Útěky

Nástrahy, překážky, záludnosti

5. května 2014 v 20:49 | Teeda
Našla jsem další záludnosti v běhu. To byste nevěřili, jak je těžký se k tomu vůbec dokopat. Nazout boty, někam dojít a tam se rozběhnout. A vůbec nejtěžší je to ve chvíli, kdy kvůli tomu nařizujete budíka na super brzo ráno nebo když máte volné odpoledne na válení se u knihy, počítače, sporáku, ale ne… vy nebudete vařit, číst, koukat, spát, vy půjdete běhat! Úžasný. I kvůli těmto životním nástrahám tedy mé nové jarní pokusy nejsou četné. Aby toho nebylo dost, tak ale řeším ještě horší věci, než že bych byla jen líná.

Další krok

12. srpna 2013 v 23:30 | Teeda
Opakovali to všichni na všech run fórech, všichni známí, všichni, kdo běhají, dokonce i Haruki Murakami to psal, když jsem četla jeho knihu o běhání (také v rámci motivace k tomuto šílenému bláznivému nápadu). A ačkoli jsem na prosluněné léto tuhle aktivitu dala na čas k ledu, teď, když počasí začíná být jen trochu únosné, se mi vrací chutě vyběhnout. Možná je to i tím, že jsem dneska koukala zase na mistrovství v atletice a naše Denisa tam běžela jako s větrem o závod. Musím se naučit běhat. Fakt chci.

Protože moje botasky z Tesca za 199 Kč mi asi po těch pěti letech už daly dost, rozhodla jsem se tedy vlézt do sportovního obchodu a mrknout, jak je to tedy ve skutečnosti s tou nezměrnou důležitostí bot na běh.

Možná, možná ne

8. dubna 2013 v 19:54 | Teeda

V mém podivném běhacím úboru jsem se opatrně vyplížila z domu, procupitala dvěma ulicemi a mihla se přes silnici, abych byla co nejdříve skrytá za stromy lemující náš nádherný rybník. Tak. I dnes jsem se nikým (známým) neviděna dostala na svou startovací čáru.

Běh na dlouhou trať

21. března 2013 v 15:15 | Teeda

Po mé poslední (a jediné) zkušenosti s běháním, jsem se rozhodla, že na to půjdu revolučně. Otestuji varianty, najdu rady a vůbec. Poradím si.


Moji známí chodí do posilovny. Já se tomu vždycky směju, protože představa člověka, který soustředěně zvedá kusy kovu a tváří se při tom, jako by to byla meditace, hm... to se mi nezdá. Poslala bych je šupem pomáhat k nám na chalupu. To je posilovna zdarma a efekt vidíte hned. Posekat takovou naší horní louku, kde se bortí staré kamenné zídky a i tráva je tam tak historická, že se na ní musí kosou, to je vám rozcvička na záda a ruce. Najdete svalstva, o kterých jste do té doby ani neměli tušení.

Začátky, konce a jarní sliby

16. března 2013 v 20:13 | Teeda


Tohle by neměl být konec. Měl by to být začátek. Ale pokud by měl někdo po přečtení pocit, že jsem v koncích, není daleko od pravdy.

Jak to vlastně začalo. Jednou jsem běžela na autobus. Já, sportovkyně, taekwondistka, volejbalistka, basketbalistka, gymnastka, cyklistka, výletnice a já nevím, co všechno mě to vlastně za ten život potkalo. Ale pár let na vejšce udělalo jednu zásadní věc. Konec s tím vším. Co si budeme povídat. Cesta ze školy a do školy (autobusem), cesta do čtvrtého poschodí (výtahem) a běhání pouze na zastávku (pozdě), to není zrovna výcvik. A jak jsem se tak hnala na ten autobus, schvácená a polomrtvá, s pícháním v boku, plicích, hlavě, se sípavým dechem, věděla jsem, že ten moment, kdy se ze mě stal lenoch, musí skončit a to HNED!

 
 

Reklama