nezabere vám to téměř žádný čas. Možná, že sepsat ten recept na blog, zabere víc času, než příprava těchto primitivních koláčků. Tak se jen nechejte zlákat švestkovou vůní... :)



Zpátky do lesů

5. listopadu 2015 v 2:18 | Teeda |  Myšlenky
Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám a s tím, co nemám. Osm let jsem byla ve vztahu a zvykla jsem si na určitý druh jistoty. Potkávám se teď se dvěma pocity. Se strachem, protože jsem sama, a s pocitem štěstí, protože můžu cokoli. Jsem svobodná.



Jedno analogové jaro, prosím.

2. listopadu 2015 v 21:04 | Teeda |  Fotím
Ani jsem to nepostřehla. V jednu chvilku bylo září a já se všech ptala: "Co je za měsíc? Devět?". A teď jsem se konečně připravila na to, že budu za datum psát desítku a to tedy pozor, nebudu. Protože už je zkrátka a dobře listopad. A já se ptám, kam se, krucipísek, ten říjen poděl? Neudělala jsem nic, nestihla jsem nic a navíc jsem si myslela, kolik na to mám času. Ale! Jednu věc jsem přece jen udělala. Vyvolala jsem konečně fotky! :)