Drobky

Nejlepší aplikace

27. února 2017 v 21:05 | Teeda
Asi před dvěma lety, jsem měla za úkol na jeden předmět napsat esej na téma budoucnosti internetu. Co se s ním stane, jak se bude vyvíjet a měnit. Kromě citování dat, jsem si neodpustila poetické srovnání, ve které věřím čím dál tím více. Internet je neprostupná džungle a lidé se v ní začínají ztrácet. Budoucnost vidím v ohraničení. Vybudování vlastních malých zahrádek, kam si člověk vysadí jen to, co chce.

Řekni mi, kde píšeš blog

19. září 2016 v 17:01 | Teeda
Tak trochu je mi líto, že jsem se probrala moc pozdě na to, abych se zapojila do projektu o místě, kde vznikají blogy. Včera jsem zabloudila na díly projektu a usmála jsem se, protože jsem asi před dvěma lety myslela na to samé. Napsat nějakou výzvu a posbírat fotky koutů, kde se to všechno odehrává. Lidi už mají takovou povahu. Rádi nahlížejí v noci do rozsvícených oken a zvědavě věří v teplo rodinného krbu někoho jiného.


Couchsurfing

29. července 2015 v 0:17 | Teeda
It's simple. Prostě jen nabídneš někomu místo na přespání. Nebo on tobě. Kdokoli komukoli. A největší fór? Můžeš vycestovat a zadarmo si bydlet. A ještě ti poradí. Zlepšíš si cizí jazyk, poznáš nové lidi. Neber to, viď. Akorát ti hoteliéři asi zkrachují.... :)

Pětibodová výzva

5. listopadu 2014 v 23:10 | Teeda
Předsevzetí. Obyčejně si je lidé dávají s počátkem roku. Já ale letos začínám dřív. Mám potřebu si ve svém chaosu vytyčit vrcholky, které chci zdolat. Nedělám to pro srandu králíkům. Dělám to, protože si to potřebuju uspořádat. Navíc, už mám nový diář a nepopsané listy vyzývají. Zjistila jsem, že pokud si nedám konkrétní cíl, který vrcholí a je nějak neodvratně časově ohraničený, nikam to nevede. Proto přicházím s revolucí. Kdy, když ne teď. Kdo, když ne já.

Pád pryč

3. září 2014 v 20:23 | Teeda
Jsem ráda, že Literární klub zase rozjel nějakou akci. Chtělo to trochu fouknout do prachu. A šli na to tradičně přes duel. V čem to spočívá. Na každý týden se přihlásí dva dobrovolníci, vyfásnou téma a píšou. Jejich věci se nastejně vyvěsí, a pak už hlasuj vůle boží... projít do dalšího kola, může vždy jen jeden z dvojce. Protože jsem trdlo, dala jsem si hned první termín. A v neděli před půlnocí tradičně plašila, že mě nic nenapadá. HOLÉ NIC! Protože jsem ale trapně zodpovědná, vysoukala jsem malou asociaci, aby teda něco bylo. Kdyby se vám zdálo, že na tohle mechové téma (ta fotka) to ušlo, máte možnost kliknout v odkazu na článek, ve kterém se hlasuje. Najdete tam i psaní mé soupeřky. Tož do toho. .)


Jak poznat špatný foodblog

20. května 2014 v 17:52 | Teeda
Opravdu hodně lidí v mém okolí si zakládá foodblogy a já trochu smutně přihlížím. Nemám totiž na to, abych si ho založila také. Ačkoli mě sem tam někdo do škatulky foodblogu přihodí, naprosto s tím nesouhlasím. Mám totiž poměrně jasnou představu o tom, jak by to mělo fungovat a také o tom, co je v mém okolí často špatně. Než mít nekvalitní kopii ostatních, to radši nebudu mít nic. A protože si nejsem jistá vlastními kvalitativními schopnostmi ve všech níže zmíněných kategoriích, tak jen přihlížím a mám plnou tlamku kritických keců.

Pojďte se mnou do zoo...

9. listopadu 2013 v 14:48 | Teeda

Jednou za čas chodíme do naší maličké zoo. Říkám maličké, ale ona už dávno není tak malá, jak bývala. Za svůj život jsem zatím navštívila a plzeňskou a pražskou zoologickou zahradu a zamilovala jsem si je. Nejradši mám však stejně tu naší malou píďu v Hluboké nad Vltavou. Co je na ní pro tak mně přitažlivého a proč tam chodíme takhle na podzim vám povím hned.


Odpovídám. Odhaluji. Cha.

30. října 2013 v 11:28 | Teeda

Nejsem úplně dotazníkovej typ, vlastně upřímně doufám, že tehle článek nějak zapadne do blogové bažiny a nikdo ho moc nebude vytahovat na světlo. Ale přece bych na milou Tardis nehodila bobek, když do mě vložila svou otázkovou důvěru, že.

Lenka Dusilová /křest v Jazz Docku

10. října 2013 v 15:47 | Teeda
Jeden ze skutečných klenotů české hudební scény. Včera v pražském Jazz Docku pokřtila DVD Live at Café v lese. Další koncert, který jsem se prohoupala v tónech, které vás skutečně dokáží rozechvět.


Warholím si, tralala.

25. září 2013 v 20:09 | Teeda

S uměním je to vždycky trochu na hraně. Často si říkám, jestli to nebo ono je slavné, protože je dav stržen osobností umělce, či jde zrovna o nějakou módní vlnu. Ale pak si zase říkám, že kdyby dílo nevyvolávalo diskuzi, tak by to asi nestálo za zhlédnutí. Umění není řemeslo, které stačí dobře zvládnout. Umění je diskutabilní a velmi subjektivní záležitost. A Pop Art je ze všech odvětví snad nejošemetnější.
Dneska bych tu mohla trochu diskutovat o skvěle připravené výstavě, kterou tohle léto pořádalo moje domovské město.

Modrooký

10. září 2013 v 21:41 | Teeda

Utíkal jsem. Utíkal jsem jako o život a bez nadsázky se dá říct, že tu o život šlo. Kdo mohl tušit, že jsme skutečně na správné stopě. Že jsme skutečně našli to místo, kde se skrývá. Zastavil jsem se a tiše oddychoval. Obezřetně jsem naslouchal zvukům nepokojné buše. Blížily se kroky. Někdo běžel. Instinktivně jsem se skryl.

Může to být kdokoli. Andrew, Col nebo Barbara. Jenže to mohl taky být Modrooký. Když se ozvala ta rána, nestihli jsme nic, než se rozběhnout na všechny strany. Vůbec nebylo jasné, kdo kam běží. Jediná jasná věc byla, že ten sesuv muselo něco způsobit. Někdo. Modrooký. Lepší úkryt by jinde nenašel. Jenže nás to napadlo. A teď jsme vůbec neutíkali před řítící se skálou, ale před tím, kdo jí k tomu dopomohl.

Jak se stát spisovatelem

11. srpna 2013 v 8:52 | Teeda
Tohle není návod. Tohle je reakce. Je to odpověď na ty stovky blogových výkřiků, které naříkají v těch samých větách a slovech. Spisovatelka. Žurnalistka. Novinářka.

Studentské bylinkofígle

15. června 2013 v 0:29 | Teeda


Nacházím se v tom stresovém období zkoušek a jak to tak bývá, bojuji s několika věcmi najednou. První věc je, že jsem se na to (jako vždy) vyflákla a teď už nemám šanci se to stihnout naučit. Druhá věc je ta, že se to budu snažit dohnat a budu potřebovat, aby to více lezlo do hlavy, udržela jsem se vzhůru a něčeho schopna. Poslední věc je pak ta, že jsem z toho všeho tak ve stresu, že je mi špatně, nemůžu jíst, chytají mě záchvaty paniky a nemůžu v kombinaci těchto příjemných faktorů spát, což pak ústí zpět k nevyspání a snaze udržet se v bdělosti. Koloběh se uzavírá. V průběhu let ale člověk na pár těch věcí vyzraje a i když se to nedá úplně překonat, dá se to trošku eliminovat.

Klíčovou dírkou do lesů

22. května 2013 v 12:20 | Teeda

Když se má člověk učit, často to dopadne tak, že dělá něco úplně jiného a pak má výčitky svědomí. Mám do státnic necelé tři týdny a pořád se ještě přesvědčuju, abych už sakra začala něco dělat. Vychází mi to sedm a půl otázky na den a stejně mi to nezabrání prokrastinovat. Je tisíce možností, jak se flákat. Můžete uklízet, vařit, koukat na filmy a seriály, zakládat blog nebo předstírat jinou užitečnou činnost. A pak jsou tu ty webkamery. Nevím, jestli to znáte, ale já vás každopádně seznámím. Je to takovej milej způsob, jak koukat klíčovou dírkou přímo do domova našich lesních kamarádů. A taky je to jeden ze způsobů jak trávit čas, když se máte učit.

(Orlovec říční)

Šperkuji

3. května 2013 v 21:42 | Teeda


Čím začít. Saccuba psala, že by ráda věděla, jak vyrábím šperky z pet lahví. Inu dobrá. Dostala jsem se k tomu náhodou a nejvíc jsem se toho stejně naučila vlastním zkoumáním. Ten materiál se dá využít na mnoho způsobů a tvarovat se z něj dá šperk ledajaký. Jedna z možností jsou tyto květinky. Obrňte se trochou trpělivosti. Vždycky je lépe, vidět to na vlastní oči, ale myslím, že to snad zvládnu popsat tak, aby to bylo všechno jasné.

Jihočeská divadelní prkna

2. května 2013 v 0:06 | Teeda
Divadlo mám ráda. Nemyslím, že jsem nějaký extra odborník. Něco mám načteno, z dramatické výchovy jsem maturovala a mám za sebou pár let v divadelním souboru. Nepovažuji se ale za někoho, kdo by měl právo a tolik zkušeností, aby mohl říkat, co je dobré a co není. Přesto si nemohu pomoct a jsem zklamaná. Jsem zklamaná z Jihočeského divadla. Poslední dva roky jsem přestala nějak do divadla chodit, a tak jsem teď udělala trochu vítr a zařekla se, že to musím trošku dohnat.

Odpad fest 2013 a je to fuč

26. dubna 2013 v 21:56 | Teeda

Měsíce plánování, týdny a týdny práce a pak je to jako mžik. Jsem jedna z hlavních organizátorů malého festivalu v Českých Budějovicích. Někdo o něm mohl zaslechnout, někdo asi těžko. Co je ale důležité, právě máme za sebou pátý ročník. Mám pocit, že je to rok od roku těžší a těžší. Na druhou stranu je každým rokem více lidí, kteří přijdou a líbí se jim, co děláme.

Pařátky a strkanice

25. března 2013 v 11:19 | Teeda
/Ptáci díl 2./ jak to začalo najdete TU /

KONEČNĚ přiletěli ptáci do mého krmítka a cpali se jak šílení. Už je to delší dobu, co jsem psala, že čekám bez útěchy tři měsíce na ptáky. Ale všechno je jinak. Je to dva týdny, co ozbrojená skupina sýkorek atakovala naplněné krmítko. Jásala jsem a pilně dosypávala.
Víte, když jsem říkala, že mám pět kilo ptačího zobu, tak jsem myslela, jak nejsem vybavená. No a nejsem. Jestli to totiž takhle půjde dál, budu muset co nevidět dokoupit zásoby a nebo zavřít krám.


Čekání na ptáky

27. února 2013 v 15:08 | Teeda
Začalo to nevinně pár slovy.
Já chci ptačí budku. Krmítko. Chci mít na balkoně spokojený ptáčky. Budu se na ně dívat Budu je krmit. A fotit. Bude to príma.

Pak přišel Jirka a povídá mi: "Hele, to jsou hrozný ptáci vopruzáci. Já je měl na koleji za oknem. Fakt hrůza. Nejdřív jsem je krmil, ale oni nikdy neměli dost. Pak mi začali klovat do věcí, co jsem měl za oknem místo v lednici. Normálně mi proklovali jogurt, ti vopruzáci. Ráno mě budili! Ťukali mi na okno! Celý hejno! No prostě strašný. Házel jsem po nich boty a nic nepomohlo!"

Neposlouchala jsem jeho strašení, výhružky o nesnesitelnosti ptáků, nekonečná upozornění na jejich ptačí zákeřnost.


 
 

Reklama