Komentáře

1 GoGosen GoGosen | Web | 24. února 2016 v 21:45 | Reagovat

Já ti rozumím, taky nechci děti. Nejsem rodinný typ a navíc profesi kterou chci dělat, je trochu nebezpečné mít rodinu. Takže já jsem na tvé straně.

A nesnáším též, když někam dítě vleze, třeba do restaurace....nebo když jdu a dělám že ho nevidím a vrazím do něj a je mi jedno zda spadne nebo ne

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 24. února 2016 v 21:59 | Reagovat

Přesně! Nesnáším ten nevychovaný a rozmazlený druh dětí, který si zkrátka myslí, že vždy bude po jejich. Připadá mi to potom jako chyba rodičů, protože jim nepředali dobré společenské dispozice. Takové děti za to sice nemohou, ale opravdu nemám kolikrát daleko od toho, abych se s někým kvůli jejich chování nepohádal. Nejhorší jsou již zmíněné restaurace a hromadná doprava.

Ale občas je zábavné sledovat maminkovské hádky na dětském hřišti, když se jejich rozmazlený dětičky začnou prát o nějakou hračku.

3 B. B. | Web | 24. února 2016 v 22:02 | Reagovat

Naprosto ti rozumím, ač bych děti jednou chtěla (klildně co nejdřív). Ale nebojím se říct, že nenávidím ukřičené a ustarané maminky a poblázněné těhulky. Zkrátka ty ženy, které si myslí, že když mají dítě (ať už v sobě či vedle sede), že jsou najednou něčím, co se musí uctívat a všichni je musí zbožňovat. Fakt nemusí.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. února 2016 v 22:12 | Reagovat

[3]: Tak nějak to mám, teda i když ne s tou určitostí. Možná někdy. A mám to i podobně jako autorka, že se ráda starám, vařím, peču, připravuju dárky a vůbec prostředí a "pozadí", ale na druhou stranu absolutně odmítám, aby to bylo bráno jako samozřejmost a aby ostatní měli dojem, že se všechno magicky dělá samo, takže jsem schopná sjet kohokoli, že špinavé prádlo patří do koše, jsem schopná pět minut stát nad bratrem, dokud to nádobí nedá do myčky místo aby ho hodil na stůl a podobně. Možná to je ještě větší známka, kdy se k pečování přidává i snaha o výchovu (i když už dospělých :D), ale neznamená to nutně touhu po dítěti a "blitíčkové blbnutí".

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. února 2016 v 22:14 | Reagovat

[4]: Ale naštěstí mi to nikdo nevnucuje a v okolí jsem se nesetkala s tím, že když někdo nechce děti nebo maximálně jedno, je vyvrhel. Berou to tak, že je to soukromá a individuální záležitost, ale taky je to možná tím, že plno lidí tu pochází ze tří a více sourozenců a jelikož jde o malou vesnici s dalšími malými vesnicemi v okolí, dobře chápou, že čím víc krků, tím mizerněji na tom jsou.

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | 24. února 2016 v 22:27 | Reagovat

Je každého věc, jak s životem naloží a zda bude mít děti nebo ne..
To já si vždycky říkala, jo někdy, ve vzdálené budoucnosti, ale tak nějak mi přišlo, že mi to s dětmi nejde, že nejsem mateřský typ

a než se člověk naděje, přijde to na něj a děti chci a je si jistý, že to zvládne, i když váhá, zda bude dobrý rodič..

7 klavesnicetuka klavesnicetuka | 24. února 2016 v 22:28 | Reagovat

[3]: poblázněné těhulky, to mě pobavilo:-)
ale máš pravdu, souhlasím...jen tajně doufám, že nebudu taky poblázněná těhulka nebo střelená matka, která si myslí, že se točí vše jen kolem ní...naštěstí mé těhotné kamarádky nebo již matky jsou normální a nemyslí si, že jsou středobod vesmíru

8 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 25. února 2016 v 0:34 | Reagovat

Já mám malou sestru a tak taky vím, že rozhodně nechci dítě ve třiadvaceti, ale klidně až po třicítce. Nestavím se proti tomu, ale dítě je prostě výzva. Aby bylo šťastné, ale zároveň nelezlo na nervy všem takovým, jako jsi ty. (bez urážky ;)) Vždycky mě dostává, když moje spolužačky vyslovují své plány o dětech a tak. Jasně, já jsem ještě s nikým tyhle bio záležitosti nezkoušela, ale jejich výsledek mohu už tři roky pozorovat u nás doma a fakt rada pro všechny rodiče - pokud vaše 10+ děti prosí, abyste jim udělali sourozenečka, nenechte se oblbnout a dál buďte opatrní. .:D

Pro mě by tedy asi mít dítě znamenalo fakt velkou výzvu. Takovou, která se hnedle nedokončí, nemá jasný průběh, body... No nic.

Dobrou a propříště kavárenský klid přeji. ;)

9 Lenin Lenin | Web | 25. února 2016 v 0:39 | Reagovat

Ja te chapu. I jako matka. Kazdej ma svaty pravo deti nemit, proc ne? Lidem, co to kdekomu vymlouvaj, bych fackovala, protoze co je sakra komu do toho, ze si nehodlas nicit rozkrok i zivot detma? :)

Nejsme ohrozenej druh, plodit soply neni spolecensky veledulezity, tak at si pripominky kazdej strci za klobouk. Kazdemu co jeho jest a pokud ti vadi delat veci pro nekoho, kdo je bere jako samozrejmost, tak je vyskrtnuti materstvi zodpovednej krok. :D

Ja to beru tak, ze jsem taky byla nevdecnej smrad a holt mi bude oplaceno stejnou minci.

Nekterym matkam to prilis vleze do hlavy, citi se byt necim vic, a pritom otehotnet a porodit dite je tak easy (vim, o cem mluvim, ze). Taky me deptaj ty velematky, co vsude jen prekazej, valcujou te kocarem, svy nevycvalany zmetky prehlizej, pri protestu ti jeste vynadaj a chyba neni nikdy na jejich strane. Bohuzel mam dojem, ze ty zensky musely bejt kravy uz pred oplodnenim, protoze jinak si neumim vysvetlit, ze mnohe matky jsou vcelku normalni. Treba ja! :D Ano, stal se ze me cvok, co je pysnej, kdyz si dite strci kartacek do pusy spravnou stranou, ale zustala mi soudnost a jakesi pochopeni pro ty, co tim cvokem byt nechteji. :)

10 Teeda Teeda | Web | 25. února 2016 v 0:43 | Reagovat

[9]: Když už by se mi to (omylem, nedejbože!) stalo, tak doufám, že bych byla stejná matka jako ty.
A strčit tam ten kartáček správnou stranou je samozřejmě výkon! :D :D

11 lovitka lovitka | Web | 25. února 2016 v 0:48 | Reagovat

Děti mám ráda, ale též nechci. Nejbrutálnější na celém článku mi přijde to, že je tvé rozhodnutí někdo (navíc k tomu někdo blízký) schopný brát jako defekt. To člověku hned pomůže k lepšímu sebehodnocení, a přitom je to tak omezený názor. Uh. Teď jsem naštvaná já :D

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. února 2016 v 3:31 | Reagovat

A já doufala, že si Otyl jednou vezme malou Teedu za ženu a zajistí mi tak v rámci širokorodinné pohody pravidelný přísun tvých dobrot! (A klidně bych tě za to měla radši!:)

Alespoň do té doby než se v něm probudí egopedí sklony a vezme si za ženu dceru Jirku Havelky, abych měla přísun volňásků na VOSTO5ku...

...alespoň do té doby než ji vymění za  (dosud asi nenarozenou) dceru Erika Taberyho, abych měla předplatný Respektu zdarma...

Ach jo!:)

To s těma nevychovanýma dětma/matkama a kavárnama a veřejným prostorem vůbec je zajímavý jev. Jakoby to všem matkám  v sebeobraně velelo ohradit se, že ony teda rozhodně ne (zrovna nedávno v souvislosti s článkem na idnesu nebo kde proběhla taková masivní ohrazovací vlna)...ale kde pak teda jsou schovaný ty co jo?:)

13 Eluvein Eluvein | Web | 25. února 2016 v 7:37 | Reagovat

Já osobně děti chci, pač je mám strašně ráda, ale tvý rozhodnutí naprosto chápu. Mám totiž podobné zkušenosti, jako ty z kavárny nebo restaurace. Je totiž "úplně super", když jedeš vlakem, chceš se učit a nějaký 5 letý dítě za tebou pořád něco vyřvává a máma si něco ťuká do mobilu. V tuhle chvíli ale nemám chuť něco říct tomu dítěti, ale tý ženský, která když si to dítě pořídila, by se mu měla i věnovat.

14 co-v-mysli co-v-mysli | Web | 25. února 2016 v 7:41 | Reagovat

Úplně ti rozumím. Zrovna nedávno jsem psala članek o nevychovaných dětech v kavárně. Taky mi strašně vadí děti, které svým rodičům skáčou po hlavě a oni u nich nemají žádnou autoritu.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. února 2016 v 7:42 | Reagovat

V tomhle beru věci tak, jak přicházejí. Nikdy jsem nepovažoval děti za nějaký svůj velký životní cíl, ale taky jsem proti nim nebyl nijak vysazený. No a teď děti "na zralá kolena" nemám a nepovažuju to ani za dobré ani za špatné a nepachtím se za tím, abych to nějak za každou cenu napravil. Nebudím se v noci hrůzou, že po mně na světě nic nezůstane. Ostatně - proč by mělo; není toho tu už tak dost? A o tebe nemám strach, právě proto, že nebereš věci dogmaticky jako něco, co je jednou provždy dané a rozhoduté. Prostě uvidíš.

16 Miloš Miloš | Web | 25. února 2016 v 8:50 | Reagovat

Článek je hodně jednostranný v tom, že dítě pořád vidíš jako hlučný, usoplený uzlík. Jenže dítě roste a taky dospěje. A ještě před tím se s ním dá společně podnikat mnoho zajímavého, např. cestovat, chodit po horách, plavat v moři, inspirovat se a poučit se ze znalostí, ke kterým bychom se už ve svém věku a mezi svými vrstevníky nemuseli dostat. Dítě se postupně stane partnerem, inspirujícím oponentem a možná někdy i oporou.

17 Miloš Miloš | Web | 25. února 2016 v 8:57 | Reagovat

[16]: Ještě k tomu dodám, že my jsme začali lyžovat kvůli dětem, abychom se na ně nemuseli jen dívat, a dnes to patří k našemu životnímu stylu.

18 Tai Todd Tai Todd | Web | 25. února 2016 v 9:19 | Reagovat

Tak tohle mám docela podobně. Jsem pečovatelský typ, baví mě vařit, kolem návštěvy skákat, na akcích se starat, ale na dítě jsem sobecká. Svoje peníze chci vrážet jen do sebe, nechci přemýšlet co s dítětem, když budu chtít něco podniknout a nechci něco rušit, protože budu mít dítě. Neláká mě to a taky mám upřímně trošku strach, že se mi nepovede vychovat morálního, inteligentního člověka s dobrými zásadami, protože jsem neměla zrovna nejlepší rodičovský vzor. Sice vím, z jakých jejich chyb se poučit, ale stejně se mi do toho nechce. Raději smečku psů a koček, než dítě.

19 Bels Bels | E-mail | Web | 25. února 2016 v 9:53 | Reagovat

Malé řvoucí dětičky do kaváren nepatří! -_-

No je mi 23 a nad dítětem zatím vůbec nepřemýšlím. Dřív jsem si rozhodně stála za tím, že žádné nebude. Pak jsem to s věkem teda trochu přehodnotila a uznala, že jestli k tomu budou jednou dobré podmínky a opravdu si ho budu přát, možná nějaké bude. Ale to je tak neurčité, že se to rozhodně nedá nijak plánovat. Já právě s dětmi moc nevycházím, nevím jak na ně. Rozčilují mě, i když jak vidím nějakou hodnou princeznu, taky to mé ledové srdce trochu pookřeje. Jenže koukat na hodné dítko nestačí. Jestli to moje bude po mě, moc hodné asi nebude a já nevím, jestli na to v budoucnosti budu mít pevné nervy.

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. února 2016 v 10:45 | Reagovat

Moje děti nikam nesmí, dokud se nenaučí chovat :-) A tak byli všichni tři nebývale zakřiknutí, když je moje máti vzala do cukrárny na pohár. I ti pubertální to brali jako velký svátek :-)
Moje ségra je o osm let starší a pořád se bála děti mít. Ne proto, že by je neměla ráda, nebo že by nebyla mateřský typ, ale spíš chtěla, aby její děti měly otce a to minimálně do dospělosti. A zas věděla, že ne s každým chlapem tak dlouho vydrží. Ona je trošku puntičkářka...
Bude jí 48 a vlastně je sama. Přítele má na víkendy a to ještě pokud mají oba náladu a děti nemá žádné. Stará se o všechny a všechno okolo a sem tam už s tím leze na nervy. Všem.
Půjčuje si moje děti, protože já jsem ta špatná máma, co je nikdy nikam nevezme a dopřává jim zážitky, na který já nemám nervy.
Nemá mateřský pud, takže nevnímá ty tisíce nebezpečných okamžiků, které já vidím naprosto zřetelně, jako sáňkování ze strašného kopce, když kus vlevo je horní okraj lomu... (jako princeznička ten kraj vzala o metr a já umírala hrůzou...)
Ale čekat na Pana Dokonalého Otce bylo její rozhodnutí a jestli toho lituje, je to její problém.
Stejně, jako bych byla maximálně ochotná jí pomoct s prckem, kdyby něco, tak stejně tak jsem ochotná jí dělat společnost, pokud jí je smutno a nebo půjčit děti na vybití nenaplněného mateřství :-)
A stejně tak by se měli Tvoji blízcí postavit za Tebe.
Je to Tvoje rozhodnutí a pokud tím nikomu neubližuješ, tak co...

Mimochodem, já si pořídila dvě a byla jsem dlouho přesvědčená, že to stačí. Než jsem si našla svého drahého, který děti neměl. No a tak jsem šla do třetího... Ono je fuk, jestli dvě a nebo tři :-)

21 Magdaléna Magdaléna | Web | 25. února 2016 v 13:06 | Reagovat

Vždycky jsem si myslela, že jedináčci maj v sobě něco zakódovanýho. Asi ne. :-)
Nevím, mám dost tendence lidem do života kecat - a být v tvým životě on-life, asi bys ode mě slyšela na tohle téma taky něco. Ale ve finále mi je asi jedno, co kdo dělá. :-)
Tu tvoji sobeckost chápu. Vystihla jsi moje důvody pro vaření, pečení a kdoví co ještě dost přesně.
Já bych chtěla děti "brzo". Třeba ve 24. Ale ve finále vím, že s mojí školou to prostě pod 30 moc nepůjde a to se mi nelíbí. Chtěla bych, aby v mejch 35 byly už děti relativně samostatný. Do tý doby bych vydělávala, utírala zadky a měla důvod dál chodit neučesaná, a pak bych mohla začít s těma věcma, co si člověk představuje ve 20ti, s pocitem, že svoji rodinou misi mám splněnou :-D
Ne, fakt nevím. Jak zní ta klišovitá věta - Co má bejt, bude.
Btw, nemůžu si odpustit malý rejpnutí. V jednom článku jsi psala, žes byla vychovaná k tomu, abys nikomu nepřekážela, a že tě to zneschopňuje zatěžovat ostatní svými problémy. Jenže to podle mého částečně začíná tím hlukem v kavárnách. :-)

22 Lenin Lenin | 25. února 2016 v 13:53 | Reagovat

[12]: Tech co jo neni vubec hodne, totiz. Rozhodne jich neni vetsina. Jenze sporadany matky a vychovanejch deti si clovek vetsinou ani nevsimne, ale blbky, co nahlas telefonuje nebo krafe s kamoskou, zatimco jeji dite nici vybaveni objektu a vsechny depta, to se cloveku do pameti vryje, a pak ma pocit, ze takovy jsou vsechny co porodily. :) Pritom je to jen o tom, ze ty normalni a lepsi nevnima.

To je jako moje pocity ohledne manzela - taky mam dojem, ze porad nic nedela a to jen proto, ze si toho vsimam, zatimco toho, co udelal, vsimnu jen obcas. :D Clovek proste selektuje a uklada hlavne to negativni. :)

23 Sentencia Sentencia | Web | 25. února 2016 v 14:29 | Reagovat

Tohle téma je teď hodně probíraný. Jsme ve věku, kdy na nás každých pět minut z facebooku vykoukne nová ultrazvuková fotka spolužaček, nenápadně podstrčený prsteníček, na kterém se nápadně blýská kus šutru nebo rovnou fotka v bílém a velkou slávou v pozadí... A můžu ti říct, že dotazy okolí, kdy teda tam bude i moje fotka (jedno jaká) mi začínají tak trochu lézt na mozek. Ne, že bych to nebrala... ale prostě vnější okolnosti mě zatím nutí dělat něco jiného, než sázet rodinné stromy. Co se týče chtění/nechtění dětí, je to každého věc. Proč se do něčeho nutit?! Osobně teď zažívám poslední dobou dost schizofrenní stavy, protože jeden den bych brala špunta klidně hned a další den se mi začne honit hlavou, co všechno chci ještě udělat, že s dítětem to už nikdy nebude takový, už napořád na mě bude někdo závislý... je to fakt blázinec :D Ale jedno vím - pokud dítě mít budu, tak rozhodně řvát v kavárně nebude, protože i já sama to nesnáším :D

24 Marie Marie | 25. února 2016 v 14:31 | Reagovat

Víš Teedo, dokud si něco neodžiješ...

Vždycky to bude tvoje rozhodnutí, o tom žádná. A kdo ho nerespektuje, tak prostě nemůže být tvůj dobrý přítel. Na to vem jed.

Jo jasně, řvoucí dítě v kavárně asi není příjemný, ale rozhodně znám spoustu mnohem horších věcí.

Když mi bylo 24 a promovala jsem, věděla jsem skoro jistě, že děti v blízké budoucnosti rozhodně nechci.

Když mi bylo 25 a začala jsem pracovat pro nadnárodní gigant, o dětech jsem neuvažovala už vůbec.To jistě chápeš.

Když jsem ve 30 vyhrála výběrové řízení na mezinárodní úrovni a firma mne vyslala do zahraničí, na dálný východ, tak jsem děti úplně přestala vnímat. Projela jsem snad celý svět a pracuju s největšíma špičkama. Moje jméno je mezinárodní pojem. Patřím mezi tyto špičky. A víš ty co ? Dneska je mi skoro 40 a vedle mne v kočárku spí moje malý uprskaný, ublemcaný, skoro roční dítě.

Prostě, chci ti říct, že s věkem a zkušenostmi se moje chutě/náhled na život/vize (jak chceš) změnily, a i když v mém případě nebylo snadné dítě počít, natož porodit a přežít v klidu šestinedělí, aby mne manžel neuškrtil, tak ti můžu říct jedno: šla bych do toho znovu.

p.s.  BTW cestovat a žít na jiném kontinentu se dá i s dětmi. Příští měsíc odjíždíme opět na východ na déle neurčený čas. Těším se, co toho malýho uslintance naučím :-)

p.p.s. Na to že jsem si šla k tobě jen pro recept na segedin, je to dost slušnej comment :-)))

25 Egoped Egoped | E-mail | Web | 25. února 2016 v 15:46 | Reagovat

Teeda, tady je to dneska od komentářů pěkně rozrytý! Přidám i svoji lajničku.

Jak jsem viděl ty tři úvodní fotky, tak se mi hned na mysl přihnala scéna z filmu "Což takhle dát si špenát" - na pekáči místo jehněte tam bylo položené a nachystané šoupnout do trouby nemluvně - a těšil jsem se tedy na originální recept!

A teď vážněji. Musím tentokrát souhlasit s Milošem [16]: i když chápu, že to byl článek takříkajíc "pro odfrknutí" (nemusím moc slovo hejt). Vyzdvihovat negativa některých šílených matek a protivných dětí na úkor pozitiv těch z druhé strany je jako upozorňovat na exitenci svíčkové omáčky v prášku a neohlížet se na ty laskominy, které se dají uvařit, když to někdo umí. A fakt ne každé dítě v kočárku je usoplené a kříčící! :)

Sobeckost je dobrá vlastnost a ty jsi to pěkně vystihla v textu, když jsi mluvila o tom, že pečeš/vaříš/obdarováváš/šíříš radost právě proto, abys z toho měla radost ty sama. Mezi vztahem ke kamarádovi, partnerovi nebo k dítěti není zase takovej rozdíl. Sice těm prvním dvěma jmenovaným nemusíš měnit plenky nebo poslouchat jejich pláč (aspoň v to doufám!), ale taky ani u nich za všechny investice (čas, energie) nesklidíš zisky (radost). Musíš do těch vztahú též někdy sypat a přitom víš, že ti to někdy neoplatí.

Ono se to možná někdy nezdá, ale kdyby děti neoplácely tu péči rodičům onou radostí podobně jako když ti spolubydlící pochválí amaretovej dortík, tak by půlka rodičů své potomstvo naházelo do řeky už po pár týdnech od narození :)

PS: Proti přírodě se navíc dost blbě bojuje. Ta nakonec doběhla kdekoho. Ale kdo ví, možná že právě u tebe to bude jiné.

PPS: Jako budoucí babička, ke které se jedou vnoučata na víkend/prázdniny přecpat, bys však byla myslím vhodná!

26 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. února 2016 v 17:09 | Reagovat

[16]: To jsi napsal pěkně, Miloši!:)

27 Teeda Teeda | Web | 25. února 2016 v 17:41 | Reagovat

Uf. No... :D Tak já se pokusím uvést alespoň sem tam něco z komentářů na pravou míru. :)

[15]: Velmi podobně to mám. Jenže k téhle situaci holka x kluk je ve společnosti rozdílný postoj. U kluka se to bere, u holky to znamená, že je podezřelá.

[16]: Mslím, že si v článku přehlédl jednu drobnost. Nevnímám dítě jen jako řvoucí mimino. Jak píšu, ve školce jsem byla ráda, byť mi to po nějakém čase stačilo. Vím, že dítě může být i fajn parťák. Konec konců, je to důvod, proč jsem studovala učitelství. Ale vždycky to znamená zodpovědnost na celý život. A o tu zatím nemám a myslím, že nebudu mít zájem. Je to zodpovědný závazek. Nejen príma parťák.

[21]: Nemyslím, že v tomhle případě je to snaha nepřekážet. :)
Já jen... Až dostuduji vše, bude mi nejspíš těch 30. Teprve pak se vydám do světa. Mít děti po 35 mi přijde prostě moc. Takže musím volit jedno nebo druhé. A jestli si někdy pochytila z mých článků, rodinné zkušenosti mě skutečně neutvrdili v tom, že rodina je základ státu... Prostě to pro mě není tak důležité, jako pro mé okolí. Což samo o sobě není tak podstatné jako to, že to okolí není ochotné respektovat a prostě to nechat ať si to je, jak to je či bude...

28 Teeda Teeda | Web | 25. února 2016 v 17:55 | Reagovat

[23]: Jo, mnyslím, že tohle maličko stupňuje mojí nechuť. Dřív jsem taky uvažovala o tom, že děti mě nelákají, ale právě ten tlak mého okolí (svatby, děti) to všechno stupňuje. Více lidí se mě na to ptá, více lidí mě tlačí ke zdi, jak je to možný, že se k tomu nemám. Možná i proto ten článek. Přetlak. Jsem z toho hrozně otrávená.

[24]: Však jak píšu. Nejsem dogmatická a třeba se to někdy změní. Ale v tuhle chvíli jsem si poměrně jistá tím, že na to nemám prostor ani chuť.
No... na to že jen pro recept... :D

[25]: Hele... já bych byla výborná mamina i babička. Jsem si tím docela jistá. :D Akorát bych ty děcka musela nutit krapet sportovat, protože prostě chápeš... ta kuchyně....

Ale jak jsem psala výše. Jsem si vědoma všech báječných pozitiv. Něco jsem s dětma prožila ať už jako mateřinská úča, středoškolská úča nebo táborová vedoucí (nejoblíbenější samozřejmě!) :) A vím jak bezva děcka můžou být. Nejsem ale ochotná v tuhle chvilku něco obětovat, protože to pro mě zkrátka není důležité.
Jak jsem ale napsala, možná se v životě něco stane, a já se změním. Problém je, že na to už není moc času. A taky je mi nepříjemnej ten tlak okolí, kdy do mě všichni kopou, jako by to snad byl jejich život. Jako by všichni věděli, co je pro mě nejlepší.

_________________________________

Každopádně bych ale ráda upozornila na ten zajímavý fenomén chlap versus ženská. Když by totiž to, co já tady, prohlásil ON, tak by to nikomu divné nepřipadalo.
Ach jo. Tak ráda bych se narodila jako chlap. :/

29 Magdaléna Magdaléna | Web | 25. února 2016 v 18:33 | Reagovat

[27]: Já to chápu :-) Taky nejsem prototypním produktem rodinýho štěstí :-)

30 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 27. února 2016 v 16:10 | Reagovat

Tvoji blízcí by měli stát při tobě. Je to tvoje rozhodnutí, tvůj život. Já osobně si nedokàžu představit život bez svých dvou synů.

31 Popelka Popelka | Web | 1. března 2016 v 23:14 | Reagovat

Celý ten článek jsem četla s jistým sebezapřením, protože já děti obecně děsně miluji. Samozřejmě, že nevychované děti nejsou příjemné nikdy, ale já děti zobecňuji na tu roztomilou část, která spinká tatínkovi na břiše a směje se s chrastítkem v ruce. Nicméně PS. PSS a PSSS mě velmi pobavilo :D Tvá logika s lítačkou  je neprůstřelná!

32 terezka66 terezka66 | Web | 3. března 2016 v 19:20 | Reagovat

Já osobně naprosto chápu tvůj postoj, protože já ho léta měla velmi podobný, ale pravdou je, že čím jsem starší a čím déle jsem s partnerem, se kterým plánujeme budoucnost, začínám vidět trochu jinýma očima. Druhá věc je, že je to setsakramensky vážná věc a jedna z mála, která bohužel nejde vzít jen tak zpět, když mě dítě bude štvát, nemůžu ho jen tak odhodit, odložit, někomu věnovat, prodat na aukru... Prostě k němu mám jisté pouto, závazky a povinnosti. Takže se ani nedivím, že jsou lidé, kteří děti nechcou, někdy když vidím co se ve světě děje, myslím, že by mělo být víc těch, které ho nechcou a nemají než těch pitomců co ho nechtěli a mají a chovají se k němu jak největší sprominutím svině. :-)

33 kulturniM (Majda) kulturniM (Majda) | E-mail | Web | 6. března 2016 v 12:43 | Reagovat

Tak pod tenhle článek bych se sice podepsat nemohla, ale pod jeho hlavní myšlenku ano. Ne pod to, že nechci děti, ale pod to, že TO JE VĚC KAŽDÉHO JEDINCE!!! v  otmto případě každé ženy, jak se rozhodne.

Magdaléno[21]:,  koukám, že máme v lecčems opravdu podobný pohled na svět - když jsem byla mladší, říkala jsem si, že děti bych chtěla mít tak do 28 (24 je i na mě moc), ale nechala jsem to prostě plynout tak, jak šel život.

Dneska už je víc než pár let jasné, že to do osmadvacítky nestihnu, a já jsem se začala smiřovat s tím, že prostě nejspíš zůstanu bezdětná. Těch důvodů je dost, ale začíná převažovat ten, že už se na to začínám cítit stará. A to je kámen úrazu (nebo alespoň důvod k pochybnostem) u ostatních. Hned mě každý začne přesvědčovat, co řeším, že jsem mladá holka, dneska jsou prvorodičky i po 40, ..... blá blá blá.
Nikdo není ochoten přijmout můj osobní postoj, že jsem děti sice chtěla, ale osud šel zřejmě jinou cestou. Nechci si jít dítě "upíchnout" někam na diskotéku, ani za pár let skončit jako uzel nervů honící se za jakýmkoli pratnerem jenom proto, že tikot mých biologických hodin bude nepřeslechnutelný i všem kolem.
Vidím pro sebe jako řešení smířit se zavčas s tím, že jsem se více méně úspěšně ve svém živote podílela na výchově a dospívání spousty dětí cizích, a že prostě holt asi zůstanu jednou z těch, kterým mateřství nebylo přáno.
Anebo jednou, až na to budu mít peníze i víc času (abych se k tomu mohla postavit zodpovědně) třeba změním život nějakému lehce odrostlejšímu prckovi tím, že mu místo ústavní péče nabídnu tu vlastní.
Ale zase to bude na základě mého rozhodnutí a po posouzení vlastních sil. A každému je po tom kulové....

34 Illumináti Illumináti | Web | 22. března 2016 v 16:42 | Reagovat

such hejt
                   much děti
              so feminismus
    very čas :)

35 Nekra Nekra | 22. března 2016 v 16:45 | Reagovat

Článek se mi líbil, roli v tom určitě hraje i to, že taky nechci děti (ale pozitivní vztah k nim nemám a nejen o nevychovaných, ale i moc mladých dětech si myslím, že je nesnáším).

Hlavně se nenech okolím donutit do něčeho, co nechceš. Zatím mám teorii že odmítání dětí nerespektují lidi, co jsou jako rodiče nešťastní/zhnusení a pro svůj dobrý pocit potřebují, aby si dětmi zkazili život i ostatní, kteří děti nechtějí (kdo děti chce, tomu naopak přinesou spíš radost). Určitá míra sobectví je rozhodně pozitivní, aby člověk myslel na sebe a užil si život namísto obětování se.

No a lidi, co to různě posuzujou u žen a mužů jsou pokrytci nebo hloupí zaostalci, kteří neuznávají ženy jako svéprávné bytosti >:(.

36 Xira Xira | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:59 | Reagovat

Mluvíš mi z duše a taky mě nebaví, jak mi pořád všichni opakujou, že jednou dojdu k závěru, že je úžasný mít dítě.. To, že je člověk mladej ještě neznamená, že neví co chce a nemá představy o tom, jak má jeho život vypadat. Vím na milion procent, že dítě taky nechci.

37 Jackrabbit Jackrabbit | E-mail | 22. března 2016 v 17:14 | Reagovat

Přesně takhle to mám i já. :D Už jsem se bála, že jsem jediná.... také mám silné pečovatelské sklony, až mi to přáteé vyčítali a dospělí se rozplývali nad tím, že budu mí "miminko", ale to v žádném případě mít nebudu. Děti ráda opravdu nemám a mimina snad ze všech nejvíc, nemohu vystát ani pohled na ně. Tvrzení, že "bez dítěte není žádné štěstí" je pro mne pitomá hláška matek, které tím akorát maskují, že jim děcko narušilo život.
Znám spousty důvodů proč bych dítě mít neměla a žádný, proč bych jej mít měla. Je to snad i proto, že už ve svých 16ti mám zjištěno cca 7-8 vrozených vad, které by se přenesly i na mé potomky a jejich potomky a zaplavit Zemi postiženými neschopnými zrůdičkami jako jsem já - to by byl vrchol vší sobeckosti a navíc se podle lékařů nikdy nevyléčím, takže by se mohlo stát, že bych si pořídila mimino a za pár let zemřela.
Přeju ti pevné nervy při jednání se všemi těmi militantními matkami a osobami zaujatými proti bezdětným. :) Je to příšerně otravné mluvit s těmi, kteří zkrátka nikdy nepochopí nechuť k rozmnožování a zalidňování, ale co tě nezabije, to tě nakonec posílí a utvrdí v tom, co je pro tebe skutečně nejlepší. :)

38 Lane Lane | Web | 22. března 2016 v 17:22 | Reagovat

Taky jsem to kdysi říkala, ale můj názor se změnil. Ale nechci tě krmit kecama, že taky dospěješ k dětem. Je to blbost. Někdo prostě chce a jiný ne. A i když patřím mezi maminky, tak mě fakt vytáčejí ženské, co když porodí, tak si najednou připadají jako nějaké hvězdy, co se povyšují nad ostatní a křičí: Já jsem matka a jsem nejdůležitejší....

39 Evushka Evushka | Web | 22. března 2016 v 17:47 | Reagovat

Neviem koľko máš rokov. Tipujem, že nebudeš staršia ako 24 rokov. Ja som dlho deti neriešila, stále ich nemám a ani sa mi nedá riešiť, lebo v podstate nie je s kým, keďže ten s ktorým som ma berie asi len na nejaké dočasné bláznenie. Vek sa mi pomaly ozaj pomaly blíži k 30-ke a doma len počúvam od mamy, že kedy budem mať deti a kedy sa vydám. Ale to je vec, ktorá sa nedá ovplyvniť, ani keď chceme.

Na tvojom mieste by som však ešte nezavrhovala reči druhých, že časom k tomu dospeješ. Lebo si pravdepodobne ozaj nepocítila biologické hodiny. (Ja som ich tiež nepocítila a to mám 27 rokov. Alebo som ich pocítila, len to bolo slabé, no viac si uvedomujem, že tento svet nie je len o mne a nemôžem byť egoista.) Každej žene dajú vedieť biologické hodiny inokedy, mnohým až v 35-ke, takže ako sa vraví nikdy nehovor nikdy. Keď ani v 35-38 rokoch nebudeš chcieť mať deti, lebo sa na to nebudeš cítiť alebo ti to príde nevhodné pre tvoj život, potom môžeš s istotou povedať, že nechceš mať nikdy deti.

Ono si treba uvedomiť, že niekedy si vedome môžeme povedať čo len chceme, môžeme sa o tom presviedčať alebo to naozaj tak chcieť. Ale náš organizmus, fyzické telo je tak záludné, že častokrát prekvapí aj myseľ.

40 Lucka Lucka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 18:15 | Reagovat

Já si myslím, že každý jsme jiný, takže každý nemusí mít nutně v hlavě zakódováno, že se musí usadit a rodit děti. :-) Sama děti chci, ale předtím si chci něco prožít, cestovat, žít v cizině, vidět svět, abych si pak jednou s dítětem na krku neříkala, o co všechno jsem přišla. Děti mám ráda, ale jak sama píšeš, musí být vychované a to se vše odvíjí od rodičů. Problém ovšem je, že spousta dnešních rodičů dítěti raději strčí telefon či tablet, než aby si s nimi třeba hráli nebo je jakkoli vychovávali... :-/

41 Anett Anett | E-mail | Web | 22. března 2016 v 18:23 | Reagovat

Můžeme si podat ruce! Mám ráda děti, ty krásné tvářičky s velkým, roztomilým kukučem, ale pouze tu chvilku, kdy poslušně sedí v kočárku, jdou u maminky apod. Jakmile si začnou vymýšlet, fňukat a trucovat, nejradši bych byla na pustém ostrově, sama v tichoučku. :)

42 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 22. března 2016 v 18:38 | Reagovat

Do jisté doby mě také všichni strašlivě přesvědčovali, že děti prostě mít jednou budu a nemám říkat, že ne. Pak se dočkali vlastních potomků či vnoučat a najednou neměli čas se do někoho opírat a dávat mu rady. Dneska mě s tím už nikdo neotravuje. A pokud náhodou začne, stačí pár slov kolem mé sexuální orientace a je ticho po pěšině.
Osobně mi děti samy o sobě nevadí. Dost lidí se na ně dívá jako ty - bezduché cosi, co akorát smrdí a řve. Neříkám, že to do jisté míry není pravda. Na druhou stranu, i dospělý se může v tohle snadno proměnit. (Sám jsem si užil péči o babičku, které se měnily plínky několikrát denně.) U těch dětí je aspoň jistota, že z toho vyrostou.
Důvodem proč nechci mít děti, je že k nim nemám vztah. Má vlastní rodina mi zařídila vcelku nehezké dětství plné hádek, šikany, depresí a bydlení pod jednou střechou s feťákem. Většina mých citů se díky tomu dost otupila a nevím vůbec, jak v přítomnosti dítěte reagovat. Navíc mě opravdu malé děti, které ještě nechodí poměrně děsí. Už od chvíle, co mi v pěti nebo šesti letech bylo řečeno, že mě jednou čeká těhotenství a porod, a co to obnáší. Bylo mi jasné, že je někde něco špatně. A dlouhé noci se mi o tom zdály noční můry. Pak mi ve dvanácti dala mladá matka u doktora do rukou dítě, že si potřebuje zavázat tkaničky a o další děsivé sny byly o na několik měsíců vystaráno. Takže už jen pro tohle děti nepřicházejí v úvahu. Mám soudnost a nechci přivádět na svět dalšího otvora, který by si v mých rukou zažil peklo. Pokud by tedy dříve nepřišlo psychické zhroucení mé osoby.
Mnozí mi na tohle argumentují, že dříve měli děti všichni a nikdo se z toho nepo*ral. Já říkám zase, taky vidíme co z lidí vyroste, když vyrůstají v hrozných podmínkách. Ženy, co touží po dětech, ale z nějakého důvodu si je nikdy nepořídí, budou na stará kolena trpět. Ty, které je nikdy nechtěly, s tím problém mít nebudou. Vždycky tu byli a budou bezdětné páry nebo staré panny a mládenci, kteří rodinu prostě nezaložili.

43 Starsy Spirit Starsy Spirit | E-mail | Web | 22. března 2016 v 18:48 | Reagovat

Chápu tě a mám stejný názor. A, paradoxně, studuji pajdu. XDD
Dětské sliny, nudle a podobné hity mi přijdou nechutné a ječení a řev mi lezou neskutečně na nervy.

A, ano, mám přehnaně ochranářské sklony. Ano, občas vykřikuji hlášky jako: "I děti mají svá práva a násilí na dětech je odpornost!" (ne že by na ostatních nebylo, ale už X krát jsem se setkala s týraným dítětem, sexuálně zneužívaným, což mu ale nikdo nevěřil, protože DĚTI MAJÍ BUJNOU PŘEDSTAVIVOST !!) jenže pomáhat z dálky a domů nebrat. Tak nějak snesu ty o něco starší, ne kojence, batolata... ale na chvíli a pryč. :D

44 K. K. | 22. března 2016 v 19:07 | Reagovat

Milá Teedo, naprosto ti rozumím. Že děti nechci vím odjakživa a upevnila jsem se v tom ve svých 13 letech, kdy jsem viděla mamku po porodu bratra. Jen představa těhotenství ve mě vyvolává nevolnost, nemluvě o tom, že z dětí obecně taky nadšená nejsem. Ne, mimina mi nevoní ani mi nepřipadají roztomilá a když se kamarádky rozplývají nad nějakým drobkem v kočárku, stojím stranou a tahám je, ať už jdou. Proti maminkám a ženám, které děti chtějí nic nemám, probůh, vždyť je to naprosto přirozené, já jim fandím :) Jen bych byla ráda, kdyby ony mě brali aspoň s poloviční tolerancí, jako já je. Je mi 18, jsem mladá, ano, ale přísáhám bůh, až mi zase někdo jednou s úsměvem řekne, že si to rozmyslím, že ještě ničemu nerozumím, tak ho asi čeká velmi dlouhý a nepříjemný proslov z mé strany. Proč, proboha proč, nemůžou lidi nechat být takové věci tak? Mamka je na mě naštvaná, kdykoli se o tomhle bavíme, protože chce vnoučata. Promiň mami, miluju tě, ale nezničím si kvůli tobě život něčím, co je mi tak proti srsti.

45 Snílek Snílek | E-mail | Web | 22. března 2016 v 19:09 | Reagovat

A nejhorší na tom všem je, že to ani pořádně nemůžeš říct svému potenciálnímu přítelovi.
Jednou jsme na toto téma s (ex)přítelem narazili."Cože ty nechceš děti? Neboj, z toho ještě vyrosteš (je mi 22)... Já bych někdy v budoucnu potomka chtěl..." Pak jsme se stejně rozešli kvůli rozdílným zájmům, ale mě to pomohlo si uvědomit, že jsem vlastně pro budoucí život absolutně k nepoužitelná. Snad každý chlap chce svého potomka (samozřejmě syna, potom snad i tu dceru), jenže on to nebude muset 9 měsíců tahat. On to nebude muset (v příšerných bolestech) rodit. A v neposlední řadě, on se o to ani nebude muset primárně starat.

Jednou jsem narazila na hlášku: "Děti jsou jako prdy - máme rádi jenom ty vlastní." Zajímalo by mě, kolik je na tom pravdy, protože děti zhruba do těch osmi let nesnáším. Při nějakém dlouhodobějším působení. Pakliže bych měla sestře hlídat dítě, nemám s tím problém. Stejně tak jsem ale přesvědčena, že kdyby se stala nějaká nehoda, budu se o to svoje dítko starat, jak nejlépe dovedu.

Nejlepší rada na tohle je, abys tvrdila, že ZATÍM žádné děti nechceš. A jen v případě, že se tě na to někdo přímo otáže. Ale to asi sama dobře víš :-)

46 Natas Natas | Web | 22. března 2016 v 19:09 | Reagovat

Nepotřebuješ souhlas druhých lidí. Je to tvoje věc. Na základní škole jsme byly dvě, které řekly, že nechtějí děti. Dopadlo to šikanou a sníženou známkou z chování. Vyslechla jsem si řeči typu: Za deset let budeš mluvit jinak, je to patnáct let, děti nemám a nechystám se je mít. Odpovídala jsem, že si raději adoptuji 10 dětí. Což jsem taky před pěti lety udělala, adoptovala jsem si na dálku jednoho indického chlapečka. Moje volba. Nenech se od nikoho do ničeho nutit, ani se otrávit jejich rádoby moudry.

47 Amy Amy | Web | 22. března 2016 v 19:11 | Reagovat

Tak s tímto článkem bych se skutečně mohla srovnat.
Studuji pajďák, se zaměřením předškolní a mimoškolní a už teď, před pořádným začátkem praxí si říkám, že to s dětmi nikdy nedotáhnu dál, než na "půjčit", "pomazlit" a "pěkně vrátit rodičům". Vždycky jsem byla ve skupině přátel "ta pečovatelka", kterou děti záhadným způsobem naprosto zbožňují a chtějí s ní trávit čas.
Také neříkám, že bych (velký zlobr já) děti neměla ráda, ale také mám sobecky ten pocit, že starat se celý život o jednu(ne li víc) na sobě závislou osobu je prostě moc. Ale na druhou stranu tomu taky zcela nezavírám dveře. Pravda je, že děti teď (a minimálně ještě dalších deset let) nechci. A jestli se ve mě nějaké mateřské instinkty probudí později? Jestli se doopravdy budu těšit z toho, až mému drobkovi začnou růst zoubky a budu mít problém s pohodlností podprsenek, nebo třeba z toho, že mě vzbudí ve tři hodiny ráno v pracovní den, protože tohle prostě děti dělají...?
Nu, Bůh se mnou. :D

48 Tomáš Tomáš | Web | 22. března 2016 v 19:12 | Reagovat

Měl jsem to podobně, možná stejně. Děcka mi šly na nervy tím jak řvou, otravují, vyžadují neustále pozornost... Zkrátka mě vyloženě sraly. Ale pak se u nás doma nějak objevily dvojčata a kupodivu nejen pořád žiju, ale nyní jsem za ně dokonce rád. Možná do toho člověk potřebuje dozrát. Já se stal fotříkem až po třicítce, a i když to je po třech a půl letech pořád občas solidní záhul, tak nelituju.
Nemá smysl někoho odsuzovat za názor ať už je jakýkoliv. Sám si ale myslím, že tě to na 90% časem přejde, třebaže teď tomu nevěříš. A to všechno píšu z jednoduchého důvodu: prošel jsem si tím.

49 Alue Alue | 22. března 2016 v 19:16 | Reagovat

Článek je velice trefný a velice hezký napsaný :) Zasmála jsem se u formulace ,,uječený hlen" :D

50 Elis Elis | 22. března 2016 v 19:29 | Reagovat

[48]: Muži....

51 Mr. Chenda Mr. Chenda | E-mail | 22. března 2016 v 19:36 | Reagovat

Co na to říct... Lidé v dnešní době neumí nic jiného než utíkat před zodpovědností a při troše nepohodlí utíkají. Za kariérou, zážitky, seberealizací...

Jo, žijte si takhle, když chcete. Ale takovýhle styl myšlení jde do důsledku ještě dál. Až vaše sobectví (nebo sobectví toho druhého) ukončí vztah "protože z něj já neprofituju", nakonec jednou zjistíte, že váš život je neskutečně prázdný a osamělý.

52 †Dai† †Dai† | Web | 22. března 2016 v 19:48 | Reagovat

Oh, konečně má někdo názor jako já. Úplně přesně jsi vystihla mé myšlenky. :)

53 Scrat Scrat | Web | 22. března 2016 v 20:04 | Reagovat

Souhlasím, taky nechci děti. Bohužel, v dnešní době nám všichni vtloukají do hlavy, že mateřství je "životním posláním ženy". Nas*at, fakt. To, že mám (bohužel) reprodukční orgány neznamená, že mým posláním je je užívat, taktéž by se to dalo říct o jiných orgánech - to, že mám nohy neznamená, že ze mě bude běžec a že je to mým životním posláním. Není přece žádný manuál na to, co máme dělat se svým životem, ne? Prostě podle mě má každej rozum, takže se sám/sama rozhodne, co chce dělat a co je jeho životním posláním. Pro někoho jsou to děti, pro někoho ne. A tak je to v pořádku. Abych to shrnula - naprostý souhlas :-)

54 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:08 | Reagovat

Přesně jsi vystihla můj názor. Když vidím jakej je svět teď, tak nechci aby v něm vyrůstalo malý dítě. Já jsem ráda že jsem dospělá a rozhodně bych teď vyrůstat nechtěla.

[51]: Vysvětli mi prosím, v čem spočívá ta zodpovědnost, která je asi teda podle tebe povinná. Ještě děti nemám a proto tedy zodpovědnost za ně nemám. Před čím bych podle tebe teda měla utíkat? A je tak strašnej hřích chtít pohodlí? Chápu že tvůj život třeba bez dětí je prázdný a osamělý, ale můj dozajista nebude, protože prostě tam kde ty vidíš děti, tedy navrchu nějakého žebříčku priorit, já zase vidím šťastný život s partnerem bez starostí a omezení, úspěch ve vědě, vzdělávání se, možnost kdykoliv odcestovat...

55 Teeda Teeda | Web | 22. března 2016 v 20:13 | Reagovat

Při tomhle množství komentářů se nedá reagovat na vše, ale k pár věcem se vyjádřit musím... tak třeba:

[42]: "Dost lidí se na ně dívá jako ty - bezduché cosi, co akorát smrdí a řve."
- To není pravda.
A rozhodně by tohle z článku vyznívat nemělo.

[48]:"Sám si ale myslím, že tě to na 90% časem přejde, třebaže teď tomu nevěříš."
- Závěrem článku sama píšu, že nejsem dogmatická a může se něco změnit. Záveň na to už ale nebude nejspíš čas. S ohledem na věk.

[51]: Mnoho lidí si dítě pořizuje kvůli tomu, že neví co se životem dál, často tím páry řešé krizi ve vztahu. Myslím si, že to, že já se rozhodnu, že děti pro mě v životě nejsou postatnou a nezbytnou věcí, je třeba mnohem lepší než tohle....

56 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:21 | Reagovat

Tvé rozhodnutí je tvé, nedej si ho vzít. Znám též 30 letou slečnu, která děti nikdy nechce. Umí neuvěřitelně dobře vařit, má se ráda a svým optimismem a krásou si vystačí nejen sama (nechce ani partnera), ale dokáže obdarovat tímto darem své rodiče a kamarády a kamarádky. Je velmi šťastná a rodiče též. Čas se ale nedá zastavit jen na tom nejhezčím, nastane doba, kdy tu rodiče nebudou, ona je vypraví na jejich poslední cestu a zbyde si tu už jen a jen sama. Bez dítěte jí bude smutno a nikdo se o ní nepostará až jednou zestárne ona. Samota je zlá...
Já osobně si život bez dítěte nedokážu představit a jsem moc ráda, že jsem ho měla. Ale to je jen můj názor, každý ho má jiný, což je samozřejmé. :-)

57 Teeda Teeda | Web | 22. března 2016 v 20:32 | Reagovat

Ráda bych k článku dodala, vzhledem k tomu, co se objevuje v komentářích, pár věcí...

A) Kdo četl pozorně tak zachytil, že k dětem nechovám nenávist. Mají mě rády a já s nima vycházím dobře. Kdyby tam byla hluboká nenávist, tak se tohle neděje. Že mě ty nevychované a nejmenší rozčilují, to je věc jiná. A zdaleka to není ten důvod, proč si je nechci pořídit.

B) Co se odhadů mého věku a s tím související budoucí změnu názorů týká, musím taky trochu okomentovat.
Ne... nejsem úplně mladičká. Nejsem ochotná mít děti stará a než se mi podaří to, co chci kolem práce, cestování, plánů, tak mi bude pravděpodobně více, než je nějaký fajn věk pro mateřství. Mít dítě po 35 mi přijde moc (zdravotně, kvůli velkému věkovému vzdálení).

C) Článek samotný sice zmiňuje, že nechci děti, ale to hlavní na něm jsou dvě věci.
Tou první je, že za to, co mi na dětech vadí mohou spíše rodiče. Tou druhou je ta věc, že nejzásadnější je na tom všem nepochopení, nerespektování rozhodnutí někoho jiného, i když se to těch lidí nijak netýká. A to by mělo být hlavní na celém článku. Že vám někdo kecá do života, i když je to prostě a jednoduše vaše věc... :)

58 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:36 | Reagovat

Sama jsem rodiče ztratila- zemřeli, když mi bylo 6 a 8 let. Žila jsem v dětském domově do 8,5 roku a pak u příbuzných otce. Měla jsem se materiálně dobře, bez problému se učila, pomáhala v domácnosti, prostě obyčejný život dítěte neznajícího pohlazení. Dítě jsem chtěla a měla ho s manželem  v 22, pak v 25 a nakonec toho třetího ve 40. Jsou z nich dobří manželé a otcové- povedli se a když se rodina sejde, jsem v ten moment šťastná.
Vzpomenu si na naši paní ředitelku z Gymnázia- tehdy 11-letky, která bydlela pod námi celá léta a tak jsem jí ke konci jejího života dost pomáhala. Ta mi říkávala, řekni tomu nejmladšímu ať se ožení a má děti, nezůstane sám jako já. Já jsem zůstala sama, děti neměla a teď  jen hledím, jak synovci čekají, kdy už něco po mně zdědí. Přitom za ní jezdili tak párkrát do roka, poseděli a odjeli. Nijak se nestarali. Tak nevím. Když se výchově dětí věnujete a jsou vám vlastně po těch 20 + - letech nejpřednější, je to dobré. Každého volba, ale vidím kolem ty "staré" singl lidi, bez rodiny, někdy i bez přátel je to docela smutné. Opravdu se pak "vnucují"hledají komu by mohli být užiteční...Tož tak...

59 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:43 | Reagovat

[57]:Mimochodem k tomu pozdnímu dítěti- nebyl první a ti jeho o dost starší bratři mi říkávali, že kdyby se s námi něco stalo do domova ho nedají. Bylo to naše nejméně prob,lémové dítě. Milované, přitom nerozmazlené, brášci se postarali o patřičnou výchovu. Chválili si to, že s ním chodívali znovu na dětské filmy, jejich milé jim dokonce pomáhali občas hlídat, vozit a pod. I pro nás to bylo jednodušší. A nejvíc jsme si užili dovolených, zájezdů a pod.Takže komu vadí, že se mu narodí nečekaně za dost let potomek a je ta matka zdravá, prodlouží si mládí- musí být déle ve střehu, není z toho trápení, že mu děti odešly a pod. I vnoučat má dvě generace.

60 Teeda Teeda | Web | 22. března 2016 v 20:45 | Reagovat

[58]: To, že si člověk nepořídí dítě, neznamená, že musí být nevyhnutelně celý život sám. Pracovala jsem v domově důchodců a přesně bylo vidět, že na tomhle na konci záležet vůbec nemusí.
A staré "single" rodiny a bez přátel? Tohle přece s dětmi vůbec nesouvisí.

61 Leslie739 Leslie739 | E-mail | Web | 22. března 2016 v 21:02 | Reagovat

Tak buď k tomu dospěješ a nebo ne, já mám občas názor takový, za rok zas opačný, ono co by v osmnácti taky holka chtěla. :D
Každopádně neuznávám pořizování dětí rodiči, kteří nedokáží svého potomka naučit slušnému vychování a nelezení po hlavách, ať už z jejich vlastní nevychovanosti nebo nezájmu, či snad kvůli jejich výroku "Jsou to jenom děti a ty jsi byl taky dítě." to je sice fakt, ale my jsme byli hodnější děti (říkat hodný je asi moc egoistický).
Takže, radši zůstaňme dospělými. :)

62 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2016 v 21:03 | Reagovat

[60]: Vím, jak píši je to každého volba. Také  jinak uvažuje  mladý člověk a pak ten ve stáří. Teta, u které jsem žila prý nechtěla děti, ale nakonec kvůli manželovi jednoho syna měla. Moc se mu nevěnovala, ovdověla mladá, měla ho na čas u svého bratra, který neměl zatím své děti a byl ženatý. Nakonec, už jako stará "vdova" po o 11 let mladším manželovi byla ráda, že toho syna měla. Dosloužil jí i jeho rodina k ní jezdila a ona v 90 letech zemřela po mrtvičce.
To že nemusí být člověk sám  je jasné, ale máte lidi, kteří raději žijí sami, než by šli do toho domova důchodců...

63 faun faun | E-mail | Web | 22. března 2016 v 21:13 | Reagovat

Mám podobné problémy a to dítě mám. Podobné v tom, že vždy a všude budou lidé, kteří se budou cítit natolik nad věcí a poučení, že se ti budou snažit cpát rady horem dolem bez ohledu na to, jestli o ně stojíš nebo jestli bys spíše uvítala jinou pomoc (v mém případě). Smůla je, že jakékoli poučování hrozí opravdu v jakémkoli případě a ani varianta, že bys dětí měla celý kredenc, tě neuchrání před bombardováním přihlížejících kolemjdoucích.
Vypadá to, že teď nekopu za tábor matek, ale respektuju, že každý jsme nějaký. I já jsem nějaká. Protože se nehodlám stát tou matkou, co dětem a rodině odevzdá všechnu energii a zapomene na svoje koníčky. Pařby k nim nikdy nepatřily, nehrozí mi při nich žádná újma a nevím, proč by někomu mělo vadit čtení a výšlapy. ;-) Držím palce a obrň se, kecalové jsou všude.

64 Teeda Teeda | Web | 22. března 2016 v 21:20 | Reagovat

[62]: Měla jsem právě s tím domovem důchodců na mysli něco jiného. Když lidi do takového zařízení musí, protože potřebují péči na kterou děti nemají čas, tak se ukazuje, že ti bezdětní se tam klidně mají na stáří lépe nebo stejně. Děti na své stařenky a staříky totiž dost často kašlou, což je smutné, ale je to často tak. Tak o to mi spíš šlo. Že tady už nerozhoduje jestli kdo děti měl nebo ne.

65 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2016 v 21:26 | Reagovat

[64]: Na toto téma jsem mluvila s jednou paní, která do domova chtěla. Nebyla už tak zdravá, aby žila sama. Jeden syn jí zemřel, druhý podniká od rána do večera musí být v obchodě, vnuk jezdí do práce poměrně daleko. Ona chápala, že nemohou být neustále k dispozici, ale zájem o ni mají. Kdyby ji vzal syn k sobě, byla by celý den stejně sama. Byla rozumná.Viděla život takový, jaký je.

66 Romi Romi | Web | 22. března 2016 v 21:35 | Reagovat

též rozumím taky nechci děti :)

67 Polly Polly | Web | 22. března 2016 v 22:01 | Reagovat

mne bohate staci, ked mi moje mláďa lezie po vlastnej hlave, druhym by som to nerada "dopriala" xD
osobne ako matka chapem aj zeny, ktore nechcu mat deti. Moznoze ta ludia nechapu aj z dovodu akym to podavas...niekto si povie, ze privela hejtu a slova ako "nenavidim" znie nedospelo, na druhej strane sa da povedat aj nieco na styl "zijem a necham zit, som proste zena, ktora neciti potrebu zalozit si rodinu"... Ja tomu rozumiem aj ako matka, pretoze musim povedat, ze tiez som pocitila iste tlaky spolocnosti. Napriklad mi vylozene vadilo uz ako tehotnej, ked sa kazdy zaujimal iba o moje brucho a predpoklad, ze na 100% bude druhe! Vtedy som sa nazyvala Inkubatorom, pretoze som sa tak citila a este aj s potomkom pod srdcom som bola vyslovene nastvata, ze ludia ma vnimaju len preto, ze som zena ako nejaky stroj na rodenie, ktory tu je len preto, aby robil decka! nie nie... a teraz napriklad zazivam mozno a nieco podobne ako ty. Nevies si predstavit tie krive pohlady, ked si ako zena dovolim dôrazne povedat: Nie! Nechcem druhe dieta! Mne uz sa o to nechce starat! dakujem, staci jedno!

68 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 22. března 2016 v 22:07 | Reagovat

Bohajeho lidi, množte se.

69 project16 project16 | Web | 22. března 2016 v 22:33 | Reagovat

Vážně Ti děkuju za tenhle článek. Už dobu si říkám, že jsem asi fakt divná, přehnaně sobecká a extrémně netrpělivá na to abych mohla vychovat dítě.
Krom toho, že se necítím jako dostatečně vhodná osobnost pro výchovu jiné správné osobnosti, jsem taky na tolik sebestředná že to, co dělám pro druhé, dělám proto, aby mě měli radši.

A s těma matkama máš absolutní pravdu. Mám malýho bráchu a od našich pořád slyšim, schovej jí to, vždyť za chvíli bude mit taky děti, (říká táta) nebo typické ,,však až budeš mít jednou dítě ty, poznáš jaký to je''. Děkuji, nechci.

70 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 22. března 2016 v 22:47 | Reagovat

Píšeš mi z duše. :D Mám na tohle stejná názor, akorát nemám praxi z mateřinek, nýbrž z rodiny. A kdyby rozkošná holčička s kterou se zbožňujeme, moje malá neteřinka nebyla dcerou mé sestřenice, ale mou, tak by už asi nežila. :D
Neumím si představit, že bych měla na krku 24h denně dítě, zvlášť malé. Nevadí mi, když mám občas pohlídat, mám taky pečovatelské sklony o kterých píšeš, nicméně děti nechci. :D

71 Jana Jana | E-mail | Web | 22. března 2016 v 23:42 | Reagovat

Hele, ja jsem v levelu sobectví, že vařím slaného maso s knedlíky, řízky na večeři, muffiny a pletence. .. a mám strach mit deti,protože by je Můj miláček mel radši než mne. A po práci ve školce mam i strach,aby jednou naše možna dite zapadlo do společnosti těch deti, co máme ve školce ....

72 Awkward. 。◕‿◕。 Awkward. 。◕‿◕。 | E-mail | Web | 23. března 2016 v 6:50 | Reagovat

Já jsem všehovšudy osoba co  má ráda děti dokud se jich může zbavit. To znamená pomazlit se, pohrát si a vrátit a mít svůj klid. Protože jsem i jako dítě (nejstarší ze všech příbuzných) vyrůstala v obklopení menších dětí než jsem byla já sama po nich netoužím. Na jednu stranu mi přijdou otravný. Nejhorší je, když v práci mi ve frontě stojí maminka s uřvaným rozmazleným harantem. Bohužel na to jsem měla vždycky smůlu a tyhle otravy jsem odnesla já a jejich ukňouraný a ublížený řev, že jim maminka něco nedovolila se nesl celým krámem. Sice je mi jen 22 ale po dětech netoužím dalších cca 5 - 6 let. Kocour stačí. Nechci si ničit mládí když si ještě mohu splnit svá tajná cestovatelská přání. V tomhle třeba nechápu své spolužačky ze střední školy. Neustále čtu jak je tahle a tahle těhotná atd. A ani by jsem asi nebyla dobrou matkou.
O kocoura se postarám dobře to jo, je to miláček, o přítele taky v zájmu možností co nezvládne sám :D Ale jinak nejsem moc pečovatelský typ ani ten typ co by se moc zajímal o ostatní. Jsem sobecká až to bolí :D
POdle mě tenhle názor na to, že děti nechceš není nic neobvyklého ani žádná porucha. Každá ženská na to není stavěná. Ať si ostatní říkají co chtějí, v tomhle nejde o to zda jsi dospělá, či zda k tomu jednou dospěješ.

73 Silwiniel Silwiniel | Web | 23. března 2016 v 6:55 | Reagovat

Nikdy neříkej nikdy. Nikde nevidím údaj o tvém věku, ale soudě podle výrazů jako je "hejtuju" bych tipla, že ti asi nebude přes třicet. Uvidíš, jestli se něco změní s přibývajícím věkem, až třeba budeš mít partnera. Většinou touha po dítěti přichází až ve chvíli, kdy žiješ s partnerem, jsi zamilovaná a už máš pubertu dávno za sebou. Ale kdyby žádná touha po dítěti nepřišla, tak si myslím, že je to v pořádku. Všichni přece děti mít nemusí. A jestli vnímáš děti jako usoplené hleny, myslím, že bude lepší, když je mít nebudeš.

74 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. března 2016 v 12:14 | Reagovat

[73]: Ale ať si to klidně říká...

Taky se nehodlám rozmnožovat. Nikdy, nikdy, nikdy! A ať si celej svět třeba políbí prdel, jestli je smysl života ho předat, tak já osobně na to zvysoka seru.

75 Teeda Teeda | Web | 23. března 2016 v 12:52 | Reagovat

[73]: No, "až třeba budeš mít partnera". Mám za sebou osmiletý vztah i soužití. To je asi až dost. A ani tak potřebu se množit nepociťuju. ,)

76 plasil-jan plasil-jan | E-mail | Web | 23. března 2016 v 13:43 | Reagovat

Tak holt tahle republika vymře a důchody nebudou žádný. Jak jednoduché...

77 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. března 2016 v 22:51 | Reagovat

[76]: Máš pravdu, pak se nesmíme divit, že sem někdo chce natahat muslimy, ti mají dětí dost a někdo ještě z našich občanů- no to bude budoucnost národa...

78 Magdaléna Magdaléna | Web | 7. dubna 2016 v 21:48 | Reagovat

[76]: [77]:
Děcka (jak se říká v Brně), tak černě bych to neviděla :-) Pořád ještě je tu moje zeměpisářka z gymplu, která (krom toho, že byla skvělá) nám kladla na srdce, ať se množíme, a sama šla příkladem :-)

79 plasil-jan plasil-jan | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 8:02 | Reagovat

[78]: vzhuru do toho... :-)

80 Myšák Myšák | Web | 18. dubna 2016 v 13:33 | Reagovat

Tak děti mi obecně mi moc nevadí, teda do doby než mi dospělí nebo další z rodiny šoupnou zrovna caparta či předškoláka a na pár hodin se starej. To prskám pod fousy :P

81 Zuzi Zuzi | E-mail | 27. dubna 2016 v 13:54 | Reagovat

Ujeceny hlen - nejvtipnejsi hlaska dne. :D az nejakeho usoplence dnes uvidim, se smichem si na tohle.vzpomenu :D

82 Marie Marie | Web | 8. května 2016 v 11:07 | Reagovat

Vychovala jsem tři děti a jsem vděčná tomu, že v době, kdy nebyly mobily, internet a podobné vymoženosti. Kdy se smělo dítku dát za zadek, aby vědělo co smí a co ne, kdy nebyly tak velké třídní rozdíly, nechodily do stejné třídy děti zbohatlíků, mocných podnikatelů, kteří škole přispívají a děti střední vrstvy žijící od výplaty k výplatě, či dokonce děti nezaměstnaných. Děti se sice také popraly ve škole i venku, ale nekastovaly se podle oblečení, mobilů, nepovrhovaly někým, kdo nemá značkové oblečení a super hru v počítači a nebylo to jen s tebou nekámo, s tebou kámo. Děti, kterým rodič nic neřekne a nechá ho otravovat druhé lidi nenávidím stejně jako jejich rodiče. Když visím v autobuse na tyči a upřeně se ně mne dívá dítě, které sedí mámě na klíně pode mnou a kope mě a pozoruje, co já na to, dítě, které má už v očích výraz škodolibosti a matka nic neřekne a dítě ví, že si může vůči komukoli cokoli dovolit, jsem znechucená. Pak bych té matce s chutí vylískala. Ale je taková doba, kdy se nesmí dítěti nic říct zvýšeným hlasem. Zkusit okřiknout cizí dítě už se bojím. Nestojím o to, aby se na mne ještě nějaká bréca vrhla, co si to dovoluju k jejímu mazánkovi. Stejně je to s nevychovanými psy. Mohou za to páníčci a rodiče, tedy dospělí, díky kterým nenávidíme děti.

83 Linda Linda | 13. června 2016 v 19:31 | Reagovat

Naprosto tě chápu. Tak do 25 roku jsem si říkala, že někdy jako asi ty děti mít budu, ale potom mi došlo, že po nich vůbec netoužím. Vůbec mě neomezuje kariéra nebo cestování nebo peníze - prostě a jednoduše po dětech netoužím a absolutně si nedovedu představit, že bych je měla. Nějakou dobu to bylo hrozný, pořád jsem řešila proč musím být tak divná a ne jako ostatní, kdy ženy touží po miminkách a udělají pro to cokoli. Samozřejmě neustálé dotazy okolí mě děsně štvaly, a nejhorší bylo když jsem někomu řekla, že mě prostě žádné mateřské pudy nepopadly tak prý až to dítě budu mít tak se to všechno změní. Nikdy jsem se ale nesetkala s nějakou vyloženě negativní reakcí, spíš to lidi nechápou. Ale obecně soukromí s nikým moc neřeším, takže většina nemá ani odvahu se zeptat a když jo tak je odpálkuju, že to je moje věc. Naštěstí je mi už 40 a jednoduše jsem na děti stará a už se skoro nikdo konečně neptá!!! Ale občas se přece ještě někdo zeptá asi v rámci toho že je dnes asi normální mít dítě i ve 40. Ale na to už klidně odpovím, že bych to nemohla dítěti udělat aby mělo takovou starou matku. Každopádně mi děti absolutně neschází a nemám vůbec pocit, že bych o něco přišla. Prostě se u mě nepotvrdilo takový to "počkej ve 30, 35, to se to úplně změní a budeš po dětech strašně toužit". Každopádně každému kdo po dětech touží fakt přeju aby se to povedlo a dítě bylo zdravé.

84 Kosma Kosma | Web | 17. července 2016 v 20:19 | Reagovat

Hele, já mám 35, 2 děti, a taky ještě dost plánů zahrnujících svět! :-) Ne, vážně - myslím, žes ještě k dětem neuzrála. Měla jsem to podobně - nikdy jsem nechápala, proč bych si měla chtít pochovat cizí díte...
Poslední dobou mi taky vadí ty věčný dotazy, proč někdo děti nemá - spousta lidí odmítá respektovat, že všichni nemají ten život stejně nalajnovanej!
Tu a tam vezmu dítě do dětské kavárny s hracím koutkem a kdyby někomu skákalo v MHD po hlavě, fláknu mu, ať si mě klidně odvede sociálka! :-)
Proč si vlastně teda šla na tu mateřinku? Nevyhořela jsi už během studia?!

85 Teeda Teeda | E-mail | Web | 23. října 2016 v 22:55 | Reagovat

[84]: Šla jsem na mateřinku, protože tam byly hlavní předměty výtvarka, tělocvik, hudebka, divadlo a čeština. O těch dětech jsem vůbec nepřemýšlela. Ale to není tak, že bych k dětem vyloženě chovala nenávist. Nikdy mě nebraly, ale celé to myslím tak, že mám jen v životě jiné hodnoty. Jak píšeš - nemusí mít všichni ten život stejně nalajnovanej. :)
A náhodou ve škole i ve školce a taky na táboře mě to s dětma fakt bavilo. Jenže tam vím, že to není napořád. :D Na chvilku mi to bohatě stačí. :) :)
A i když máš spousta plánů zahrnujích svět, už nikdy nebudeš jediná. Navždycky máš zodpovědnost za dvě dušičky a i když jednou vyletí z hnízda, tak to nezmizí... :)

86 miramar miramar | E-mail | 28. dubna 2017 v 7:16 | Reagovat

[9]:Přestaňte se vytahovat ohledně mít, či nemít děti. Ani jedna se nemáte právo vyjadřovat k názoru toho druhého.Navíc bezdětní lidé NIKDY nepochopí pudy opravdových matek s dětmi. Nechte se být a učte se jedna od druhé, bez komentování. Mladá generace dnešni doby hejtuje všechny - mladé, starší, staré, s dětmi, a bez...Mlčte a učte se! Všichni!! A nepublikujte kraviny na netu, už tak je jich tam dost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.