Fotím

O letadýlku, nevěstě a ženichovi

26. října 2016 v 16:58 | Teeda
Zní to jako pohádka. A vlastně skoro jo. Byla to krása. Tohle svázání bylo ztělesněním svobody a tohle "navždy" bylo symbolem "teď". Byla to mladá krásná svatba neuvěřitelně zajímavých lidí. A to nesoudím jen podle ženicha a nevěsty. Lidi totiž můžete prohlédnout i podle toho, jaké mají přátele. A taková je svatba vlastně vždy. Taková, jací lidé na ní jsou.


Svatební peripetie

29. září 2016 v 0:34 | Teeda
Letošní léto se trochu roztrhl pytel s bílými šaty. Nebo alespoň mě se to tak zdálo. A protože v mém okolí nikdo takové věci na film nefotí, nějak se náhodou stalo, že jsem se k tomu nachomýtla já. Byla to třetí svatba, na které jsem kdy byla, druhá svatba, na které jsem fotila a první svatba, kterou jsem fotila cizím lidem. A poprvé jsem na takové akci přetrhla film.

Svatební

8. prosince 2015 v 2:42 | Teeda
Je to trochu ironie. Svatby mě totiž vůbec neberou. Ale na druhou stranu, jít to fotit se ukázalo jako hezká věc. Je to první svatba, na které jsem byla s foťákem a svým způsobem mě to bavilo. O fotky mě požádala Bára, protože chtěla mít něco čistě analogově a já řekla "jo", protože jsem si to chtěla vyzkoušet. Takže... jak vypadá jedna taková svatba focená starým Zenitem na film?

Vyvolané kousky léta

23. listopadu 2015 v 1:24 | Teeda
Člověk by chtěl takhle na úvod vytáhnout nějaké to moudro a pěkně ty fotky uvést. Háček je v tom, že v mém letošním trávení léta nic až tak geniálního nebylo. Jen takové to pražské dýchání teplého vzduchu, pikniky, dost (hodně) vína, courání po zapomenutých ulicích. Foťák zůstal dost dlouho v šuplíku, než mě vůbec napadlo do něj natáhnout nový film...

Jedno analogové jaro, prosím.

2. listopadu 2015 v 21:04 | Teeda
Ani jsem to nepostřehla. V jednu chvilku bylo září a já se všech ptala: "Co je za měsíc? Devět?". A teď jsem se konečně připravila na to, že budu za datum psát desítku a to tedy pozor, nebudu. Protože už je zkrátka a dobře listopad. A já se ptám, kam se, krucipísek, ten říjen poděl? Neudělala jsem nic, nestihla jsem nic a navíc jsem si myslela, kolik na to mám času. Ale! Jednu věc jsem přece jen udělala. Vyvolala jsem konečně fotky! :)

Díky, že můžu.

23. listopadu 2014 v 0:49 | Teeda
Přemýšlím nad tím teď snad každý den. Vždycky jsem byla trochu cíťa. Emotivní děvče. U hymny pláču a Němou barikádu nedokážu předčítat nahlas. Jsem tak hrdá Češka, až se toho bojím. Je v tom jistý patos. Přesto vždycky dokážu vytáhnout z kapsy dávku kritiky a ironie. Což je mimochodem typicky české. K tomu všemu jsem byla vždycky "havlova holka". Táhlo mě to tímhle směrem protože kromě toho, že jsem emotivní idealistka, jsem ještě děvče, co má rádo dějiny. A v nich vůni svobody.

Otevřené rány

20. října 2014 v 15:05 | Teeda

Cítila jsem to už při cvaknutí. Něco není, jak má být. Klade to trochu jiný odpor. Zvuk zní trochu jinak. Dva filmy jsem dokonce vytáhla v půlce, protože jsem měla pocit, že se něco stalo. Poslední film mi nevyšel vůbec. Z posledních dvou jen maličko. Abych pochopila, co je špatně, rozhodla jsem nechat vyvolat špatné fotky. Je pravda, že na mě paní koukala dost podivně, když jsem jí vysvětlovala, že minule jsem si z toho filmu nechala vyvolat "jen dobré" a teď bych potřebovala z toho samého filmu vyvolat "jen špatné". Ovládla se a nezaťukala si na čelo. A tak je mám.


Terasy za Zenitem (II.)

26. srpna 2014 v 16:49 | Teeda
Barevné mají své kouzlo, ale černobílá vytáhne věci, které tam cítíte a očima nevidíte. Ale na tom filmu, tam jako by vážně byly. Budova staré zničené restaurace a kavárny Terasy Barrandov. Kdysi skvostné místo prvorepublikových dýchánků, které jsou teď už jen ztracenou vzpomínkou. Dnes pochybná ruina s pochybným osudem a ještě pochybnější budoucností.

Smutné Terasy Barrandov (I.)

21. srpna 2014 v 20:16 | Teeda
Vlastně bych je vůbec neznala, kdybych nejela autem po nedaleké silnici a neviděla čnít nad Prahou nebohou zříceninu jakési podivné budovy. Abych zjistila, co je to vlastně zač, otevřela jsem mapu a zkoumala, kudy jsem jela. A tak jsem na ně přišla. Slavnou restauraci a kavárnu, s legendárním bazénem, jejichž slávu odvál čas a lidská ignorace.

Itálie na film

21. července 2014 v 23:27 | Teeda
Skončil mi zase jeden větší kus volna a kromě jiného měl i tu výhodu, že jsem se letmo stavila doma. Má bezscenerová situace je bezútěšná, a tak pokaždé, když se mamince mihnu na zápraží, hned se tasím s vyvolanými kousky a okupuji počítač. Výjimečně přeskočím pořadí focení, protože předchozí dva filmy na sebe navazují a je potřeba k nim sáhodlouze cosi vysvětlit. Ale u tohohle filmu není tolik potřeba vysvětlovat nic moc. Všechno jsem k tomu totiž už pověděla ve svých výkřicích o tom, jak nejsem Kerouac.

Černobílá Stínadla

8. července 2014 v 17:49 | Teeda
Vrátila jsem se tam ještě jednou. Do neexistující čtvrti, kterou na základech starých fotografií vystavěl pan Foglar. O tom, jak jsem se k tomu vlastně dostala a proč jsem tam bloudila s foťákem hned několikrát, to už jsem psala. První zachycení, které mělo být černobílé, nevyšlo, protože veškeré úsilí bylo přetrženo i s filmem. Nezbylo než zachytit barevnou variantu. Jak jsem ale říkala, vydala jsem se tam pak znovu, protože to místo láká na svou auru, která se mi zdála k černobílému filmu mnohem blíže. Tentokrát jsem byla připravená na vše.

Stínadla za/se Zenitem

17. května 2014 v 23:08 | Teeda
Jak to začalo. A proč jsem to vlastně fotila.
Dostala jsem výplatu a zcela neuváženě prošla kolem Luxoru. Chyba a nebo taky ne. Jak se to vezme. Vlastně jsem se chtěla jen tak porozhlédnout. Další chyba, protože kdo mě zná, tak ví, že se nerozhlížím dlouho a ihned po něčem zatoužím.

Lennonovo děvče v zahradě

29. dubna 2014 v 22:18 | Teeda
Držím se hesla - když nemáš co říct, tak mlč. Je nutno dodat, že takhle dlouhá odmlka tu asi nikdy nebyla. Mojí plochu počítače zaplnilo pár nakousaných věcí a v hlavě mám asi tisíc nápadů. Jenže, znáte to. Dokud to není hmatatelné, tak to není. Ale, přeci jen tu pár drobků s pevnými rysy mám. Dala jsem totiž vyvolat několik filmů.

Konec léta za Zenitem

5. března 2014 v 15:03 | Teeda
Konečně jsem ty dva tajemné svitky mohla dát vyvolat. Čekaly od konce léta, od podzimu, a já byla na finančním dně, což prostě focení vůbec neusnadňuje. Konečně jsem tedy zjistila, jak dopadl v souboji se mnou a Zenitem můj celkově čtvrtý a pátý film. Fotky vyšly. A já se teď v nich můžu přehrabovat. A je to príma. .)

Zenitím si

16. srpna 2013 v 9:31 | Teeda
Po neúspěchu prvního filmu, kde nevyšlo skoro nic, jsem vyfotila druhý film. Co se nestalo. Když jsem ho vymotávala, tak jsem si nedopatřením (!) pootevřela na chvilku deklík a to byla zásadní chyba. Osvícený film totiž není ideální věc. Nicméně se mi podařilo setkat se s jedním pražským pánem, který byla tak laskavý, že očíhnul jak mého Zenita, tak negativy. Shrnul, že foťák je naprosto v pohodě a všechno chodí jak má. První film mi nevyšel protože byl taky osvícen, takže patrně zase nějaké nedopatření. Jsem lama, co dodat. Nicméně mi odhalil na cloně ještě jedno kolečko, totiž pevnou clonu a musím říct, že to bylo milé překvapení. Jasně. Teď už to bude záviset jen na mých schopnostech.

Vyfotila jsem tedy i třetí film a tentokrát tam vyšly skoro všechny fotky. Pár jich bylo podsvícených, ale jinak to prostě šlo. S čím se potýkám? Třeba s velikostí obrazu. To co mám v hledáčku je menší plocha, než mi to vyfotí. Na to si budu muset dávat pozor. Se světlem je to těžký. Než mi budou clony automatické a důvěrně známé, to asi uplyne ještě mnoho vody. Nicméně pokrok tu je a já můžu vhodit pár fotek. Jsou to všechno věci, které by asi člověk jinak nefotil. Kraviny. Jenže když nevíte, jestli film vyjde, tak ani nechcete fotit něco na "vážno". Takže kytky, kočka, příroda... prostě tak. Věci, kde vám nebude líto, když to neklapne. Ale tak, snad se časem budu moci posunout k něčemu normálnímu, že. :)

Drobky z 2. filmu - Fuji Color 200

...něco z toho mála, co mi nesežralo světlo... samo sebou, bez úpravy, jen scan..

Kvído

Světelné překážky

14. července 2013 v 19:06 | Teeda


Mohla bych dělat tolik užitečných věcí. Zpracovávat další třešně, co na mě zírají z košíku, učit se, vyrábět trička na vodu, uklízet pokoj, měnit rybičce vodu (žumpu). Ale ne. Já se prostě musím vrtat v expozici, časech, světle a pořád mám pocit, že mi to ani za mák nepomáhá. Jenže já se prostě nehodlám vzdát. Na Zenit já fotit budu, kdyby trakaře padaly. Žádné clonové číslo mě nemůže zastavit.

Abych to vysvětlila. Už víc jak měsíc bojuji se mým drahouškem Zenitem E, který je na klasický kinofilm a k focení je tu zapotřebí určité zručnosti a hlavně znalostí. Vzhledem k jeho váze navíc ještě ochota posilovat.

Focení na dotek

10. června 2013 v 21:39 | Teeda


Obyčejně dávám svým článkům prozaičtější podobu, ale tentokrát chci vlastně hlavně klást otázky. Vás prosím o zasvěcené, odborné, obohacující komentáře nebo jen Vaše názory. :) Kdo tedy rád fotí nebo ho to k tomu táhne, čtěte dál.

 
 

Reklama