Zpátky do lesů

5. listopadu 2015 v 2:18 | Teeda |  Myšlenky
Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám a s tím, co nemám. Osm let jsem byla ve vztahu a zvykla jsem si na určitý druh jistoty. Potkávám se teď se dvěma pocity. Se strachem, protože jsem sama, a s pocitem štěstí, protože můžu cokoli. Jsem svobodná.




1. Kamarádi nejsou kamarádi
Postupně se ukazuje to, co už se tak nějakou dobu po ukončení vztahů děje. Začínají se ozývat kamarádi. Kamarádi, kteří zkouší, jestli je to (i přes ono ukončení vztahu) mezi vámi stále jen přátelské.

Ano je. Protože to, co cítím a co dělám, je shodné s tím, co si myslím. Nelžu. Pokud vás mám ráda, tak vám to povím. A co víc, pověděla bych vám to už dávno, pokud by to byla pravda.

2. Všichni jsou zadaní
Je to taková nepříjemná věc. Stojíte v kavárně, posloucháte přednášku a všimnete si fakt pěknýho kluka. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby si vás ovšem on nevšimnul také. Tak se na sebe občas zadíváte a oba občas ucuknete pohledem, a taky se oba podivně usmíváte, tak potutelně... Ten pocit, kdy se stydíte a víte. No a pak si to k němu nakráčí přítelkyně a vy si můžete akorát tak říct, jak je tenhle svět ztracenej.

A to se mi teď děje pořád.

3. Děvky uvnitř vás
Pokud prohlásíte, že nemáte chuť na jakýkoli vztah a máte toho po osmi letech až běda, zvedne se nějaké to obočí. Pokud ovšem navíc prohlásíte, že se nechcete vázat, ale máte chuť zkoušet nové věci, a prostě si tak hrát a zahrávat, rozhodně to bude mluvit v neprospěch vašeho charakteru.

Ach jo. Špatná jsem, špatná. Až běda...

4. Máte čas (sem tam) a je vám to na dvě věci, protože už nejste "dvě věci"
Chcete jít ven a chcete se jít bavit, ale kdykoli chcete napsat někomu ze svých známých, tak řešíte ono dilema. On má přítelkyni a ona má přítele. Jsou nerozluční, neroztrhnutelní, a vůbec, je to zkrátka párová indispozice. Nikdo s váma nikam nemůže jít, protože jste sólo. Jó, to kdyby se šlo ve dvou a ve dvou, tak by to jako ve čtveřici nebylo tak trapný. A mohli bychom dát deskovky a ták. Ale s tebou, když si už jen jedna?

Je to jako když pozvou Bridget Jones na večeři. Ťik ťak.

5. Zatracený city a zakázaný ovoce
Může se vám stát, že přes vaše předsevzetí, smýšlení a životní zásady, šlápnete do něčeho, do čeho jste neměli. Zkrátka a dobře, zapletete se citově. Stane se to, ani nevíte jak. A je úplně jedno, že to nechcete, a nejste tak jako tak ochotni s tím člověkem být a ani s ním být nemůžete (protože vás nechce, je vázanej, nebo mu to nepovíte, .. nebo cokoli... ). Prostě vás to sestřelí a nevíte, co si počít, protože svoboda, na kterou jste byli tak natěšení, je najednou zakalená. Myslíte na někoho, koho nemůžete mít a na základě toho odmítáte všechno ostatní, co se vám nabízí. Velká chyba. Jenže jak si jednou kousnete otráveného jablka...

Když už vám nějakej šmudla podstrčí to láskyplně nakažené jablko, tak můžete udělat dvě věci. Pustit se do té zbytečné citově zatěžující námahy nebo vycouvat. Já mám osm let sečtených a podtržených (a pud sebezáchovy), takže pokud hrozí zapletení, má rada zní "couvat" - čti, že prchat, co ti dech stačí. Snad vystačí...



Celkově vzato se mi to líbí. Být sama. Je to jako když vám z malé zahrádky otevřou zadní vrátka, která vedou někam do lesů. Bez pěšin, bez záchytných bodů, s divokou zvěří a nebezpečím. Může vás sežrat cokoli, ale taky je tu to lesní ticho, co voní. Sem tam sladké plody a mezi stromy nebe. A můžete se vydat na všechny strany. Bez pravidel. Za dobrodružstvím.

Jen pozor na lovce, pasti a nenechat se svázat...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 vencisak vencisak | Web | 5. listopadu 2015 v 15:42 | Reagovat

A pro koho teď pečeš?

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 15:50 | Reagovat

Co nemluví ve prospěch charakteru může dost silně mluvit ve prospěchu něčeho jiného! :)

[1]: A to je dobrá otázka. Já bych se kdyžtak přihlásil...

3 Teeda Teeda | Web | 5. listopadu 2015 v 16:39 | Reagovat

[1]: /[2]:/ Já mám teď výbornou spolubydlící. Cokoli upeču a uvařím, tak s nadšením zbaští.
Na druhou stranu, brala bych trochu přísnější strávníky s vytříbeným apetitem, tak dejte vědět kdy se stavíte a já napeču... :D

[2]: Můj názor! Ale ty pohledy... Lidi kolem mě jsou tak nezkažení...
:)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:02 | Reagovat

Ono ovšem být sama a nemoct z toho vybřednout, to je pak horší. Když se potutelně usmíváš, ale objekt tvého zrychleného srdečního tepu si tě ani nevšimne, případně ano a znechuceně odvrátí hlavu. Možná tak toužím nebýt sama, protože jsem sama už příliš dlouho. Vlastně vztahově odjakživa.
(Jo jasně, je mi patnáct, celej život před sebou a bla bla, ale to přece neznamená, že nemám na takové hormonální city nárok. Možná právě proto, že dospívám a vytvářím si pohled na svět, bych trochu toho "štěstí" mohla zažít.)

Užij si pocit svobody. :)

5 sarushef sarushef | Web | 5. listopadu 2015 v 17:23 | Reagovat

To musí být docela síla, po osmi letech, hlavně proto, že člověk už je zvyklej na určitý trávení času a bum a nic. Ale ono si asi zase hodně rychle zvykneš :)

6 Opica Opica | Web | 5. listopadu 2015 v 17:35 | Reagovat

Teedo nemusíš odpovídat, já vím, že se osobní věci na blozích moc nepřebírají a taky mi do toho nic není, ale rozešli jste se po tak dlouhé době kvůli někomu třetímu nebo vám prostě skončila "spotřebnní lhůta"? Něco teď řeším a fakt by mě to zajímalo...

7 Teeda Teeda | Web | 5. listopadu 2015 v 18:54 | Reagovat

[4]: Tak myslím, že v patnácti máš na ty pocity nárok nejvíc :), na druhou stranu se tomu později usměješ. Máš všechny super věci teprve před sebou... :)

[5]: Popravdě se moje trávení času až tak moc nezměnilo. Až na tenhle detail, že když na akce chodí všichni v párech, tak jsem tam divná. :D

[6]: Tak já myslím, že to z mých článků bylo cítit už dlouho, že jsem nesvá z toho, že jsem tak dlouho svázaná. A nebyl k tomu žádnej vnější důvod. Nikdo třetí a myslím, že by to celkově šlo v klidu tak mít i stejně dál. Takže to byla jen moje vnitřní nestálost, zvědavost a touha po svobodě. Nic víc, nic míň. ,)

8 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 19:04 | Reagovat

[7]: Asi mi nezbývá než doufat, že máš pravdu  :-)

9 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 19:37 | Reagovat

Bodu 2 vzhledem k článkům co se každodenně objevují na titulce (a komentářům pod nimi) prostě nevěřím!

10 Magdaléna Magdaléna | Web | 5. listopadu 2015 v 22:21 | Reagovat

Kdysi dávno mi kamarádka napsala zprávu, která obsahovala slovní spojení "jsem zadana"... celá zpráva byla bez interpunkce, a tak jsem se logicky zeptala, jestli to znamenalo "jsem zadaná" nebo "jsem žádaná"... a dostalo se mi odzbrojující odpovědi, že to jde vlastně ruku v ruce. A je to možná trochu fakt. Ale to než taková moje soukromá odbočka. :-)
.
Co na to říct, stejně si to musela tak trošku čekat, ne? Ale myslím, že se najde dost párů, kde na sebe ti dva nejsou tak fixovaní.

11 Egoped Egoped | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 23:26 | Reagovat

[3]: Tak to nezbývá nic jiného, než nahlédnout i do jiných okruhů... A třeba zjistíš, že jsi to nakonec ty, kdo je vlastně nezkažený :)

[6]: A ty, Opico, ty budeš další na řadě! Vypočítal mi to tak kompjůtr s koňskou hlavou :)

12 Sentencia Sentencia | Web | 7. listopadu 2015 v 9:35 | Reagovat

Ono oba stavy mají něco do sebe. Když jsem byla zadaná, chyběla mi volnost a štvalo mě spousta věcí. Když jsem byla volná, chyběla mi ona jistota, že se můžu na někoho spolehnout, ale zase mi hodně věcí vyhovovalo. Teď jsem zadaná a zase mě kupa věcí štve a někdy bych nejradši svého Hasiče zabila, ale zároveň jsem strašně ráda, že ho mám :)
Myslím, že není důležité v jakém "stavu" jsme, ale jak se v něm cítíme. Jestli jsi teď spokojenější sama, tak proč sama nebýt? Až někoho budeš chtít, nebojím se toho, že ho nenajdeš ;)

13 Teeda Teeda | Web | 8. listopadu 2015 v 10:53 | Reagovat

[9]: Dobře. Asi jsem měla dát na vědomí, že ti, co jsou mému oku lahodní, jsou zadaní. :D

[10]: Asi jsem to čekala všechno do puntíku, ale... nepotěší to. ,)

[12]: Pokud budu vůbec chtít... :)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 14:29 | Reagovat

Moc přeju aby nově nabytá svoboda pro tebe dál byla jenom radostí, pasti bezpečně sklapnuté a otravných lovců pomálu a to všechno přesně tak dlouho, jak si sama budeš přát.:)

15 Opica Opica | Web | 9. prosince 2015 v 13:30 | Reagovat

[11]: A jéje, ty s koňskou hlavou jsou asi úplně nejpřesnější :( samozřejmě hned po těch, co mají procesor zavřený v křišťálové kouli a ptáš se jich nahý za úplňku. Kdybych si ten komentář přečetla dřív, ušetřila bych za vánoční dárky! :D

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 14:02 | Reagovat

Kruci, takhle samostatná, soběstačná a šťastně spokojená bych taky chtěla umět být.
Jsem jedna z těch, co to bez chlapa nedává. A nebo bez maminky. A nebo bez kamarádky na plný úvazek.
Já jsem zvířátko ochočené, navyklé na klec a možná vodítko.
Ale běda pánečkovi, který mi ten řetěz zkrátí příliš :-)
Moc Ti přeju, aby Ti všechno vycházelo tak, jak si přeješ :-)

17 Tucka Tucka | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 15:09 | Reagovat

Jé gratuluju k článku na úvodce! :)

18 Illumináti Illumináti | Web | 9. prosince 2015 v 16:20 | Reagovat

wow
                      such úvaha
              very les
   much čas

19 hedd hedd | Web | 9. prosince 2015 v 16:37 | Reagovat

Ač jsem zatím neprodělala jediný rozchod, s mým milým jsme spolu 2 roky, tak si všechny ty pocity dokážu vybavit. A chápu tě. Je to skvělé, ale zároveň....
A gratluji k umístění na úvodku! :)

20 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 18:41 | Reagovat

Děvky uvnitř nás. No...a to má být snad špatně?

21 Jana Jana | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 20:15 | Reagovat

Já se nechávám svazovat ráda :)

22 Kerr Kerr | Web | 9. prosince 2015 v 20:58 | Reagovat

No tak to je sakra naprosto přesný.

23 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 9. prosince 2015 v 21:29 | Reagovat

Fíjo. Obdivuju, že si umíš užívat svobodu. Já si nedovedu představit, jak bych fungovala bez svého drahého, jsem prostě tak nějak dělaná do páru.
K bodu 3: Kašli na to, co si myslí ostatní. Vždyť jsi nezadaná, tak co? :)

24 Ahojky Ahojky | E-mail | 9. prosince 2015 v 21:30 | Reagovat

napíš :*

25 Karol Dee Karol Dee | Web | 9. prosince 2015 v 21:35 | Reagovat

Dobrý článek, rozhodně lepší než většina, která se na titulce objevuje. Takové ty "je super být single". Ono to asi zase tak super nebude, když tři z pěti bodů se týkají potenciálního dalšího vztahu. :D

26 Grumpy Grumpy | Web | 9. prosince 2015 v 22:02 | Reagovat

Když chce slečna vyzkoušet něco nového, nemusí být rovnou přece "děvka" ;-) Ale jo, taky si často na večírcích připadám jako Bridget. Tick tock.

27 Dreamer Dreamer | Web | 9. prosince 2015 v 22:07 | Reagovat

momentálně jsem v porozchodový fázi a není lehký udržet mysl na jisté úrovni... možná je to jenom můj případ, ale mám pocit, že se zbláznim a nedokážu normálně myslet.. a už nechce věřit nikomu a nic začínat

28 Teeda Teeda | Web | 10. prosince 2015 v 16:38 | Reagovat

[25]: No, nechci působit špatně, ale to, že se mi někdo líbí, ještě neznamená další vztah. Spíš bych si hrála, což nejde, protože nikdo nic takovýho nesmí, když je zadanej. :D Je to zkrátka pech. Ale trvám na tom, že nebýt vazaná v páru, je prostě fajn. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama